Maryšo! Evo! Dom!

Moji značnou averzi k české klasice dokázalo přemoct až právě toto provedení dvou kusů v jednom. Jan Holec se svým týmem vytáhl to podstatné, revoltu žen, jež se postaví proti svému okolí a s neobvyklou silou, kterou mají právě ženy, čelí všem nepřízním a podstupují tak zřejmě předem prohraný boj. A byť umlčeny růží, rozhodně ve stoje. Přesně takhle si představuji ztvárnění více než sto let starých her. Vybrání tématu, které zůstává stále aktuální, a jeho představení divákům mladými, nadšenými herečkami a herci, ze kterých entuziasmus doslova prýští. Vše podtrženo vhodným hudebním podkresem.

Vybrané scény ze dvou českých her, které patří k národní klasice a základním kamenům českého dramatu. Scény z obou her se střídají, osudy Maryši a Evy jsou tak postavené vedle a divák dostává šanci si uvědomit, co mají obě silné ženské hrdinky společné; paralely mezi oběma osudy jsou mnohdy překvapivé. Jednoduché, ale účinné. Intenzivní hodina. Herci hrají s maximálním nasazením. Je dobře, že původně neveřejné klauzury byly zprostředkovány veřejnosti a diváci mají šanci se s nimi setkávat.

Esence klasiky, vytažený motiv revoltujícího mládí tak, jak to mladí tvůrci cítí, nápadité a bláznivé, divadlo, které jde očividně ze srdce, nadmíru sympatický počin.

Nápad propojení dvou významných českých her Maryši a Gazdiny roby Divadlu Spektákl vyšel. Z textů si tvůrci vypůjčili zásadní situace a repliky, které v takto okleštěné podobě nechali odehrávat paralelně za sebou, čímž došlo k zajímavé konfrontaci obou těchto děl, jež v závěru splynuly v jeden celek. Ačkoli byly texty značně osekány, byly hrány s takovou hereckou razancí, že z příběhů nic podstatného nevypadlo. Z mladých herců nejvíce zaujaly hlavní představitelky K. Trnková coby Eva a B. Kaňoková jako Maryša. Dále pak A. Vacula a J. Erftemaijer, ti už jsou však jevištěm celkem ostřílení.