Vanilková džungle

Přestože jsem v textu úplně nic převratného neobjevil, musím uznat, že je propracovaný a pro jeviště upravený precizně. Pozornost udrží přeskakování v čase, čímž si divák postupně skládá příběh dospívající dívky v nejedné nelehké životní situaci, což mě nesmírně bavilo. A samozřejmě nelze nezmínit výkon Diany Tonikové. To jak suverénním způsobem dokáže ztvárnit hlavní postavu jednou v prepubertálním věku, pak zase na prahu dospělosti, následně opět o několik let zpět, to je skutečně krásná ukázka pohotového herectví. Ovšem tuším za tím i náročnou práci režiséra Šimona Dominika. Velmi povedené.

75% Předem upozorňuji, že je samotná hra velice náročná na udržení pozornosti. I když režie Š. Dominika a herečka D. Toniková k textu přistupovali s "úctou" a nijak divákovi nekomplikovali jeho vnímání, složitou strukturou monodramatu je třeba se spolu s tvůrci prokousat. Myslím, že se výsledek dá plně ocenit až při druhém zhlédnutí. I když jsem se občas v dění na chvíli ztrácel i já, nic to nemění na tom, že je suverénní herecká kreace D. Tonikové obdivuhodná. Proč ji proboha zatím neobjevilo žádné pražské divadlo?

Životní příběh jedné dívky viděný jak z vnitřního tak vnějšího pohledu. Oba tyto světy nemohou být více odlišné. Jeden krutý, smutný a šílený. Druhý veselý, naivní a pohádkově-romantický. Jejich střet přináší opravdu hodně silné a místy až šokující momenty. A právě v tom je hlavní půvab této inscenace. Díky fantastickému výkonu D. Tonikové, která velmi přesvědčivě zvládla zahrát spoustu různých poloh své postavy, bude zážitek z této hry ještě intenzivnější.

75 %. Textová džungle hry klade jisté nástrahy naší pozornosti a soustředění. Zatímco Diana Toniková je zdolává obdivuhodně bravurně, u mně se to, přiznávám, bez drobnějšího zaškobrtnutí neobešlo. Hlediště jsem ovšem každopádně opouštěla spokojená, bohatší o silný divácký zážitek.

Diana Toniková se mi zcela jistě objeví v příští výroční anketě, tohle jen tak někde neuvidíte, více viz Óda na Dianu Tonikovou.

75%. viz blog