Jihočeské divadlo České Budějovice oslavilo svých 100 let projektem Bouda na Mariánském náměstí, kde se už před půlstoletím plánovala výstavba nového divadla. Dočasný vzniknuvší areál je dřevěný objekt zapůjčený od bratří Formanů. Budova tak jinak veřejně nefunkční prostor na několik týdnů obohatila svojí přítomností a umožnila vznik opeře, baletu, vánoční inscenaci Malého divadla a činoherní novince Zadržitelný vzestup Artura Uie od Bertolta Brechta.

Režisérka a umělecká šéfová Martina Schlegelová a trojice dramaturgů Marie Špalová, Olga Šubrtová a David Košťák výrazně zkrátili původní text, a především jej upravili způsobem, aby skutečně každý divák neměl pochyb, že se jedná o paralelu k současným populistickým špičkám zejména s tou aktuálně řádící v naší zemi.

Bertolt Brecht napsal Zadržitelný vzestup Artura Uie v roce 1941 ve Finsku, kde se momentálně nacházel po emigraci z Německa. Důvodem vzniku tohoto textu bylo ukázat světu, jakým způsobem se dostal Adolf Hitler k moci. Z pohledu dneška je patrné, že jeho hra byla nejen aktuální, ale i nadčasová, a obávám se, že byť se jedná o politickou komedii, těžko někdy nastane doba, v níž by nějaký Arturo Uie nezneužíval své postavení k dosažení totální moci.

Bertolt Brecht zasadil děj do Chicaga před necelými sto lety (mimochodem aktuálních 100 let Jihočeského divadla České Budějovice zřejmě bude jen náhoda), kdy v tomto městě řádili gangsteři v čele s Al Caponem. Pro mě překvapivě ponechali místo i dobu inscenátoři původní, což působí příjemně tradičně a zůstává tak zachován Brechtův duch. Kostýmy Anety Grňákové jsou rovněž dobové a společně se scénou Jana Polívky evokují tehdejší kabaretní atmosféru. Hudba Jana Čtvrtníka však už staví most mezi minulostí a současností. Vlnící se sexy dívenky se ještě pohybují do rytmů swingu, ale dějem provází nekompromisní raper a navozuje tak sugestivně aktuální „hlučnou" dobu.

Arturo Ui je bezohledný podnikatel pohybující se v pekárenském byznysu pod hlavičkou své firmy Knödeltrust. Postupně se dere k moci a jde přes mrtvoly (v některých případech doslova). Nestačí mu však bezkonkurenční postavení v rámci podnikání. Nastává drsná expanze do nejvyšších pater politiky. Arturo Ui k tomu využívá jednak staré dobré gangsterské metody skrze svoji pravou ruku Ernesta Romy, ale postem času začíná být efektivnější propagace ve spolupráci se svým PR managerem Guiseppem Givolou. Kam až to dotáhne populistické monstrum je známo z předlohy. Kam až to dotahují dnešní oligarchové v pozicích vůdců vidíme v reálném světě.

Obsazen byl de facto celý soubor Jihočeského divadla a někteří navíc museli obsáhnout i více rolí, ale právě v této inscenaci se ukazuje síla, sehranost a um hereček a herců z Českých Budějovic. Tomáš Kobr už si vůdcovské role vyzkoušel několikrát. V nedávné době třeba v Bangu Divadla Letí nebo Elitách právě v Jihočeském divadle. V Zadržitelném vzestupu Artura Uie jsou jeho projevy, mimika a gesta už natolik přesné, že člověka až mrazí. Podobně přesvědčiví jsou i dva nejbližší spolupracovníci Artura Uie. Natálii Drabiščákové přízemní a všehoschopný Ernesto Roma sednul dokonale. Je jasné, že podobnou roli jako žena nedostane každý rok, a její pohlcení tímto darebákem je radost sledovat. Roztomile, ale ve své podstatě úlisně se po jevišti pohybuje Václav Švarc jako imagemaker Artura Uie Guiseppe Givola. Uhlazená a usměvavá tvář působí stejně nepříjemně jako drsnost Ernesta Romy. Především když si uvědomíte, že právě podobné PR týmy dnes hýbou světem a veřejným míněním. Naprosto přesně hraje politika starého ražení opora Jihočeského divadla Pavel Oubram. Jeho postupně uvadající postava Dogsborougha je smutnou podívanou na muže, jenž si uvědomuje, že vypustil do světa nezadržitelnou šelmu. Své postavy zvládají dobře i ostatní. Jako posledního bych ještě zmínil Dana Kranicha, který hraje mladého Dogsborougha, ale více zaujímá jako průvodce dějem, kterým je již zmíněný raper. Tento zajímavý nápad, jak komentovat dění na scéně, vůbec považuji za velice zdařilý. Navíc drží i nastolené odsýpající tempo inscenace.

Přes nespornou kvalitu inscenace a důstojnou hru pro oslavu tak vzácného jubilea, jakým je 100 Jihočeského divadla, má však Zadržitelný vzestup Artura Uie několik mušek. Pominu-li například detail, že firma s názvem Knödeltrust příliš nesedí do předválečného amerického prostředí, symbolizuje to, co mi vadilo na inscenaci nejvíce. Tím bylo přílišné, až doslovné tlačení na pilu, aby divák ani na chvíli nezapochyboval, o kom že se hraje. Zavánělo mi to jednak podceňováním divákovy inteligence, ale také to zkazilo dojem z celého představení. Když už se musel zvolit obor podnikání pekařství, bylo skutečně nutné zmiňovat koblihy? Bylo opravdu potřeba oprašovat trapný paskvil „motýle"? Nebo zdůraznit zrovna třicetiprocentní úspěch ve volbách? Jsem ten poslední, který by hájil jakékoliv pohybování se agenta StB ve veřejném prostoru, ale s jak moc intenzivní silou, efektivně i efektně by bez těchto vodítek působilo závěrečné zvolání „Ano, bude líp!", si mohu žel jen představovat.

Při aktuálnosti Brechtovy hry se trochu podivuji, že po ní již dávno někdo nesáhl. Alespoň si toho nejsem vědom s výjimkou režie Tomáše Svobody z roku 2003 v Divadle Husa na provázku, o čemž ale nemám podrobnější informace. Ke zhlédnutí je na internetu aktuálně volně dostupná verze z Národního divadla z roku 1979 s Luďkem Munzarem v hlavní roli a v režii Jaromíra Pleskota. Tehdy se přirozeně jednalo o čisté podobenství o nástupu Hitlera k moci. V Jihočeském divadle se hraje o připomenutí aktuální hrozby oligarchie. Podobně politický titul již na repertoáru scéna v Českých Budějovicích však má. Jsou jimi Elity, které se navíc nemusí skrývat za starým textem. Ovšem Zadržitelný vzestup Artura Uie navíc mohl využít rozlehlosti scény areálu Bouda a působit tak i vizuálně silněji. V každém případě mi bylo po zhlédnutí inscenace líto, že se jednalo pouze o jednorázový projekt, byť je otázkou, zda by na jednom repertoáru oblastního divadla udržely dva tak silně se vymezující politické tituly. Aktuálně však vidím, že 10. 2. 2020 bude možné spatřit Zadržitelný vzestup Artura Uie na jevišti pražského Divadla Disk v rámci přehlídky Jižní spojka 2020. Takže zpozorněte. Arturo Uie se chystá podrobit si i Prahu.