Pokud by v Divadle Rokoko nastudovali téměř devadesát let starou hru světově proslulého španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy Plaňka, v níž je hlavní hrdinka, mladá venkovanka Yerma, vystavena stále více a více sebedestruktivním pocitům vycházejících ze situace, kdy se jí nedaří přivést na svět dítě, jistě by se dala aktualizovat a aplikovat na dnešní společnost. To však již před sedmi lety úspěšně zvládl současný australský dramatik Simon Stone. Jeho verzi tedy nyní uvádí Městská divadla pražská a jedná se o drama, jehož ústředním motivem je téma, které sice již není zcela tabuizováno, ale rozhodně si zaslouží větší pozornost.

Hra s názvem Yerma, což je jméno, které v představení nepadne a hlavní postava je vlastně bezejmenná, má s Lorcovou předlohou společné především ono zoufalství z marné snahy ženy po dítěti. Postava, kterou hraje jedinečně Nina Horáková, údajně nemá jméno z důvodu, kdy chtěl autor poukázat, že v dnešním světě je podobných Yerm nemalé množství, a kdy se v západní civilizaci stále hlasitěji ozývá neplodnost a s tím navazující klesající porodnost. Tento fenomén je vzhledem k neustále rostoucímu počtu obyvatel na naší planetě o to více fascinující.

Postava Niny Horákové je úspěšná redaktorka věnující se vlastnímu blogu. V úvodní scéně se divák kromě ní seznámí s jejím manželem Johnem v podání Viktora Dvořáka v době, kdy si pořídili vlastní dům, a ač je v minulosti zajímala především kariéra a život plný užívání si, biologické hodiny začínají pomalu tikat. Pár je však prezentován jako sebevědomá, materialisticky zabezpečená a uvolněná dvojice, pro kterou na první pohled neexistují neřešitelné problémy. Jistě proto nepřekvapí, že nechají případnému početí volný průběh.

Postupně se v představení objeví i další čtyři postavy. Všechny pocházejí ze strany hlavní hrdinky. Eva Salzmannová se prezentuje jako její absolutně cynická matka, Petra Tenorová jako její sestra, která již dítě má a vnáší tak do představení onen prvek, že s dítětem je vše na první pohled komplikovanější, obzvlášť když váš partner není pro tuto roli optimální. V inscenaci se objeví i Tomáš Havlínek coby bývalý partner hlavní postavy s nejistým našlapáváním vycházejícím z jejich společné minulosti, v níž byl i potrat. Poslední do kvarteta vedlejších postav je pak mladá dívka Des v podání Renáty Matějíčkové, jejíž existence je zřejmě ve hře proto, aby bylo patrné, že pokud se jednou rozhodnete pro mateřství, již se asi jen těžko vrátíte do polohy bezstarostné pařmenky.

S přibývajícím časem, kdy se nedaří hlavní postavě otěhotnět, pozoruje divák její stále častější iracionální chování. Začíná to svěřováním se svých neúspěšných pokusů o otěhotnění nikoliv svým blízkým, ale uveřejňováním svých zápisků na stále čtenějším blogu, což je také příčinou prvotních neshod s manželem. Pokračuje to pokusy o umělé otěhotnění, které vnáší do manželského páru ekonomickou nestabilitu, a vše kulminuje již zcela zoufalým pokusem o početí náhodným pohlavním stykem.

Zatímco první polovina představení má vlažnější tempo a dává důraz na rozkrývání jednotlivých charakterů postav, v druhé polovině se jedná o stále rychlejší a rychlejší jízdu, během které se z hlavní hrdinky stává upadající bytost obětující vše pro jedno jediné. Kromě opravdu výtečného hereckého výkonu Niny Horákové, je nitro hlavní postavy odhalováno i skrze tím, jak ovlivňuje i své okolí. Přirozeně především svého manžela, jehož zoufalství Viktor Dvořák hraje s jemným citem pro ožehavé téma. Atmosféru vhodně doplňuje i moderní pískovcová stěna s podsvícenými schody a nevtíravá hudba Ivana Achera, plně se projevující až v závěru představení, kterému tím dodá na naléhavosti.

Výtečný text s dialogy, jež působí přirozeně, nadprůměrné herecké výkony s oním intenzivním Niny Horákové, a také gradující děj, to vše i se zmíněnou scénou a hudbou dělá z Yermy velký divadelní zážitek. Emoční vypjatost je natolik silná, že i diváka, kterého by toto téma míjelo, věřím nenechá tato inscenace netečným. Rozhodně se jedná o jistý divadelní tip, a to pro všechny, nejen pro ty, u nichž se ručička na biologických hodinách blíží hodině dvanácté.