Cizinec aneb Člověk je tak jako tak vždycky trochu vinen

Zajímavé.

Viděno dne 30.10.2021 DNz Praha:
+ intelektuálně těžká poetika DNz mne
fascinuje a vzdělává
+ minimalismus scény dokonalý
+ herecké výkony
--------------------------------------
- moje strašná nevzdělanost (už čtu knihu)
a rozšiřuji si obzory

Bohužel mě dílo úplně nechytlo - hlavně herecky. Existencionalismus se nepodařilo převést na diváky (v mnohých případech mi to připomínalo spíše vyprávění).

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

Zajímavě řešená inscenace, příjemná délka, oceňuji herecký výkon pana Vyorálka, Luptáka a Königa.

75%- příjemně originální pojetí. Vyrovnané herecké výkony, avšak pro mě divadelním charismatem vyčnívali Ivan Lupták a M. Konig.

Inscenace Cizinec se zabývá tématem smrti ze všech možných úhlů pohledu. Hned v úvodu sledujeme promítaný videorozhovor s malými dětmi týkající se smrti. Na jevišti se pak objeví několik Mersaultů, kteří postupně vyprávějí svůj příběh, svůj osud. Každý je trochu jiný, a tak se dobře doplňují. Inscenace hodně pracuje s projekcí: s fotkou, videem, live kamerou, díky jejímuž vynalézavému použití vzniká na konci opravdu silná scéna. Inscenátorům se povedlo na jeviště přenést existenciální naléhavost příběhu, ale zároveň nalézt vlastní a velmi působivou estetiku.

Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.

Kvalitní výkony všech herců a zajímavě řešená scéna. Jinak mě tato hra trochu minula, do existencialismu asi ještě musím dorůst.

Jan Mikulášek našel k Cizinci inscenační klíč. I když děj na scéně vypadá, že nemá s příběhem nic společného, hutná inscenace je velice působivá a nese silné sdělení.

Originální zinscenování extistenciálního Camusova románu a skvělé herecké výkony všech mužských představitelů (Vyorálek, Majer, Lupták, König, Hájek).

Mé první zklamání v DNZ, ale možná jsem jen nebyl správně naladěn...kvalitně provedeno, ale nezaujalo.

Inscenace se mi vlastně líbila, ale 60% dávám z toho důvodu, že nepatří mezi ty inscenace, na které bych chtěla jít znovu nebo mezi ty, které by mě tak uchvátily, že bych o nich přemýšlela i v následujícich dnech. Samotnému představení vlastně ani nemám co vytknout - herecké výkony byly výborné, režie také a ocenila jsem i délku (nebylo to zbytečně zdlouhavé).

Četla jsem román a byl jsem zvědavá na tuto adaptaci. Bohužel jsem ale většinou nepochopila konání herců a hra mě nazaujala. Proč mouka, strhávání papírů ze zdí a němá Marie? Líbila se mi zvuková kulisa a mrzí mě, že jsem nemohla naplno ocenit výkonu herců.

65%
Oceňuji spíš čistší a uměřenější, tentokrát ne-našlehanou a ne-pompézní (jak bývá jindy obvyklé) vizualitu. A také výběr propracovanějšího, komplexnějšího textu, jehož dramatizované "převyprávění" je ovšem v první řadě obnažením režisérova vlastního světa a necítím v něm hlubší vztah k samotnému Camusovu textu (což bývá u režiséra a dramaturga skoro pravidlem) - o jisté bezradnosti ve vnímání jádra a sdělení, podtextu předlohy svědčí zvolený podtitul.
Dramatizace mě ale nijak zvlášť nezaujala.
Silnou stránkou jsou tu ale zcela jistě herecké výkony.

75 %
Mnoho zajímavých režijních nápadů - např. pojetí scény, živé natáčení zákulisních scén a jejich promítání na jevišti. Líbilo se mi, že v roli hlavního hrdiny se na jevišti vystřídala pětice herců. Všichni herci byli výborní. Těžko lze někoho z nich vyzdvihnout. Občas bylo složité sledovat text a zároveň vše, co se dělo na jevišti. Z některých scén jsem byla trochu v rozpacích, ale jinak celkově neodcházím zklamaná.

Velice zajímavá podívaná. Dle mého názoru jsou za tím především skvělé výkony protagonistů. Všech, do jednoho.

Myslím, že se tvůrci poměrně těžké literární předlohy chopili se ctí. Místy ale inscenace srší režijními nápady přespříliš, až je to trochu na škodu, protože to odvádí pozornost od textu samotného.

