Dramatik a dramaturg David Košťák upravil pro Divadlo D21 Válku s mloky Karla Čapka. Alegorické dílo z roku 1936 je natolik povedené a zásadní, že může být nastudováno de facto v jakékoliv době a vždycky bude či spíše může mít silný aktuální akcent. Jak si ale s poselstvím, jež si Válka s mloky v sobě nese, poradili na scéně, kterou jsem po zralé úvaze nominoval do Top 3 v kategorii Divadlo roku v Anketě divadelních kritiků 2018?

Režie se ujal umělecký šéf Jakub Šmíd a divadelním žánrem, jenž pro zpracování Války s mloky zvolil, se stal kabaret. Tedy styl, který mi nikdy k srdci nepřirostl. Nicméně jsem věřil, že pro zdejší soubor může tento druh divadelní produkce být takřka ideální, jelikož se jedná o hravé umělce, jimž není cizí zpěv či tanec. A ano, díky obsazení mne Válka s mloky v Divadle D21 bavila. Nicméně jsem postrádal nějaký zásadnější přesah, které si dílo Karla Čapka jistě zaslouží.

Pravdou je, že atmosféru kabaretu se v Divadle D21 podařilo vystihnout dokonale. Svůj nezanedbatelný podíl na tom má Lenka Odvárková, jež je podepsána pod scénou a kostýmy. Hudební a pohybovou spolupráci pak poskytli pánové Zdeněk Dočekal a Kryštof Šimek. A z „mločího tance" společně s výběrem hudby od skupiny Midi Lidi jsem byl opravdu potěšen. Ze všech možných druhů kabaretu připomínal ten v Divadle D21 berlínský. Což bylo, předpokládám, úmyslem. Především z důvodu, že v úpravě zůstal odkaz na naše německé sousedy. Ať už přímo v podání postavy Josefa Goebbelse nebo v podobě konferenciéra, kterého ztvárnila Kristýna Podzimková nádherně surově. Upřímně jsem nečekal, že někdy budu mít z jakékoliv postavy, kterou tato křehká, subtilní herečka ztvární strach, ale povedlo se.

Společně s Kristýnou Podzimkovou byl pro mne hvězdou večera také Marek Zeman. Tohoto studenta 6. ročníku hudebně dramatického oddělení Pražské konzervatoře jsem neznal a musím ho vyzvednout za skvělé zapadnutí mezi ostatní již zkušené herce. Absolutně nebylo znát, že je to jeho první spolupráce se souborem Divadla D21. Abych byl ovšem spravedlivý, zbývající trio Hana Mathauserová, Michal Dudek a Petr Pochop přirozeně rozhodně nezklamalo a přispělo velkou měrou, že se jedná, jak už je v D21 zvykem, o herecky vyváženou inscenaci.

Nevím, nakolik bylo zásluhou režiséra Jakuba Šmída a nakolik účinkujícími, že vznikla příjemná, hravá, vizuálně zajímavá inscenace, jež nešetří vtipem, sarkasmem, a v níž jsou písně, tanec a práskání biče rozkoší pro divákovo akustické vnímání, ale předpokládám, že to je vzácná symbióza, která potvrzuje, že spojení Jakub Šmíd a Divadlo D21 bylo a je správnou volbou.

Válka s mloky je povedenou inscenací. Výše jsem vyjmenoval vlastně poměrně dost toho, co mne na představení bavilo, ale abych mohl povýšit svůj zážitek z pěkného a půvabného na výjimečný nebo mimořádný, musel bych osobně slevit ze svých očekávání, jimž vévodila naděje, že se dočkám osmdesát let po smrti Karla Čapka ostrého, apelativního divadla, nebojícího se konfliktu. V Divadle D21 zvolili jiný přístup, jistě zajímavý a rozhodně stojící za zhlédnutí.