Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.

85 %. Videno 10.5.2024, Na zabradli, 1 rada, 80 min. Poloprazdne hlediste
Depresivni doba. Nadherne zobrazeni umelce v tehdejsim sedivem socialismu 50 az 70 let 20 stoleti. Zivotni vyhry a prohry televizniho rezisera Juracka v kombinaci s politikou a naladou ve spolecnosti. Reklamy s vejcem, rozcvicky s rozhlasem, alkohol, prasky, deprese, svatby, rozvody. A chytani slunce.
Sedive jeviste v uvodu pokryte zmuchlanymi papiry, v zaveru pak mnoha malymi drevenymi panacky, apatickymi lidmi bez vule. Rezisera Juracka jako jedineho vyhozeneho z TV, stridave predstavovalo pet hercu, a bylo to pusobive. Nahota P. Buckove nerusila. Dekuji a tleskam

Juráček byl nej!

Já jsem to nedala, musela jsem odejít. Má to samá pozitivní hodnocení, ale když jsme odcházeli, inspirovalo to několik dalších lidí...

Jan Mikulášek je génius českého divadla. Jen on umí tvořit bytostně poetické inscenace, které mají vnitřní sílu a přesvědčivost. Pokud se navíc může opřít o souznící herecké osobnosti, jako jsou Hájek nebo Vyorálek, vznikne strhující představení. Zlatá šedesátá jsou překvapivě aktuálním obrazem tragických zápasů scenáristy a režiséra Juráčka. A vlastně i celého národa, zdeformovaného lety ruské nadvlády.

před zhlédnutím jsem přečetl deníky, a už jenom výběrem textů, jejich dramatuzací, detaily (například prodlevy mezi texty) jsem byl uchvácen
nejenom tím je inscenace výjimečná

Viděl jsem po letech a inscenace na mne zapůsobila jako zjevení. Každá replika se zadírá do mozku a nutí přemýšlet. Perfektní výkony (Hájek vede), skvělá scéna M.Cpina.

TOP Na zábradlí

Tuto bez mála devět let starou inscenaci premiérovanou ještě v brněnské Redutě těsně před přechodem do Prahy jsem viděl s odstupem několika let po třetí. Pravda na hercích je vidět, že také sestárli a už s obrazem třicátníka Juráčka ne zcela korespondují Hra ale má stále co říci, svědectví o údělu bohéma v kontextu doby, kdy naděje na změnu byla zlomena normalizací po ruské invazi. Inscenace spolu s Korespondencí V+W (ještě starším počinem) jsou pro mě stále nejlepší Mikoláškovi režie, co se nyní v DnZ hrají. Doporučuji podívat se na pokračování Juráčkova Deníku u Tygra v tisni na Štvanici.

75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.

záznam
Natočil tři významné celovečerní filmy (divné, ale ceněné). Napsal pár skvělých scénářů, o nic méně divných.
Měl mindy z vlastního vzhledu. Bral Fenmetrazin jak bonbóny. Nebyl dobrým manželem ani otcem a všechno si dokumentoval, až patologicky. Převést jeho deník do divadelní podoby, navíc velmi statické, proto nevidím jako fajn nápad. Téměř mám pocit, že se jedná o akademické cvičení v čistotě formy a typu. V tomto ohledu tedy má inscenace mnoho kladů, to jen já jim nerozumím.
Herecky výrazný J. Hájek a J. Vyorálek.

Na Zábradlí chodí zcela jiné diváctvo než do ostatních pražských i mimopražských divadel. Už vím, a nedivím se skoro ničemu. Ale docela by mě zajímalo, zda chodí i do jiných divadel. Netušíte?
Tak šmahem. Text dobový. Autor, který vlezl do partaje zkraje 60. let jako nejspíš všichni od filmu, se podivuje, že v roce 69 byl jediný, kdo v konformismu nepokračoval, a má to ostatním režisérům za zlé.
Text dobově zajímavý. Ale spíš jako rozhlasová četba. Ale na jevišti se něco dít musí, co naplat, je to zadřený zvyk.

Tv záznam

Nádhera!

