Obscura

65 % Průměrná hra, poněkud obskurní. Byla náročná na pochopení a ani s odstupem si nejsem jist, zda je to pochopeno správně. Téma testvání na subjektech bylo na druhou stranu poutavé a úseky mě bavily, ne však po celé trvání hry.

Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?

se nám ten tým začíná nějak opakovat...

Další z inscenací tandemu Mikulášek Viceníková, bez průběžného narativu, kde je snaha zdivadelnít určité téma, řetězením často ne zcela souvisejících scének. Po Požitkářích, Posedlosti a Hamletech mám pocit, že je to "more of the same". Obscura je navíc místy značně nesrozumitelná, postupem často dost nudná a nejsem asi jediný divák, který pár dnů po shlédnutí inscenace si nebyl schopen vůbec vybavit, o čem se to vlastně hrálo. Podle mého soudu nejslabší Mikuláškova režie tohoto typu. A tak jediné co mi trvaleji utkvělo v paměti bylo zjištění, že Anežka Kubátová (která se krátce objevila v plavkách) má stále hezkou postavu, trochu málo ne...

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).

65 % Průměrná hra, poněkud obskurní. Byla náročná na pochopení a ani s odstupem si nejsem jist, zda je to pochopeno správně. Téma testvání na subjektech bylo na druhou stranu poutavé a úseky mě bavily, ne však po celé trvání hry.

Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?

se nám ten tým začíná nějak opakovat...

Další z inscenací tandemu Mikulášek Viceníková, bez průběžného narativu, kde je snaha zdivadelnít určité téma, řetězením často ne zcela souvisejících scének. Po Požitkářích, Posedlosti a Hamletech mám pocit, že je to "more of the same". Obscura je navíc místy značně nesrozumitelná, postupem často dost nudná a nejsem asi jediný divák, který pár dnů po shlédnutí inscenace si nebyl schopen vůbec vybavit, o čem se to vlastně hrálo. Podle mého soudu nejslabší Mikuláškova režie tohoto typu. A tak jediné co mi trvaleji utkvělo v paměti bylo zjištění, že Anežka Kubátová (která se krátce objevila v plavkách) má stále hezkou postavu, trochu málo ne...

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Další z inscenací tandemu Mikulášek Viceníková, bez průběžného narativu, kde je snaha zdivadelnít určité téma, řetězením často ne zcela souvisejících scének. Po Požitkářích, Posedlosti a Hamletech mám pocit, že je to "more of the same". Obscura je navíc místy značně nesrozumitelná, postupem často dost nudná a nejsem asi jediný divák, který pár dnů po shlédnutí inscenace si nebyl schopen vůbec vybavit, o čem se to vlastně hrálo. Podle mého soudu nejslabší Mikuláškova režie tohoto typu. A tak jediné co mi trvaleji utkvělo v paměti bylo zjištění, že Anežka Kubátová (která se krátce objevila v plavkách) má stále hezkou postavu, trochu málo ne...

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?

65 % Průměrná hra, poněkud obskurní. Byla náročná na pochopení a ani s odstupem si nejsem jist, zda je to pochopeno správně. Téma testvání na subjektech bylo na druhou stranu poutavé a úseky mě bavily, ne však po celé trvání hry.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).

se nám ten tým začíná nějak opakovat...