Kakadu

Velmi působivé jevištní zpracování, a to zejména pokud jde o zvuk - hudba, ruchy, to vše vytváří dohromady s klipovitým podáním celého příběhu skvělou iluzi autistického vnímání světa. K tomu skvělý herecký výkon Simony Babčákové, ale i Jaroslava Plesla, Davida Novotného a Veroniky Kubařové.

Velmi povedená inscenace, vypovídající o autismu vyrovnaně, nezaujatě a realisticky. Havelka využívá vhodných inscenačních prostředků, například klipovitost není vůbec na škodu tvorbě podivuhodně komplexního dějového oblouku a zároveň umocňuje výpověď tvůrců. Výborná a uvěřitelná Simona Babčáková ve své takřka životní roli. Předčilo očekávání.

Jsem rád, že se v DD nedívají na autismus s přehnanou citlivostí, ani nevyužívají například nějakou detektivní zápletku, ale v klipovitém podání zobrazují "obyčejný život". Může ale být život obyčejný, když jste mnohdy už předem někam řazen (nebo dokonce vyřazen)? Bez hereckého mistrovství paní Babčákové by samozřejmě inscenace nedosahovala takových kvalit, ale ještě bych určitě zmínil režii Jiřího Havelky a osobně je mi trochu líto, že neměla větší prostor autistická postava Davida Novotného, který ji ztvárnil také skvěle a dojemně roztomile. DD doplnilo repertoár o další nezaměnitelný kus

75%. Velmi povedený vhled do autistické duše. Text je místy vtipný a zcela se vyhýbá sentimentu. Klipovitá koncepce v této inscenaci funguje, časté zatmívačky odráží fragmentární vnímání reality hlavní hrdinkou. Důležitou rolí hraje také zvuková stránka včetně repeticí některých písní či vět. Hlavní tíha spočívá ovšem na Simoně Babčákové, která přesně a věcně modeluje zranitelnou Wendy. Ta se musí potýkat s nepochopením a často přímým zneužíváním okolí. I přes veškerá protivenství jde ale dál a snaží se o normální život.

74,99 % Simona Babčáková ve své životní roli? Rád bych věřil, že nikoliv, že v této inscenaci jen plně odhalila svůj potenciál a další velké příležitosti budou následovat, ale pravdou je, že to nebude mít snadné, laťku si nastavila skutečně vysoko.

75% Režie J. Havelky, která byla založena na krátkých scénických sekvencích s rychlými střihy, a přiměřeně umírněný (po všech stránkách autentický) herecký projev S. Babčákové. Toť hlavní pozitiva inscenace, která vytvořila originální podívanou zdařile vystihující autistickou osobnost, její problémy a reakce lidí na ni (ně). Režie nic nezjednodušovala, k mnohým situacím se vracela, aby se na ně podívala zase trochu jinak, čímž nacházela další nové zajímavé otázky i možné odpovědi na ně. Sehraný soubor S. Babčákové zdařile přihrával a spoluzasloužil se o vznik další výstavní inscenace DD.

75 %. Výkon Simony Babčákové je každopádně hodný pozoru, ovšem ještě o něco níž smekám pomyslný divácký klobouk před originálními tahy režijní taktovky Jiřího Havelky, kterému se podařilo skrze působivou souhru všech inscenačních složek docílit věrně znepokojivého obrazu ozvěn autistické duše a našeho (ne)vnímání.

75%. Obrazy ze života autistické dívky, které specifická duševní porucha komplikuje život a přináší mnohdy nečekané problémy. Ale také dar vidět něco, co si „obyčejný“ člověk neuvědomuje. Více úhlů pohledu na život autisty, zdařilou kombinací drsných okamžiků i humoru je dosaženo zajímavých asociací a přesahů. Účelná scénografie, dobrá se práce se zvukem a vracejícími se hudebními motivy. Klipovitost inscenace je přijatelným řešením. Výborné S. Babčákové zdatně přihrávají ostatní herci, většinou ztvárňující více rolí. Dejvickému divadlu se opět podařilo neopakovat a nabídnout něco jiného.

Viděno na veřejné generálce. Po vlně populárního"Podivného případu se psem" se v Dejvicích divákovi nabízí vhled do vnímání ženy-autistky. Skrze obrazy přibližuje režie divákovi niterná rozpoložení a způsob uvažování hlavní hrdinky a v tomto duchu vytváří zatmívačkami pásmo kratších či delších scén, které jsou na jednu stranu dětsky hravé, fantazijní a úsměvné, a na druhou už se v nich rýsuje tragická zacyklenost jejího osudu.

Velice příjemná, svým způsobem i tak trochu poetická, inscenace. Přináší zajímavý pohled na jeden životní příběh, nic nepřikrášluje, nezlehčuje, ale také nezatracuje. Pomalu a zlehka jsem byl vtažen do tohoto vyprávění a přiznávám, že jsem si ho užíval i zaujatě sledoval po celou dobu. Netřeba si nic namlouvat, vše stojí hlavně na výborné S. Babčákové, která touto rolí dokazuje svůj nemalý herecký talent. Všichni ostatní ji "pouze" zdatně sekundují. K celkově dobrému dojmu přispěla svým dílem i vydařená scéna a povedená doprovodná hudba.