Po mistrném zpracování korespondence V+W předvedl stejný autorský tým z brněnské Reduty další dechberoucí inscenaci nesnadné literární předlohy, tentokrát kultovních deníků kultovního filmaře Pavla Juráčka, mrazivého svědectví o odrazu temné doby padesátých až sedmdesátých let do jeho zjitřené duše. Zhlédl jsem v rámci Juráčkovy retrospektivy na Letní filmové škole v Uherském Hradišti na jevišti Slováckého divadla.

Plus 5 % vzhůru. Úžasné představení. Divadelní JÁ absolutně jásalo. Skvělé herecké výkony, důmyslné pojetí, nezbývá, než vyjádřit obří díky za neskutečný divadelní zážitek.

P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!

Po 100 minutách inscenace...to už je konec ? Krásné představení se skvělými hereckými výkony. Depresivní šedesátá léta...Juráček byl zajímavá, ale složitá osobnost.

Ač viděna v TV, zanechala hra velký dojem. Ztvárnění jediné postavy pěti herci je vynikající. Hra bez jediného dialogu nezačne nudit. Rozporuplnou osobnost Juráčka hodnotit nebudu, ale autorům inscenace tleskám. V divadle to musí být ohromující zážitek.

Velmi depresivní představení o složité (alkoholik, narkoman, nevěrník, velký pochybovač...) osobě mně neznámého režiséra a scénáristy Pavla Juráčka, kterého na jevišti ztvárňuje celkem pět herců. Ačkoli jde zcela určitě o hru, která má co říci a které vévodí pět kvalitních a vyrovnaných hereckých výkonů, se mnou se bohužel úplně nepotkala. Otázkou ale zůstává, do jaké míry toto nebylo zapříčeněno i faktem, že jsem hru viděl z TV záznamu.

Trio MVC tentokrát jen vážně, ale o to možná silněji...Juráčka jsem neznal a 60.léta nezažil, přesto se odvážím tvrdit, že se jim podařilo dokonale vystihnout dobu, jenž semlela tak nadaného, přemýšlivé a složitého člověka jakým Pavel byl...i přes kolektivní výkon Vyorálek s Hájkem opět vyčnívají

Inscenacím přeneseným z brněnské Reduty malý prostor Divadla Na zábradlí velmi sluší.

I na podruhé se mi představení opravdu velmi líbilo.

Ačkoli se v české kultuře celkem orientuji, Pavla Juráčka jsem doposud neznal. Díky za tento objev! Pro mě to byl především spisovatel. Texty jeho deníků jsou jazykově hotové, nemuselo se nic přidávat. Spíš vybírat a stylizovat. A to se povedlo výborně, divák nepřestával žasnout nad scénickými nápady. Pět herců hraje jednu postavu-neobvyklé, ale beru to. S šedými sedmdesátými tato inscenace příliš nesouvisí, spíše připomněla Korespondenci V+W. A že by se ta šedesátá ve srovnání se sedmdesátými jevila jako zlatá? To je samozřejmě ironie, tak drsný pohled na tuto dobu jsem snad ještě neviděl.

Podobná koncepce jako Korespondence V+W, ovšem tentokrát se nejde tolik po dějinách národa, jako spíš po temných zákoutích duše Pavla Juráčka. Hodně dekadentní a emo, což nemusí sednout každému. Ovšem režie, scénografie i herci jsou opět skvělí.

Skutečně depresivní inscenace o (mně zcela neznámém, přiznám se bez mučení) P. Juráčkovi, s opět skvělou scénou M. Cpina a několika velmi působivými obrazy. Výborná spolupráce všech pěti herců, nejvíc se mi ale líbil H. Hájek. Další Mikuláškova podařená režie, kterou jsem mohla vidět, i když mi opět některé jeho asociace zůstaly skryty. 85 %

Slabá inscenace. Rozhodně není o depresivních šedesátých letech, ale o depresích Pavla Juráčka v šedesátých a sedmdesátých letech. Bohužel mi přišlo opravdu těžké se identifikovat z rozervanýn umělcem, alkoholikem, narkomanem, bohémem a člověkem neschopným normálního vztahu s neustálými bludy, neukojenými ambicemi a těžkými depresemi. Taktéž upozorňuji na velmi avantgardní pojetí scény s létajícím sakem, částmi umělé figuríny, koloniálním stylem zařízení pokoje, figurkami a padající oponou.

