Noc tribádek

Skrze vztah mezi Augustem Strindbergem a jeho ženou, taktéž představitelkou rolí v jeho hrách, a skrze vztah úspěšného autora k ostatním osobám, můžeme sledovat jisté mocenské tahanice v divadelním prostředí. Mně však evokovaly tvrdé boje mezi nadřazeným mužem a podřízenou ženou, případně mužem ve vysokém postavení vůči lidem, jimiž svým způsobem pohrdá, přestože je nutně ke své pozici potřebuje. To je samozřejmě tak aktuální! Tomáš Kobr jako Strindberg je přirozeně nejvíce v popředí dění, nicméně každá postava si svůj kus jeviště dokáže urvat. Výtečná souhra. To vše v pevné režii Jakuba Šmída

75 %. Vskutku výjimečná souhra všech čtyř hereckých protagonistů. Prostřednictvím jejich autentického projevu a trefného režijního výkladu adekvátně rezonovaly tragikomické tóny příběhu a několikrát jsem byla do děje doslova vcucnuta jako jeho součást. Odprožít si tu kolektivní terapii šokem z ozvěn minulosti stálo za to. Magii přítomného okamžiku tleskám ještě teď a děkuji.

Přestože samotnou hru nepovažuji za dramatický skvost, díky dramaturgicko-režijní souhře a zejména pak díky čtveřici vyrovnaných hereckých výkonů, k nimž vlastně nemám sebemenší výhradu, lze považovat uvedení za opodstatněné. Na výsledku mimořádně kompaktní inscenace bylo totiž zřejmé, že tvůrci přesně věděli, proč k tomuto textu sáhli. Osobně mě takové divadlo kromě diváckého uspokojení zároveň naplňuje i nadějí do budoucna - tj. že by se podobná seskupení mohla v pražském kontextu více prosadit a sehrát v něm zásadnější úlohu. Inscenace je vlastně přesnou ukázkou toho, jakému divadlu fandím.

Není to jediná Enquistova hra, v níž vystupují nefiktivní osobnosti. V tomto případě jde hlavně o dramatika Strindberga a jeho manželku, jež se po rozchodu ocitají na divadelní zkoušce, kde se místo práce nakonec řeší osobní životy. Dobře vystižené povahy postav, slabší stránkou textu jsou dialogy, které je těžké interpretovat tak, aby udržely napětí. Živá inscenace zaujme promyšleně vystavěnými charaktery (byť s výkladem Vigga nemusíme souhlasit) a souhrou herců, co na sebe výborně slyší. Zajímavé je i prostorové situování a výprava. Režijně a dramaturgicky solidně opečované.

Zvláštní kontrast mezi textem, o němž nemohu říct, že by mě zrovna zaujal, a hereckým nasazením všech zúčastněných, které mě naopak zcela pohltilo. Výsledný zážitek je však jednoznačně pozitivní.