Nejprve je nutné říct, že kdo zná Mikuláškovy režie v Divadle Na zábradlí, nebude pro něj Obscura žádným překvapením. Autorský trojlístek Jan Mikulášek - Dora Viceníková - Marek Cpin sáhl k osvědčené metodě, kdy na vybrané téma sestaví pásmo scének, které většinou přináší groteskní až absurdní náhled na známé situace, ale prolamuje se do nich i existenciální tíseň. Tento princip je využit i v inscenaci Obscura, přičemž si tvůrci tentokrát vzali na paškál téma lidské psychiky a chování s důrazem na různé experimenty, které se touto problematikou zabývaly.

Byť je tato metoda již poněkud obehraná, nutno podotknout, že ji Na zábradlí vypilovali téměř k dokonalosti, a tudíž by se divák rozhodně neměl nudit. Pokud člověka zaujme dané téma, má šanci se pobavit u herecky přesně pointovaných situací a zároveň najít v inscenaci mrazivé okamžiky trefně komentující lidskou přizpůsobivost, přirozené sklony ke zlu a snadnou manipulavatelnost jedinců, kteří se ocitnou v neznámé či nekomfortní situaci. Lidská psychika je složitá a jak píše Michel de Montaigne ve svých Esejích, každý člověk je slátaninou sešitou z beztvarých a nesourodých útržků. Jak porozumět ostatním, když málokdy dokonale rozumíme sami sobě?

Herecký soubor Divadla Na zábradlí se v posledních letech rozrostl o několik nových tváří a je potěšující sledovat, že tito mladí herci slyší na Mikuláškův styl práce podobně jako jeho stálí spolupracovníci - konkrétně Vojtěch Vondráček a Kateřina Císařová jsou v budování situací precizní. Tradičně skvěle padne konferenciérská role Jakubu Žáčkovi.

Pokud se člověk oprostí od toho, že se tu dost sází na jistotu, dostane svižnou a zábavnou inscenaci s přesahem, což mi nepřipadá úplně málo.