Mé první setkání s Divadlem Na zábradlí a režií Jana Mikuláška = mé první 100% hodnocení! Nenapadá mě nic co bych tomuto představení mohl vytknout: herecké výkony, působivá scéna, hudba, délka to vše skvělé a v naprostém souladu.

Po téměř roce, jsem si zašel na představení znovu...bylo stejně tak skvělé jako na první pokus...až dech se mi zastavoval a srdce tlouklo jako o život, jak se mi to líbilo!!!

85 %
Velmi depresivní, ale přesná výpověď nejen o šedesátých letech. Herecky perfektní. Opět tradiční "mikuláškovský styl" - hra je tvořena sledem jednotlivých scének a obrazů. Všichni herci se postupně střídají v roli ústřední role Pavla Juráčka, autora deníků, na kterých je hra založena. Nejvíce mi do role typově seděl Jan Hájek.

Vysoké hodnocení za herecké výkony, scénografii, koncepci pět v jednom.

Zvláštní, neobvyklé, zajímavé, zážitek. Herci skvělí - všichni. Kdyby šlo, dala bych 85%.

DObré, velmi dobré. Veselé ani zbla, ale to se dalo čekat, když člověk zná předlohu a kontext času.

85 %. Videno 10.5.2024, Na zabradli, 1 rada, 80 min. Poloprazdne hlediste
Depresivni doba. Nadherne zobrazeni umelce v tehdejsim sedivem socialismu 50 az 70 let 20 stoleti. Zivotni vyhry a prohry televizniho rezisera Juracka v kombinaci s politikou a naladou ve spolecnosti. Reklamy s vejcem, rozcvicky s rozhlasem, alkohol, prasky, deprese, svatby, rozvody. A chytani slunce.
Sedive jeviste v uvodu pokryte zmuchlanymi papiry, v zaveru pak mnoha malymi drevenymi panacky, apatickymi lidmi bez vule. Rezisera Juracka jako jedineho vyhozeneho z TV, stridave predstavovalo pet hercu, a bylo to pusobive. Nahota P. Buckove nerusila. Dekuji a tleskam

Juráček byl nej!

Já jsem to nedala, musela jsem odejít. Má to samá pozitivní hodnocení, ale když jsme odcházeli, inspirovalo to několik dalších lidí...

Jan Mikulášek je génius českého divadla. Jen on umí tvořit bytostně poetické inscenace, které mají vnitřní sílu a přesvědčivost. Pokud se navíc může opřít o souznící herecké osobnosti, jako jsou Hájek nebo Vyorálek, vznikne strhující představení. Zlatá šedesátá jsou překvapivě aktuálním obrazem tragických zápasů scenáristy a režiséra Juráčka. A vlastně i celého národa, zdeformovaného lety ruské nadvlády.

před zhlédnutím jsem přečetl deníky, a už jenom výběrem textů, jejich dramatuzací, detaily (například prodlevy mezi texty) jsem byl uchvácen
nejenom tím je inscenace výjimečná

Viděl jsem po letech a inscenace na mne zapůsobila jako zjevení. Každá replika se zadírá do mozku a nutí přemýšlet. Perfektní výkony (Hájek vede), skvělá scéna M.Cpina.

TOP Na zábradlí

Tuto bez mála devět let starou inscenaci premiérovanou ještě v brněnské Redutě těsně před přechodem do Prahy jsem viděl s odstupem několika let po třetí. Pravda na hercích je vidět, že také sestárli a už s obrazem třicátníka Juráčka ne zcela korespondují Hra ale má stále co říci, svědectví o údělu bohéma v kontextu doby, kdy naděje na změnu byla zlomena normalizací po ruské invazi. Inscenace spolu s Korespondencí V+W (ještě starším počinem) jsou pro mě stále nejlepší Mikoláškovi režie, co se nyní v DnZ hrají. Doporučuji podívat se na pokračování Juráčkova Deníku u Tygra v tisni na Štvanici.

