Pomona

65%. Odvrácená strana světa vykreslená ve hře s originální stavbou a s rozuzlením přinášejícím nečekanou přidanou hodnotu. Realizačně na dobré úrovni, scénograficky zajímavé. Podobně jako v další absolventské inscenaci Kamarádi zde více vynikly dívky, ale tentokrát to nebylo jen možnostmi textu; herečky se se svými postavami dokázaly sžít lépe.

75% Inscenovat hru s takto složitou strukturou musí být pěkně těžký oříšek, který se však J. Holcovi a D. Košťákovi podařilo rozlousknout. Takže i když dění vyžaduje opravdu pozorného diváka, dá se v něm orientovat poměrně dobře. Z této inscenace je už zřejmé, že jsou studenti připravení na "opuštění školního hnízda", protože všichni bez výjimky dokázali uhrát náročné životní situace a strachy, do nichž se jejich postavy dostávaly. Režii se podařilo vybudovat silnou atmosféru, svěžest pak celku dodávají originálně řešená scéna, kostýmy i zvolená hudba. Moderní inscenace každým coulem.

Pomona, podivné místo podivného města v podivném světě, realita nebo hra, co je zajímavější, co je skutečnější? Globální ojeb, multidimenzionální periferie, v centru všeho je však stále člověk. Letošní činoherci jsou šikovní a českému divadlu do nového roku přeju, aby spolu Jan Holec a David Košťák vydrželi ještě zajímavý počet inscenací.

Tato hra, pravda, není příliš jednoduchá na orientaci a nelze si z ní odnést nějaký jasný závěr. Nicméně přesto, nebo možná i právě proto, u mě zanechala veskrze kladný dojem. Moc pěkně zvolená scéna, kostýmy i trefně vybraná doprovodná hudba pomáhají vytvářet tu správnou, lehce mysteriózní, pohlcující atmosféru. K tomu rozhodně slušné herecké výkony od všech aktérů, potěšili zejména B. Kaňoková a V. Švarc. Celkově tedy určitě nijak nenudilo.

Pomona nám nabízí detektivní příběh, kde by detektivem měl být sám divák. Osobně jsem této nabídce odolal, a to především proto, že mě naprosto pohltilo samotné jednání postav pohybujících se v mezních životních situacích. De facto každé osobě jde v pochmurném prostředí o život. Děj neprozradím, ale musím všechny herce pochválit, jak jednotlivé obavy, strachy a zoufalství postav ztvárnili. Děsivému prostředí také pomáhá scéna, kterou vytvořil P. Morávek a největší uznání pak směřuje k J. Holcovi, jehož režie pevně drží zpřeházenou časovou posloupnost, a zároveň přímočaře předkládá úzkost textu