Poslední premiérou jubilejní pětapadesáté sezóny A studia Rubín byla autorská inscenace s výstižným názvem Plán B. Tato sezóna má svůj název, který zní „Pouť budoucí je tvá“. Každý jednotlivec si do tohoto názvu může zasadit téma, které by korespondovalo s jeho pocity, jež by ve zkratce mohly znamenat, jak naložit se svými životy, co nás čeká, co nás trápí, spojuje, rozděluje, kam se vlastně řítíme. Předchozí inscenace z této sezóny se věnovaly enviromentálnímu žalu, depresi, a přirozeně lidským vztahům, které nás ovlivňují po celý život. Plán B, jak už název napovídá, se věnuje naším snům, a touhám, které jsou samozřejmou součástí lidských životů. V době takřka neomezených možností, kdy na první pohled by nám technologický pokrok ruku v ruce se svobodou mohl dopřát snazší splnění našich cílů, je však často nesnadné přehodit výhybku a ze zavedených kolejí přejet na tu vedlejší, po které bychom ale o to raději jeli svým životem dále. Velká část lidí má svůj plán B, ale jak složité může být jej uskutečnit, případně zda nás místo vedlejší koleje nečeká slepá, tomu se novinka A studia Rubín věnuje. Nejedná se však ani o návod nebo hlubší sondu. Plán B nabízí silně autentické příběhy čtyř konkrétních lidí, kteří nejenže mají svůj plán B., ale spjati jsou i se zdejším divadelním prostředím.

Představení začíná klasickým divadlem na divadle. Respektive se ocitáme v očekávání dvou hereček a jedno herce na divadelní zkoušku. Konkrétně se jedná o Natálii Řehořovou, Agátu Kryštůfkovou a Jiřího Panzera. Jejich apatie a nezájem jsou jasnými znaky vyhoření ve své profesi. K tomu se v úvodu ještě seznámíme s místním šéfem techniky Davidem Ouporem, který zde stejně jako výše zmínění hraje z velké části sám sebe. Jelikož na divadelní zkoušku nedojde, poodhalí nám účinkující vtipným a odlehčeným způsobem v podobě konstelací postupně své plány B, úniky od svých stávajících profesí a možnosti nalezení nového impulsu pro plnohodnotný život. Zatímco u Agáty Kryštůfkové se jedná o práci restaurátorky nebo spíše znalkyně starožitnictví, což prezentuje mimo jiné sladkou písní a Jiří Panzer se vzhlíží v drsné práci v uznávané mordpartě, Natálie Řehořová poodhaluje svoji touhu nejen po farmářském životě, ale i po opření se o chlapa, jehož devízou jsou manuální práce a je jedno jestli koňáka nebo traktoristy. V tom ji přirozeně nezklame David Oupor.

V následující scéně už jsou účinkující pevně ve svých nových rolích a ocitají se v pohostinnosti stavení Natálie Řehořové. Opustili herectví, v případě Davida Oupora pak typickou rubínovskou kukaň pro techniky, a prožívají své obrozené životy. Na venkově se setkávají jako staří známí a snaží se velebit aktuální rozpoložení ve vysněných a nyní již prožívajících plánech b. Scéna má naštěstí poměrně vtip a spád, a to především díky rozdělanému táboráku, kde po příjemné odrhovačce Jana Nedvěda v podání kytary Davida Oupora dochází k uvolnění postav a zásadnímu posunu v ději, který je jinak poměrně předvídatelný. Ten pak má ještě dohru v poslední desetiminutovce, která se sice tváří jako improvizační finále, ale v kontextu inscenace působí trochu jako násilně našroubovaná scénka, jež žel nevytváří nějaký silnější nebo propracovanější konec. Nicméně ukončit Plán B společnou písničkou je vlastně ještě docela příjemná tečka za hravým a nenásilně vtipným představením.

Plán B se přirozeně opírá o herecké výkony, které jsou naštěstí na více než solidní úrovni a fungují jak jednotlivě, tak jako dobře fungující souhra. I samotné téma snahy uniknout ze stávající reality do vysněného světa je aktuální, stejně tak jako vystřízlivění z možné nové existence. Potíž je pak ale zejména ve svou aspektech. Jednak hra poměrně dost připomíná jiný titul A studia Rubín, a sice BurnOut aneb vyhoř!, a pak žel nevyužívá žádné možnosti jít více pod povrch, což je dle mě škoda. Takže ano, jedná se o příjemnou podívanou, protkanou humorem, ale obávám se, že inscenace jen těžko bude dozrávat v něco více. Ovšem třeba se pletu. Koneckonců taky bych už mohl dělat něco jiného a jít do nějakého plánu B.