75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.

záznam
Natočil tři významné celovečerní filmy (divné, ale ceněné). Napsal pár skvělých scénářů, o nic méně divných.
Měl mindy z vlastního vzhledu. Bral Fenmetrazin jak bonbóny. Nebyl dobrým manželem ani otcem a všechno si dokumentoval, až patologicky. Převést jeho deník do divadelní podoby, navíc velmi statické, proto nevidím jako fajn nápad. Téměř mám pocit, že se jedná o akademické cvičení v čistotě formy a typu. V tomto ohledu tedy má inscenace mnoho kladů, to jen já jim nerozumím.
Herecky výrazný J. Hájek a J. Vyorálek.

Na Zábradlí chodí zcela jiné diváctvo než do ostatních pražských i mimopražských divadel. Už vím, a nedivím se skoro ničemu. Ale docela by mě zajímalo, zda chodí i do jiných divadel. Netušíte?
Tak šmahem. Text dobový. Autor, který vlezl do partaje zkraje 60. let jako nejspíš všichni od filmu, se podivuje, že v roce 69 byl jediný, kdo v konformismu nepokračoval, a má to ostatním režisérům za zlé.
Text dobově zajímavý. Ale spíš jako rozhlasová četba. Ale na jevišti se něco dít musí, co naplat, je to zadřený zvyk.

Tv záznam

Nádhera!

Po mistrném zpracování korespondence V+W předvedl stejný autorský tým z brněnské Reduty další dechberoucí inscenaci nesnadné literární předlohy, tentokrát kultovních deníků kultovního filmaře Pavla Juráčka, mrazivého svědectví o odrazu temné doby padesátých až sedmdesátých let do jeho zjitřené duše. Zhlédl jsem v rámci Juráčkovy retrospektivy na Letní filmové škole v Uherském Hradišti na jevišti Slováckého divadla.

Plus 5 % vzhůru. Úžasné představení. Divadelní JÁ absolutně jásalo. Skvělé herecké výkony, důmyslné pojetí, nezbývá, než vyjádřit obří díky za neskutečný divadelní zážitek.

P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!

Po 100 minutách inscenace...to už je konec ? Krásné představení se skvělými hereckými výkony. Depresivní šedesátá léta...Juráček byl zajímavá, ale složitá osobnost.

Ač viděna v TV, zanechala hra velký dojem. Ztvárnění jediné postavy pěti herci je vynikající. Hra bez jediného dialogu nezačne nudit. Rozporuplnou osobnost Juráčka hodnotit nebudu, ale autorům inscenace tleskám. V divadle to musí být ohromující zážitek.

Velmi depresivní představení o složité (alkoholik, narkoman, nevěrník, velký pochybovač...) osobě mně neznámého režiséra a scénáristy Pavla Juráčka, kterého na jevišti ztvárňuje celkem pět herců. Ačkoli jde zcela určitě o hru, která má co říci a které vévodí pět kvalitních a vyrovnaných hereckých výkonů, se mnou se bohužel úplně nepotkala. Otázkou ale zůstává, do jaké míry toto nebylo zapříčeněno i faktem, že jsem hru viděl z TV záznamu.

Trio MVC tentokrát jen vážně, ale o to možná silněji...Juráčka jsem neznal a 60.léta nezažil, přesto se odvážím tvrdit, že se jim podařilo dokonale vystihnout dobu, jenž semlela tak nadaného, přemýšlivé a složitého člověka jakým Pavel byl...i přes kolektivní výkon Vyorálek s Hájkem opět vyčnívají

Inscenacím přeneseným z brněnské Reduty malý prostor Divadla Na zábradlí velmi sluší.

I na podruhé se mi představení opravdu velmi líbilo.

Ačkoli se v české kultuře celkem orientuji, Pavla Juráčka jsem doposud neznal. Díky za tento objev! Pro mě to byl především spisovatel. Texty jeho deníků jsou jazykově hotové, nemuselo se nic přidávat. Spíš vybírat a stylizovat. A to se povedlo výborně, divák nepřestával žasnout nad scénickými nápady. Pět herců hraje jednu postavu-neobvyklé, ale beru to. S šedými sedmdesátými tato inscenace příliš nesouvisí, spíše připomněla Korespondenci V+W. A že by se ta šedesátá ve srovnání se sedmdesátými jevila jako zlatá? To je samozřejmě ironie, tak drsný pohled na tuto dobu jsem snad ještě neviděl.

