Kronika ohlášené smrti

54,99 % Inscenace, v níž bohužel až příliš zřetelně vítězí výprava Jozefa Huga Čačka, jíž se podřídili i herci a děj se mi tak poněkud ztratil.

Děj Márquezovy novely zůstal zachován. Atmosféru předlohy dotvářela jednoduchá nápaditá výprava, hudba a pohyby nenásilně vnášely modernější prvky. Režisér s dramaturgem se pokusili o vlastní interpretaci a patrně i o relativizaci žánrových specifik. Trochu navzdory původnímu ladění přidali s pomocí herců humor, na který byl někdy kladen značný důraz; jeho funkčnost však byla v kontextu celku sporná a zřetelnosti sdělení neprospěla. V Divadle Spektákl obvykle účinkující hrají „nadoraz“; tato inscenace není výjimkou, živý a výrazný projev herců dokáže diváka upoutat.

Nádherná výprava, choreografie, pohybové části... na to vše se velmi příjemně dívá. Navíc režisér Jan Holec vede herečky a herce jistě a dokáže se věrně držet předlohy. Bohužel je upozaděno to zásadní, a sice sdělení o netečnosti lidí, egoistickém vidění světa jednotlivcem, který si raději hledí svého, než aby zasáhl do blížícího se neštěstí, jež prochází kolem. Přitom po téhle myšlence jistě tvůrci šli, neb její aktuálnost je nezpochybnitelná. Představení nicméně doporučuji, jen je potřeba nenechat se zlákat obrazovou přitažlivostí, ale zuby nehty se držet textu. Asi to zkusím ještě jednou.