Nora - Domeček pro panenky

V Divadle D21 vytvořili Noru ani ne tolik jako naivní a rozmarnou ženu, jako spíše do kouta zahnanou, obětavou a milující manželku, jež sice využívá svůj domeček pro panenky, ale především má strach z upřímnosti před manželem, jehož hraje pozoruhodně úsporně Lukáš Šolc. Zřejmě to bude z velké části zásluha režisérky Terezy Karpianus, že skvěle a trefně zobrazila úděl ženy po boku manžela zakládajícího si na svém postavení. A protože Stela Chmelová hraje zcela úchvatně, vznikla inscenace vysoce nadprůměrná. Navíc oceňuji i další herecké výkony, příjemně působící scénu a hudebně-taneční složku.

Civilní výklad Ibsenova dramatu zaujme především současným a do detailu propracovaným pohledem na charaktery, ale i některými sympatickými oživeními a drobnostmi. Hlavní představitelku S. Chmelovou výtečně doplnili H. Mathauserová a P. Pochop. Torvald by mohl být ztvárněn přesněji a výrazněji, ale v podání L. Šolce byl srozumitelný. Dobrá práce se světlem a hudbou. Původní feministické vyznění konce bylo zdařile zobecněno na téma lidskosti a individuality. Tvůrci možná mohli být radikálnější a dostat se dál, ale klasiku se i tak podařilo zbavit zastaralých prvků. Počin hodný pozornosti.

84,99% viz blog

V době svého vzniku měla Nora výhodu v silné a šokující pointě. V dnešní době, kdy je rozvodů víc než sňatků už rozpad jednoho manželství nikoho nepohorší, přesto jsou v Ibsenově textu zřetelné nadčasové myšlenky. Líbilo se mi využití hudby i drobných rekvizit, jako jsou vánoční dárky. Co se týče hereckých výkonů, tak mohu jen podepsat to, co už zde napsal kolega Jiří Landa.

Inscenace se třemi velmi dobrými hereckými výkony S. Chmelové coby Nory (se zájmem jsem sledoval její proměnu), P. Pochopa v roli Krogstada (herec ani na chvíli nevystoupil z role, v níž se dokázal skvěle koncentrovat) a H. Mathauserové jako Kristýny. Chvílemi na mě ovšem podivně působila křečovitá snaha o vlastní režijní rukopis za každou cenu – zejména v pohybových scénách. Také vedení postavy doktora Ranka nebylo nejšťastnější, přestože se J. Panzer snažil figuru udržet v co nejvěrohodnější rovině. L. Šolc se s postavou Helmera zcela míjel.

Dobře zvolená hudba v kombinaci se scénou a rekvizitami, S. Chmelová, jejíž skvostné zosobnění Nory mě bavilo od začátku do konce. Oči jsem nespustila ani s P. Pochopa a K. Mathausenové. I doktor Rang v podání J. Panzera u mě sklízí plusové body. A i když představení má svá slabá místa, myslím, že určitě stojí za vidění.