Výborně zpracovaná inscenace, Mikulášek ukázal, že mu nápady ještě nedošly, takže už nemám takovou potřebu křičet do světa, že by si měl dát pár sezón pauzu. Text byl skvěle zpracovaný, místy od něj však odvádělo až příliš mnoho pohybu na jevišti. Vlastně jsem měla pocit, že režijních nápadů zde bylo na jednu krátkou inscenaci až moc. Herecké výkony fajn, ale jako vždy Vyorálek s Hájkem výrazně převyšovali ostatní. Doporučuji zhlédnout všem, kteří se kromě hry samotné rádi kochají i režií, choreografií a scénou.

Tohle rozhodně není lehká látka ke zdramatizování... Ale já odcházela spokojená :) Náročné dlouhé monology, zajímavé projekce, výtvarná stránka. Jen jsem měla občas problém pořádně vnímat význam slov, když se na scéně dělo tolik věcí. 75 %

Vlastně se tomu dá máloco vytknout. Jen je to už v této sezóně asi potřetí dokola to samý. Intelekt je přiměřeně saturován, občas přijde i smích, ale emoční zásah nula. Další variaci téhož už mi netřeba, těším se na nějaké zásadní překvapení v příští sezóně. Ta letošní byla pouhý odvar toho, na co jsem byl zvyklý z dob Reduty. Což je od tohoto týmu zoufale málo!

Zajímavé.

Viděno dne 30.10.2021 DNz Praha:
+ intelektuálně těžká poetika DNz mne
fascinuje a vzdělává
+ minimalismus scény dokonalý
+ herecké výkony
--------------------------------------
- moje strašná nevzdělanost (už čtu knihu)
a rozšiřuji si obzory

Bohužel mě dílo úplně nechytlo - hlavně herecky. Existencionalismus se nepodařilo převést na diváky (v mnohých případech mi to připomínalo spíše vyprávění).

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

Zajímavě řešená inscenace, příjemná délka, oceňuji herecký výkon pana Vyorálka, Luptáka a Königa.

75%- příjemně originální pojetí. Vyrovnané herecké výkony, avšak pro mě divadelním charismatem vyčnívali Ivan Lupták a M. Konig.

Inscenace Cizinec se zabývá tématem smrti ze všech možných úhlů pohledu. Hned v úvodu sledujeme promítaný videorozhovor s malými dětmi týkající se smrti. Na jevišti se pak objeví několik Mersaultů, kteří postupně vyprávějí svůj příběh, svůj osud. Každý je trochu jiný, a tak se dobře doplňují. Inscenace hodně pracuje s projekcí: s fotkou, videem, live kamerou, díky jejímuž vynalézavému použití vzniká na konci opravdu silná scéna. Inscenátorům se povedlo na jeviště přenést existenciální naléhavost příběhu, ale zároveň nalézt vlastní a velmi působivou estetiku.

Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.

Kvalitní výkony všech herců a zajímavě řešená scéna. Jinak mě tato hra trochu minula, do existencialismu asi ještě musím dorůst.

Jan Mikulášek našel k Cizinci inscenační klíč. I když děj na scéně vypadá, že nemá s příběhem nic společného, hutná inscenace je velice působivá a nese silné sdělení.

Originální zinscenování extistenciálního Camusova románu a skvělé herecké výkony všech mužských představitelů (Vyorálek, Majer, Lupták, König, Hájek).

Mé první zklamání v DNZ, ale možná jsem jen nebyl správně naladěn...kvalitně provedeno, ale nezaujalo.

Inscenace se mi vlastně líbila, ale 60% dávám z toho důvodu, že nepatří mezi ty inscenace, na které bych chtěla jít znovu nebo mezi ty, které by mě tak uchvátily, že bych o nich přemýšlela i v následujícich dnech. Samotnému představení vlastně ani nemám co vytknout - herecké výkony byly výborné, režie také a ocenila jsem i délku (nebylo to zbytečně zdlouhavé).

Četla jsem román a byl jsem zvědavá na tuto adaptaci. Bohužel jsem ale většinou nepochopila konání herců a hra mě nazaujala. Proč mouka, strhávání papírů ze zdí a němá Marie? Líbila se mi zvuková kulisa a mrzí mě, že jsem nemohla naplno ocenit výkonu herců.

