Další premiérou tematické sezóny A Studia Rubín s názvem Závislosti se v prosinci letošního roku stala inscenace na pomezí činohry, dokumentárního divadla a kabaretu mapující současný stav pražské části Malá Strana s příhodným názvem Sweet Home Malá Strana. Text napsala Magdaléna Rejžková společně s režisérkou inscenace Olívií Fantúrovou a hra vznikla pod dramaturgickým dohledem Dagmar Fričové a pravděpodobně i Lucie Ferenzové.

 Že vznikla pro scénu A studia Rubín hra zkoumající a odehrávající se na místech, která se nacházejí ve stejné městské části jako toto divadlo, je zcela logické. I forma, která je hravá a groteskní na první pohled zapadá do produkce A studia Rubín. Samotný nápad uspořádat zhruba třicet setkání s místními obyvateli, ať už se jednalo o starousedlíky nebo novousedlíky, a vyslechnout jejich postřehy a zážitky, následně pak vytvořit určitý fiktivní příběh, jehož hlavním poselstvím by mělo být zmapování současného života městské části s bohatou kulturní a společenskou historií, to vše naplňovalo moji představu, že Sweet Home Malá Strana bude projekt bytostně spjatý s A studiem Rubín. Přidám však i jednu větu z programu k představení: „To byste mohli udělat takovej sociální experiment, jestli ta komunita funguje, že řeknete, co každej o někom jiným říkal, a nejlíp vytrháte věty z kontextu!“. Ano, přesně tak to dopadlo. Inscenace je experiment, prazvláštní směs ani zdaleka nedosahující divadelních kvalit na této scéně jinak běžných. Ušlechtilý nápad byl neobratně uchopen a divákům prezentován jako nedovařený polotovar.

 Představení začíná před divadelním sálem, kdy jsou diváci usazeni ke stolkům a účinkující v této první části hrají na baru a v jeho blízkosti. V úvodu tedy slibné řešení, jak navodit atmosféru malostranské hospody či kavárny. Barmanka v podání Aleny Štréblové je podávána jako nepříliš přívětivá žena, jež má mnohé odžité. Z druhé strany barového pultu ji sekunduje místní štamgast, jehož hraje Petr Jeništa. Po chvíli je zřejmě, že se živí jako realitní makléř a podobně jako Malá Strana, žije evidentně i on v jakémsi mrtvém a nespokojeném období. Jejich šachová partie sice nepřináší nic více než úvod do děje, ale sledovat Petra Jeništu na mé oblíbené divadelní scéně mi i přes nepříliš vzrušivé okamžiky přineslo radost. Po příchodu postavy, kterou hraje Eliška Vocelová, se účinkující zkompletují, a jelikož i ona má spojitost s Malou Stranou, může se příběh, a také představení naplno rozjet. To se také stane v parodické scéně na někdejší soutěžní pořad Riskuj, a přestože jsem se při něm nemohl zbavit pocitu trapnosti, musím zpětně uznat, že to co následovalo poté, bylo ještě méně stravitelné.

 Po trochu nepochopitelném intermezzu postavy slepce v podání Aleny Štréblové se diváci posunou do divadelního sálu, aby následně mohli spatřit vyústění toho, co se rozehrálo v první části. Nastává tedy situace vystřízlivění, a teď nemyslím z divadelního zážitku, ale u postav. Hlavní roli zde hraje zásah r&b pobytů. Samotné finále pak obstará jakási meditace a duševní cesta po Malé Straně za doprovodu postavy jeptišky. Sweet Home Malá Strana se následně rozplyne do prostoru a nezbývá než pevně zakotvit na baru a vychutnat si opravdovou tvář génia loci.

 Překvapivě nenápaditá je i scéna Jany Hauskrechtové. Těžko samozřejmě něco vymýšlet v první části představení, nicméně jedinou scénografickou záležitostí po přesunu do sálu, jsou visící zlaté cáry zřejmě odkazující na fakt, že Malá Strana je zlaté pozlátko. Tím se mi jen potvrdil celkový dojem z inscenace, kterým je nedostatek promyšlenosti. Pravděpodobně nic nemohu vytknout hercům. Alena Štréblová zahrála své postavy solidně, ale kde není co hrát, tam to sotva můžete dohnat jinými prostředky. Jak jsem již naznačil, byl jsem alespoň rád, že jsem na tamější scéně mohl vidět Petra Jeništu, jehož výkon byl obdivuhodný i s přihlédnutím k plochosti jeho postavy. A radost jsem měl i z přítomnosti Elišky Vocelové, jejíž herectví jsem sledoval v divadelní skupině OLDstars než odešla před několika lety studovat do Brna na JAMU. Doufám, že další a výraznější herecké příležitosti budou následovat.

 Ze zhruba čtyřiceti inscenací, jež jsem v A studiu Rubín měl možnost zhlédnout, mě Sweet Home Malá Strana minula nejvíce. Formou i obsahem mi přišla inscenace stejně nelogická jako její název, kde se propojuje angličtina a čeština. Zda měl symbolizovat rozdělení Malé Strany na tu obývanou cizinci na straně jedné a našinci na straně druhé, netuším. Ostatně nepochopení si odnáším z celého představení.