Blog redakce i-divadla
V Divadle X10 se tentokráte vydali na cestu k řeckým mytickým příběhům. Pro hru Gorgó se nejzásadnějším zdrojem stalo největší dílo římského básníka Ovidia Proměny. Konkrétně se věnuje osudům kvarteta Perseus, Andromeda, Cassiopeia a Phíneus. Na scéně Divadla X10 už se antickému dramatu věnovala hra Teritorium v režii Jana Friče. A ačkoliv jsou pod hrou Gorgó podepsáni jiní tvůrci, opět se jedná o velmi specifický pohled do starých bájí. Pojítkem mezi Teritoriem a Gorgó je Ondřej Novotný. Teritorium byl totiž jeho text. Gorgó je zase nyní uváděna v jeho dramaturgii. Podstatnou osobností novinky Divadla X10 je však Ondřej Cikán. Ten je totiž jak autorem textu, tak režisérem, o niž se podělil s Antonínem Šilarem, jenž je pro změnu podepsán pod scénou. Ale dosti jmen. Koneckonců, právě jmény je úvod inscenace Gorgó doslova zahlcen.
Musím zmínit, že právě úvod představení je pro diváky velká zkouška trpělivosti. Jedná se o obšírnou debatu několika odborníků na řeckou mytologii, trvající přibližně dvacet minut. Režijně a scénicky se pravda jedná o nápaditý počin, neb diskutující představují kameny, které jsou rozesazeny na židličkách a jejichž hlasy jsou pouštěny ze záznamu. Jediný živý prvek je pak moderátor v podání Pasiho Mäkelä. Ačkoliv je tato scéna nastudována precizně z hlediska probíhajících hovorů, její obsah je skutečně dosti zevrubný. Rozumím sice, že tvůrci chtěli diváka, pokud možno poutavou formou uvést do děje, ale pokud bych hodně zjednodušoval, tak návštěvníkovi inscenace stačí znát film Souboj Titánů a několik doprovodných informací, které může získat například v programu k představení. To je sice ode mě velká zkratka, nicméně kratší úvod hry by jistě pomohl i tempu inscenace, které je nabíráno nepříliš svižně. Pak je ovšem možnost tento prolog vnímat čistě pocitově, což minimálně pro předlohy znalé diváky může být schůdnější varianta.
Samotná inscenace je rozdělena do několika dějství oddělených vždy hudební mezihrou, o kterou se multiinstrumentálně stará opět Pasi Mäkelä a v tomto případě musím jeho přínos nejen pro tempo představení, ale i jeho atmosféru zcela jednoznačně vyzdvihnout. První scénou, v níž se začíná odehrávat příběh kvarteta řeckých postav, je svatba Persea a Andromedy. Jejich představitelé Jakub Gottwald a Marie Švestková působí viditelně pasivně až rezignovaně. Do hry tak vnáší první tajemství. Příběh tak posouvá dále tedy spíše Magdalena Kuntová jako Cassiopeia a Phíneus Vojtěcha Hrabáka. Jednání jejich postav je sice poměrně přízemní, ale vztahový karambol je jimi rozehrán přesvědčivě a divák může začít vnímat přicházející zvědavost na další vývoj inscenace.
V dalším dějství se ocitáme na společné večeři, v níž se pomocí rekvizit pracuje na humorné stránce hry. Především se však pomalu a citlivě začíná rozkrývat skutečný příběh Persea, jenž se následně obléká do brnění, a i pomocí videoprojekce odryje svůj bol zcela. Odhalené zůstane kromě duše sice chvíli i tělo, ale vulgárně to jistě nepůsobí. Naopak Gorgó tím začíná příjemně gradovat. Inscenaci uzavírá závěrečný epilog, v němž hraje prim Andromeda a její proslov na plošině. Příběh zkamenělé svatby, jak je uvedeno v podtitulu, je tímto uzavřen. Prázdnost samoty je naopak bezútěšně otevřená a nekonečná.
Herecky je Gorgó příjemně vyrovnaná, scénicky zde pak odvádí velice dobrou práci Antonín Šilar a hudební složka Pasiho Mäkelä je rovněž výrazná. Ovšem myslím, že největší uznání zaslouží autor a režisér Ondřej Cikán. Nešťastnou lásku, frustraci, bolesti a traumata zde totiž podává v křehké rovnováze s humorem, nadsázkou a sebeironií. Ačkoliv je Ondřej Cikán pro divadelního diváka možná určitou neznámou, já osobně bych doporučil jeho šest let starý film Menandros & Thaïs. Tato surrealistická podívaná rovněž čerpá z daleké antické historie a bájů. Už tehdy mě nápaditost Onřeje Cikána zaujala a rozhodně ji využívá i v případě Gorgó. Ovšem inscenace není jen o dílčích režijních nápadech. Jedná se o kompaktní celek servírující vážná témata v částečně odlehčeném hávu. V každém případě si zaslouží pozornost, neb se vymyká i na poměrně benevoletním repertoáru Divadla X10.
Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.
Další články tohoto redaktora na blogu