65%
Oceňuji spíš čistší a uměřenější, tentokrát ne-našlehanou a ne-pompézní (jak bývá jindy obvyklé) vizualitu. A také výběr propracovanějšího, komplexnějšího textu, jehož dramatizované "převyprávění" je ovšem v první řadě obnažením režisérova vlastního světa a necítím v něm hlubší vztah k samotnému Camusovu textu (což bývá u režiséra a dramaturga skoro pravidlem) - o jisté bezradnosti ve vnímání jádra a sdělení, podtextu předlohy svědčí zvolený podtitul.
Dramatizace mě ale nijak zvlášť nezaujala.
Silnou stránkou jsou tu ale zcela jistě herecké výkony.

75 %
Mnoho zajímavých režijních nápadů - např. pojetí scény, živé natáčení zákulisních scén a jejich promítání na jevišti. Líbilo se mi, že v roli hlavního hrdiny se na jevišti vystřídala pětice herců. Všichni herci byli výborní. Těžko lze někoho z nich vyzdvihnout. Občas bylo složité sledovat text a zároveň vše, co se dělo na jevišti. Z některých scén jsem byla trochu v rozpacích, ale jinak celkově neodcházím zklamaná.

Velice zajímavá podívaná. Dle mého názoru jsou za tím především skvělé výkony protagonistů. Všech, do jednoho.

Myslím, že se tvůrci poměrně těžké literární předlohy chopili se ctí. Místy ale inscenace srší režijními nápady přespříliš, až je to trochu na škodu, protože to odvádí pozornost od textu samotného.

Výborně zpracovaná inscenace, Mikulášek ukázal, že mu nápady ještě nedošly, takže už nemám takovou potřebu křičet do světa, že by si měl dát pár sezón pauzu. Text byl skvěle zpracovaný, místy od něj však odvádělo až příliš mnoho pohybu na jevišti. Vlastně jsem měla pocit, že režijních nápadů zde bylo na jednu krátkou inscenaci až moc. Herecké výkony fajn, ale jako vždy Vyorálek s Hájkem výrazně převyšovali ostatní. Doporučuji zhlédnout všem, kteří se kromě hry samotné rádi kochají i režií, choreografií a scénou.

Tohle rozhodně není lehká látka ke zdramatizování... Ale já odcházela spokojená :) Náročné dlouhé monology, zajímavé projekce, výtvarná stránka. Jen jsem měla občas problém pořádně vnímat význam slov, když se na scéně dělo tolik věcí. 75 %

Vlastně se tomu dá máloco vytknout. Jen je to už v této sezóně asi potřetí dokola to samý. Intelekt je přiměřeně saturován, občas přijde i smích, ale emoční zásah nula. Další variaci téhož už mi netřeba, těším se na nějaké zásadní překvapení v příští sezóně. Ta letošní byla pouhý odvar toho, na co jsem byl zvyklý z dob Reduty. Což je od tohoto týmu zoufale málo!

Jan Mikulášek našel k Cizinci inscenační klíč. I když děj na scéně vypadá, že nemá s příběhem nic společného, hutná inscenace je velice působivá a nese silné sdělení.

Zajímavé.

Bohužel mě dílo úplně nechytlo - hlavně herecky. Existencionalismus se nepodařilo převést na diváky (v mnohých případech mi to připomínalo spíše vyprávění).

Tohle rozhodně není lehká látka ke zdramatizování... Ale já odcházela spokojená :) Náročné dlouhé monology, zajímavé projekce, výtvarná stránka. Jen jsem měla občas problém pořádně vnímat význam slov, když se na scéně dělo tolik věcí. 75 %

Představení ilustrovalo Camusův text - někdy doslova, někdy spíše nadhazovalo další myšlenku, která se mohla z vět vyklubat... Vizuálně je hra velmi zdařilá. A herci i přes relativně malý prostor, které jim styl dramatizace ponechává, hrají více než výmluvně. Nejvíce mě zaujal S. Majer, přestože ve mně běžně vzbuzuje vinou svého příliš živelného a občas až animálního projevu spíše strach. Kromě něj bych ráda vyzdvihla i nápad s projekcí hrdinových vzpomínek. Adaptace "Cizince" je opravdu velmi podařenou inscenací, jejíž návštěvu mohu jen doporučit. Zaujmou nejen herci, ale i scéna jako taková.

Mé první zklamání v DNZ, ale možná jsem jen nebyl správně naladěn...kvalitně provedeno, ale nezaujalo.

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

65%
Oceňuji spíš čistší a uměřenější, tentokrát ne-našlehanou a ne-pompézní (jak bývá jindy obvyklé) vizualitu. A také výběr propracovanějšího, komplexnějšího textu, jehož dramatizované "převyprávění" je ovšem v první řadě obnažením režisérova vlastního světa a necítím v něm hlubší vztah k samotnému Camusovu textu (což bývá u režiséra a dramaturga skoro pravidlem) - o jisté bezradnosti ve vnímání jádra a sdělení, podtextu předlohy svědčí zvolený podtitul.
Dramatizace mě ale nijak zvlášť nezaujala.
Silnou stránkou jsou tu ale zcela jistě herecké výkony.

