Současný skotský dramatik Daniel Craig Jackson je pro českého divadelního diváka známý především pro svou hru Můj romantický příběh, kterou aktuálně uvádí Západočeské divadlo v Chebu na své komorní scéně Studia D. Pokud se nemýlím je to již sedmé nastudování této vztahové komedie na českých jevištích, přičemž dle širších ohlasů patří k těm nejpovedenějším inscenace Daniela Špinara před devíti lety poprvé hraná v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Já jsem ani jednu verzi hry, kterou napsal Daniel Jackson ve svých třiceti letech, neviděl, a tak až chebská novinka v režii Zdeňka Bartoše mi poprvé umožnila se vydat do světa generace lidí, kteří zakoušejí lásky a strasti na pozadí své první práce. Sám si ostrý přechod z mládí do dospělého života pamatuji, takže zážitek se během více než dvou hodin představení dostavil ve své plné autenticitě, čemuž mohu vděčit nejen autorovi hry, ale též všem, kteří se podíleli na jejím chebském nastudování.

 Jak jsem již naznačil, hrdiny Mého romantického příběhu jsou lidé, kteří se rozhodli poprvé vydat vydělávat peníze. Je úplně zbytečné uvádět o jakou firmu či odvětví se jedná. Mohlo by jít stejně tak o lékaře jako účetní, nicméně vhodným prostředí se pro hru jevilo to, které vytváří jakákoliv korporátní firma, jejímž hnacím motorem je kancelářská práce. Kolektiv, jenž zde tvoří lidé kolem třicítky pak nutně musí vyvolávat milostné pnutí, pochopitelně podlité notnou dávkou alkoholu. Jestliže trávíte osm hodin denně v blízkosti někoho alespoň částečně přitažlivého, jste ideálně svobodní a bez vztahu, je celkem pochopitelné, že dřívější nebo pozdější sklenka po práci přeroste v něco víc. Naprosto trefně to zazní i ve hře samotné, a sice takto:

 „Chcete vědět, kde se lidé potkávají? Pokud jste si někoho nenašli ještě před promocí, oženíte se nejspíš s nějakou krávou z práce. Nedělám si z vás srandu. Je to takhle prostý. Víte, jak v zajetí nutěj zvířata, aby se pářila? Dají je všechny do jedný klece.“ 

 Děj hry se neodehrává zdaleka jen v zaměstnání. To, co jednotlivé postavy spojuje, minimálně tedy ústřední dvojici, je v současné době často propíraný fenomén takzvaných singles, tedy mladých lidí bez závazků, v práci poměrně úspěšných, ale především po všech stránkách svobodných. Ačkoliv u detailnějšího studování těchto lidí se často zmiňují ti, co podléhají zrychlování životního tempa, dávají důraz na kariéru, ženy na emancipaci, zakládání rodin se odkládá, až hrozí neuspokojitelné nároky na partnera či nechuť měnit svůj zaběhlý životní styl, v Mém romantickém příběhu je problematika singles tak trochu zástupná. Jedná se hlavně o brilantně napsanou komedii o dvou ve světě ještě nepevně uchycených lidí. Že se jedná o muže a ženu aktuálně bez partnera, pracujících v jedné budově je prostá náhoda, byť jak jste si mohli přečíst citát ze hry, tyto náhody jsou v dnešním světě více než časté.

 Výborným nápadem je pojetí děje způsobem, kdy nejprve divák sleduje příběh z pozice hlavní mužské postavy Toma, který právě do první práce nastoupil. Jeho komentování vlastního života a pocitů je vtipné a divák se tak svižně dostane do situace, v níž si najde spíše náhodou novou partnerku kolegyni Amy. V situaci, kdy začneme sledovat totéž jen z pozice ženské hrdinky, se vtip násobí, vzájemný chaos v komunikaci nahrává komickým scénám, ale to by samo o sobě sotva stačilo na utáhnutí celého hry. Proto přichází v polovině inscenace zlomový okamžik. Pokud jste hru Můj romantický příběh nikdy neviděli, asi raději přestaňte číst. Onen zlomový okamžik totiž hodlám zmínit. Je jím nechtěné těhotenství, které diváky na druhou polovinu představení dokáže řádně navnadit.

 Tempo druhé poloviny představení zůstává zachováno, mimo jiné i díky funkční scéně Karla Čapka a hudbě Jiřího Švece. Hra zůstává na poli komedie, ale dostává i vážnější nádech. Jak se vyrovná sotva se znající mladý pár s nečekaným těhotenstvím? Čemu dát přednost? Jistotě interrupce? Nejistotě rodinného života? Jsou vůbec připraveni a schopni pro takový životní krok? Jakou roli hraje osobní zodpovědnost? Inscenace postupně klade další a další otázky, přičemž divák tuší, že zdaleka ne na všechny dostane odpověď. Myslím však, že i nadále jde s ústřední dvojicí a více než témat visících ve vzduchu je zvědav na konkrétní vývoj příběhu. Hra má i své velké a promyšlené finále. Jelikož tyto řádky už jistě nečte ten, kdo by jej neznal nebo jej čte ten, kdo vědomě postupuje riziko ztráty překvapení, mohu bez zpytování svědomí sdělit, že lidé nemající rádi otevřené konce si na své nepřijdou. A osobně jsem za to rád. Vyvrcholení tak bylo maximální a bezprostřední dojem podobně silný jak dojmy z právě prožité první lásky.

 Čeho si však na chebském zpracování cením nejvíce není připomenutí mi, jaký jsem byl před patnácti lety, ani že se věnují aktuální společenské problematice, ale je to pojetí celé hry. Naprosté pochopení, kdy je potřeba klást důraz na vtip, kdy zvolnit, kdy nasadit ironii a hlavně uhlídat, aby to vše nesklouzlo do laciného bavenda. Jistě zde sehrála velkou roli dramaturgyně Kristýna Čepková, ale samozřejmě že též režisér Zdeněk Bartoš, jenž dokázal z herecké pětice vydolovat výtečné výkony. Naivní Sašu hraje Stephanie Van Vleet, kterou si pamatuji z jejího působení v nezávislé divadelní skupině OLDstars, s ostatními jsme měl tu čest poprvé a troufám si tvrdit, že nikoliv naposled, byť tentokrát mi bylo seznámení se s nimi ulehčeno hostováním Západočeského divadla v Praze. Pavel Richta a Pavla Janiššová ve hře ztvárňují několik rolí a kromě toho, že bylo vidět, jak je jednotlivé postavy baví, byli výborní zejména jako kamarád a první velká láska ústředního hrdiny. Jan Hanny Firla si jako Tom podmaňuje obecenstvo již zkraje představení, které je dost o něm. Svoji vnitřní neukotvenost a bázlivost působící navenek zajímavě vyvažuje a podobně jako ostatní má velký cit pro vtip. Ovšem v situaci, kdy se divák dostane do hlavy postavy Amy v podání Magdalény Hniličkové, může být jejím výkon doslova stržen. Tak se stalo u mě a více k tomu snad ani nemohu napsat.

 Závěrem mohu jen stručně dodat, že jsem měl velké štěstí. Seznámit se Západočeským divadlem v Chebu zrovna Mým romantickým příběhem byla jednoznačně výhra, která mě navnadila na další setkávání. Věřím, že bude stále intenzivnější a zažiji podobně silné momenty, jakými jsem byl potěšen nyní.