675 malých korálků červených jako zlost

Koláž z tvorby Judith Hermann, v jejíž povídkách a románech je zachyceno to, čeho si zpravidla nemusíme ani všimnout, přestože je tím náš život utvářen. detaily obyčejných věcí, prchavé okamžiky setkání s jinými lidmi, momenty bezděčných rozhodnutí k tomu, že v dané situaci zůstaneme pasivními. Žena má pocit, že se čas zpomaluje. Je to sice nepříjemné, ale zároveň to dává možnost pochopit, co má. Vzpomene si, jak coby patnáctiletá náhodou a tajně listovala v deníku své matky a jak ho rychle zaklapla, jako by se o něj spálila. Ptáci těžce máchají křídly. Měsíc je olejnatě rozmazaný, světlo v domě na konci louky má tvar ostře ohraničeného čtverce. Chtěla by sama sobě říct, že ten strach zase zmizí, jako skoro všechno...