Podobná koncepce jako Korespondence V+W, ovšem tentokrát se nejde tolik po dějinách národa, jako spíš po temných zákoutích duše Pavla Juráčka. Hodně dekadentní a emo, což nemusí sednout každému. Ovšem režie, scénografie i herci jsou opět skvělí.

Skutečně depresivní inscenace o (mně zcela neznámém, přiznám se bez mučení) P. Juráčkovi, s opět skvělou scénou M. Cpina a několika velmi působivými obrazy. Výborná spolupráce všech pěti herců, nejvíc se mi ale líbil H. Hájek. Další Mikuláškova podařená režie, kterou jsem mohla vidět, i když mi opět některé jeho asociace zůstaly skryty. 85 %

Slabá inscenace. Rozhodně není o depresivních šedesátých letech, ale o depresích Pavla Juráčka v šedesátých a sedmdesátých letech. Bohužel mi přišlo opravdu těžké se identifikovat z rozervanýn umělcem, alkoholikem, narkomanem, bohémem a člověkem neschopným normálního vztahu s neustálými bludy, neukojenými ambicemi a těžkými depresemi. Taktéž upozorňuji na velmi avantgardní pojetí scény s létajícím sakem, částmi umělé figuríny, koloniálním stylem zařízení pokoje, figurkami a padající oponou.

Mé první setkání s Divadlem Na zábradlí a režií Jana Mikuláška = mé první 100% hodnocení! Nenapadá mě nic co bych tomuto představení mohl vytknout: herecké výkony, působivá scéna, hudba, délka to vše skvělé a v naprostém souladu.

Po téměř roce, jsem si zašel na představení znovu...bylo stejně tak skvělé jako na první pokus...až dech se mi zastavoval a srdce tlouklo jako o život, jak se mi to líbilo!!!

85 %
Velmi depresivní, ale přesná výpověď nejen o šedesátých letech. Herecky perfektní. Opět tradiční "mikuláškovský styl" - hra je tvořena sledem jednotlivých scének a obrazů. Všichni herci se postupně střídají v roli ústřední role Pavla Juráčka, autora deníků, na kterých je hra založena. Nejvíce mi do role typově seděl Jan Hájek.

Vysoké hodnocení za herecké výkony, scénografii, koncepci pět v jednom.

Zvláštní, neobvyklé, zajímavé, zážitek. Herci skvělí - všichni. Kdyby šlo, dala bych 85%.

DObré, velmi dobré. Veselé ani zbla, ale to se dalo čekat, když člověk zná předlohu a kontext času.

TOP Na zábradlí

záznam
Natočil tři významné celovečerní filmy (divné, ale ceněné). Napsal pár skvělých scénářů, o nic méně divných.
Měl mindy z vlastního vzhledu. Bral Fenmetrazin jak bonbóny. Nebyl dobrým manželem ani otcem a všechno si dokumentoval, až patologicky. Převést jeho deník do divadelní podoby, navíc velmi statické, proto nevidím jako fajn nápad. Téměř mám pocit, že se jedná o akademické cvičení v čistotě formy a typu. V tomto ohledu tedy má inscenace mnoho kladů, to jen já jim nerozumím.
Herecky výrazný J. Hájek a J. Vyorálek.

Skutečně depresivní inscenace o (mně zcela neznámém, přiznám se bez mučení) P. Juráčkovi, s opět skvělou scénou M. Cpina a několika velmi působivými obrazy. Výborná spolupráce všech pěti herců, nejvíc se mi ale líbil H. Hájek. Další Mikuláškova podařená režie, kterou jsem mohla vidět, i když mi opět některé jeho asociace zůstaly skryty. 85 %

P. Juráčka jsem neznala, ale po představení jsem měla nutkání si něco víc o jeho životě přečíst (bohužel jsem tak stále neučinila)... Už jen to mi dává důvod si o hře myslet, že byla (a je) dobrá.
S odstupem času mi zůstaly ve vzpomínkách především působivé obrazy a jakási pochmurná nálada, atmosféra a z hereckých výkonů ten J. Hájka a J. Vyorálka.
Jedna z velmi podařených inscenací Divadla Na zábradlí (potažmo Reduty) a tria Mikulášek-Viceníková-Cpin!

