skončí to ústa

"Experimentální poezie není pouhou zábavou, má možnost fascinace a fascinace je formou soustředění. A sice soustředění, které se vztahuje na vnímání smyslu i na vnímání materiálu." Tohle je potřeba si uvědomit, a pak už se můžete ponořit do rozkladu vesmíru na atomy, nechat se vtáhnout do hodinové hry, kde vše a zároveň nic dává a zároveň nedává smysl. Katedra alternativního divadla pod vedením Jiřího Adámka předvedla precizní inscenaci, kterou bylo radost sledovat. A teď už jen za zvuku slov "ve fiole formule" a "je třeba tiše chodit komnatami" přeji absolventům hodně štěstí... a experimentů.

65% Sympatický pokus o zdivadelnění experimentální poezie, která je už sama o sobě při čtení velkým dobrodružstvím. Podobné pocity jsem měl při sledování představení - musím ale přiznat, že mě inscenace J. Adámka oslovila. Rozhodně mě bavilo ji sledovat a nechat na sebe působit. Je asi zbytečné se ji snažit chápat či pochopit, sdělení v tomto případě není až tak důležité.

Co se k této inscenaci dá říct, je to prostě Adámek obcující s jazykem v rozmanitých polohách, pocitovka, kterou nejspíš ani nemá cenu snažit se nějak pochopit. A je to celkem krátké a zábavné.