75 %
Mnoho zajímavých režijních nápadů - např. pojetí scény, živé natáčení zákulisních scén a jejich promítání na jevišti. Líbilo se mi, že v roli hlavního hrdiny se na jevišti vystřídala pětice herců. Všichni herci byli výborní. Těžko lze někoho z nich vyzdvihnout. Občas bylo složité sledovat text a zároveň vše, co se dělo na jevišti. Z některých scén jsem byla trochu v rozpacích, ale jinak celkově neodcházím zklamaná.

Myslím, že se tvůrci poměrně těžké literární předlohy chopili se ctí. Místy ale inscenace srší režijními nápady přespříliš, až je to trochu na škodu, protože to odvádí pozornost od textu samotného.

Originální zinscenování extistenciálního Camusova románu a skvělé herecké výkony všech mužských představitelů (Vyorálek, Majer, Lupták, König, Hájek).

Zajímavě řešená inscenace, příjemná délka, oceňuji herecký výkon pana Vyorálka, Luptáka a Königa.

Vlastně se tomu dá máloco vytknout. Jen je to už v této sezóně asi potřetí dokola to samý. Intelekt je přiměřeně saturován, občas přijde i smích, ale emoční zásah nula. Další variaci téhož už mi netřeba, těším se na nějaké zásadní překvapení v příští sezóně. Ta letošní byla pouhý odvar toho, na co jsem byl zvyklý z dob Reduty. Což je od tohoto týmu zoufale málo!

Inscenace se mi vlastně líbila, ale 60% dávám z toho důvodu, že nepatří mezi ty inscenace, na které bych chtěla jít znovu nebo mezi ty, které by mě tak uchvátily, že bych o nich přemýšlela i v následujícich dnech. Samotnému představení vlastně ani nemám co vytknout - herecké výkony byly výborné, režie také a ocenila jsem i délku (nebylo to zbytečně zdlouhavé).

Viděno dne 30.10.2021 DNz Praha:
+ intelektuálně těžká poetika DNz mne
fascinuje a vzdělává
+ minimalismus scény dokonalý
+ herecké výkony
--------------------------------------
- moje strašná nevzdělanost (už čtu knihu)
a rozšiřuji si obzory

75%- příjemně originální pojetí. Vyrovnané herecké výkony, avšak pro mě divadelním charismatem vyčnívali Ivan Lupták a M. Konig.

Kvalitní výkony všech herců a zajímavě řešená scéna. Jinak mě tato hra trochu minula, do existencialismu asi ještě musím dorůst.

Velice zajímavá podívaná. Dle mého názoru jsou za tím především skvělé výkony protagonistů. Všech, do jednoho.

Výborně zpracovaná inscenace, Mikulášek ukázal, že mu nápady ještě nedošly, takže už nemám takovou potřebu křičet do světa, že by si měl dát pár sezón pauzu. Text byl skvěle zpracovaný, místy od něj však odvádělo až příliš mnoho pohybu na jevišti. Vlastně jsem měla pocit, že režijních nápadů zde bylo na jednu krátkou inscenaci až moc. Herecké výkony fajn, ale jako vždy Vyorálek s Hájkem výrazně převyšovali ostatní. Doporučuji zhlédnout všem, kteří se kromě hry samotné rádi kochají i režií, choreografií a scénou.

Četla jsem román a byl jsem zvědavá na tuto adaptaci. Bohužel jsem ale většinou nepochopila konání herců a hra mě nazaujala. Proč mouka, strhávání papírů ze zdí a němá Marie? Líbila se mi zvuková kulisa a mrzí mě, že jsem nemohla naplno ocenit výkonu herců.

Inscenace Cizinec se zabývá tématem smrti ze všech možných úhlů pohledu. Hned v úvodu sledujeme promítaný videorozhovor s malými dětmi týkající se smrti. Na jevišti se pak objeví několik Mersaultů, kteří postupně vyprávějí svůj příběh, svůj osud. Každý je trochu jiný, a tak se dobře doplňují. Inscenace hodně pracuje s projekcí: s fotkou, videem, live kamerou, díky jejímuž vynalézavému použití vzniká na konci opravdu silná scéna. Inscenátorům se povedlo na jeviště přenést existenciální naléhavost příběhu, ale zároveň nalézt vlastní a velmi působivou estetiku.