Trio MVC tentokrát jen vážně, ale o to možná silněji...Juráčka jsem neznal a 60.léta nezažil, přesto se odvážím tvrdit, že se jim podařilo dokonale vystihnout dobu, jenž semlela tak nadaného, přemýšlivé a složitého člověka jakým Pavel byl...i přes kolektivní výkon Vyorálek s Hájkem opět vyčnívají

75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.

85 %
Velmi depresivní, ale přesná výpověď nejen o šedesátých letech. Herecky perfektní. Opět tradiční "mikuláškovský styl" - hra je tvořena sledem jednotlivých scének a obrazů. Všichni herci se postupně střídají v roli ústřední role Pavla Juráčka, autora deníků, na kterých je hra založena. Nejvíce mi do role typově seděl Jan Hájek.

Na Zábradlí chodí zcela jiné diváctvo než do ostatních pražských i mimopražských divadel. Už vím, a nedivím se skoro ničemu. Ale docela by mě zajímalo, zda chodí i do jiných divadel. Netušíte?
Tak šmahem. Text dobový. Autor, který vlezl do partaje zkraje 60. let jako nejspíš všichni od filmu, se podivuje, že v roce 69 byl jediný, kdo v konformismu nepokračoval, a má to ostatním režisérům za zlé.
Text dobově zajímavý. Ale spíš jako rozhlasová četba. Ale na jevišti se něco dít musí, co naplat, je to zadřený zvyk.

před zhlédnutím jsem přečetl deníky, a už jenom výběrem textů, jejich dramatuzací, detaily (například prodlevy mezi texty) jsem byl uchvácen
nejenom tím je inscenace výjimečná

Inscenacím přeneseným z brněnské Reduty malý prostor Divadla Na zábradlí velmi sluší.

I na podruhé se mi představení opravdu velmi líbilo.

Mé první setkání s Divadlem Na zábradlí a režií Jana Mikuláška = mé první 100% hodnocení! Nenapadá mě nic co bych tomuto představení mohl vytknout: herecké výkony, působivá scéna, hudba, délka to vše skvělé a v naprostém souladu.

Po téměř roce, jsem si zašel na představení znovu...bylo stejně tak skvělé jako na první pokus...až dech se mi zastavoval a srdce tlouklo jako o život, jak se mi to líbilo!!!

85 %. Videno 10.5.2024, Na zabradli, 1 rada, 80 min. Poloprazdne hlediste
Depresivni doba. Nadherne zobrazeni umelce v tehdejsim sedivem socialismu 50 az 70 let 20 stoleti. Zivotni vyhry a prohry televizniho rezisera Juracka v kombinaci s politikou a naladou ve spolecnosti. Reklamy s vejcem, rozcvicky s rozhlasem, alkohol, prasky, deprese, svatby, rozvody. A chytani slunce.
Sedive jeviste v uvodu pokryte zmuchlanymi papiry, v zaveru pak mnoha malymi drevenymi panacky, apatickymi lidmi bez vule. Rezisera Juracka jako jedineho vyhozeneho z TV, stridave predstavovalo pet hercu, a bylo to pusobive. Nahota P. Buckove nerusila. Dekuji a tleskam

Ač viděna v TV, zanechala hra velký dojem. Ztvárnění jediné postavy pěti herci je vynikající. Hra bez jediného dialogu nezačne nudit. Rozporuplnou osobnost Juráčka hodnotit nebudu, ale autorům inscenace tleskám. V divadle to musí být ohromující zážitek.

Tuto bez mála devět let starou inscenaci premiérovanou ještě v brněnské Redutě těsně před přechodem do Prahy jsem viděl s odstupem několika let po třetí. Pravda na hercích je vidět, že také sestárli a už s obrazem třicátníka Juráčka ne zcela korespondují Hra ale má stále co říci, svědectví o údělu bohéma v kontextu doby, kdy naděje na změnu byla zlomena normalizací po ruské invazi. Inscenace spolu s Korespondencí V+W (ještě starším počinem) jsou pro mě stále nejlepší Mikoláškovi režie, co se nyní v DnZ hrají. Doporučuji podívat se na pokračování Juráčkova Deníku u Tygra v tisni na Štvanici.

Velmi depresivní představení o složité (alkoholik, narkoman, nevěrník, velký pochybovač...) osobě mně neznámého režiséra a scénáristy Pavla Juráčka, kterého na jevišti ztvárňuje celkem pět herců. Ačkoli jde zcela určitě o hru, která má co říci a které vévodí pět kvalitních a vyrovnaných hereckých výkonů, se mnou se bohužel úplně nepotkala. Otázkou ale zůstává, do jaké míry toto nebylo zapříčeněno i faktem, že jsem hru viděl z TV záznamu.

Ačkoli se v české kultuře celkem orientuji, Pavla Juráčka jsem doposud neznal. Díky za tento objev! Pro mě to byl především spisovatel. Texty jeho deníků jsou jazykově hotové, nemuselo se nic přidávat. Spíš vybírat a stylizovat. A to se povedlo výborně, divák nepřestával žasnout nad scénickými nápady. Pět herců hraje jednu postavu-neobvyklé, ale beru to. S šedými sedmdesátými tato inscenace příliš nesouvisí, spíše připomněla Korespondenci V+W. A že by se ta šedesátá ve srovnání se sedmdesátými jevila jako zlatá? To je samozřejmě ironie, tak drsný pohled na tuto dobu jsem snad ještě neviděl.

Jan Mikulášek je génius českého divadla. Jen on umí tvořit bytostně poetické inscenace, které mají vnitřní sílu a přesvědčivost. Pokud se navíc může opřít o souznící herecké osobnosti, jako jsou Hájek nebo Vyorálek, vznikne strhující představení. Zlatá šedesátá jsou překvapivě aktuálním obrazem tragických zápasů scenáristy a režiséra Juráčka. A vlastně i celého národa, zdeformovaného lety ruské nadvlády.

Vysoké hodnocení za herecké výkony, scénografii, koncepci pět v jednom.

Zvláštní, neobvyklé, zajímavé, zážitek. Herci skvělí - všichni. Kdyby šlo, dala bych 85%.

Slabá inscenace. Rozhodně není o depresivních šedesátých letech, ale o depresích Pavla Juráčka v šedesátých a sedmdesátých letech. Bohužel mi přišlo opravdu těžké se identifikovat z rozervanýn umělcem, alkoholikem, narkomanem, bohémem a člověkem neschopným normálního vztahu s neustálými bludy, neukojenými ambicemi a těžkými depresemi. Taktéž upozorňuji na velmi avantgardní pojetí scény s létajícím sakem, částmi umělé figuríny, koloniálním stylem zařízení pokoje, figurkami a padající oponou.

DObré, velmi dobré. Veselé ani zbla, ale to se dalo čekat, když člověk zná předlohu a kontext času.

Podobná koncepce jako Korespondence V+W, ovšem tentokrát se nejde tolik po dějinách národa, jako spíš po temných zákoutích duše Pavla Juráčka. Hodně dekadentní a emo, což nemusí sednout každému. Ovšem režie, scénografie i herci jsou opět skvělí.

Po mistrném zpracování korespondence V+W předvedl stejný autorský tým z brněnské Reduty další dechberoucí inscenaci nesnadné literární předlohy, tentokrát kultovních deníků kultovního filmaře Pavla Juráčka, mrazivého svědectví o odrazu temné doby padesátých až sedmdesátých let do jeho zjitřené duše. Zhlédl jsem v rámci Juráčkovy retrospektivy na Letní filmové škole v Uherském Hradišti na jevišti Slováckého divadla.

Viděl jsem po letech a inscenace na mne zapůsobila jako zjevení. Každá replika se zadírá do mozku a nutí přemýšlet. Perfektní výkony (Hájek vede), skvělá scéna M.Cpina.

Tv záznam

Po 100 minutách inscenace...to už je konec ? Krásné představení se skvělými hereckými výkony. Depresivní šedesátá léta...Juráček byl zajímavá, ale složitá osobnost.

Já jsem to nedala, musela jsem odejít. Má to samá pozitivní hodnocení, ale když jsme odcházeli, inspirovalo to několik dalších lidí...

Nádhera!

Plus 5 % vzhůru. Úžasné představení. Divadelní JÁ absolutně jásalo. Skvělé herecké výkony, důmyslné pojetí, nezbývá, než vyjádřit obří díky za neskutečný divadelní zážitek.

Juráček byl nej!