Divadlo DISK

Jevištní adaptace stejnojmenné románové prvotiny Jáchyma Topola. Syrově poetický ponor do hlubin zběsilých devadesátek, v němž spolu s Potokem (novodobým Everymanem) okusíme hranice poznaných i zatím spících vesmírů, a co víc, dohlédnete až k samým prazákladům dneška. Nacházíme se totiž v roce x po výbuchu času, po šoku ze svobody, z přemíry dosud nemyslitelnejch možností. Starý Československo je napadrť a novej svět se ze střepů teprve rodí. Jenže kdo rozhodne, co se smí a co už ne, když andělská tvář se slévá ve škleb Ďábla a na nového Spasitele se teprv čeká? Putování až na samé dno hnusu a zábavy z něj. A neustálého hledání. Každá z postav tohohle rozteklýho panoptika hledá ve společenství své místo...

Bujará groteska odhalující méně známé stránky Brechtova génia. Co je třeba k uspořádání veselky, na kterou se jen tak nezapomene? Dvě láskyprázdně vyřčená „ano“, tři maminkou připravené chody, objemné akvárium se dvěma rybkami, několik chybějících hřebíků, rozlehlá svatební tabule, osm židlí a devět nenažraných maloměšťáků...

Zkrácená verze Shakespearov komedie. Poznání, studium, sebezdokonalování, rozvoj osobnosti. Stačí už jen rituální posvěcení krále Ferdinanda a jeho nerozlučných druhů, aby se z Navarry rázem stalo centrum celého vzdělaného světa. Svou učeností se nepochybně vyrovná slovutnému Oxfordu, svým duchem uměnímilovné Florencii, ale svým tahem na branku je snad i předčí! Sledujeme obdivuhodnou cílevědomost nastupující generace, anebo pouhý dětinský rozmar? Na to vzápětí odpovídá zdánlivě rutinní diplomatická mise francouzské princezny, jež s osudovostí Shakespearovi vlastní v mžiku promění pevnost skript v sad milostné poezie. Přesvědčí Ferdinand, Biron a Longaville okouzlující Francouzky o ryzosti svých činů, anebo se jejich jména stanou synonymem přelétavosti a pokrytectví...?

Černohumorná groteska, v níž se v kabaretním víru písní a hraných výstupů mísí fantasmagorično s ověřitelnými fakty tak důmyslně, že ani nepostřehnete, kde začíná ta nejneuvěřitelnější pravda a končí důvěryhodná lež. Dva mladí snílci se potkají na nádraží někde uprostřed maďarské puszty, jistý Josif a Dolfi, a předhánějí se, čí vize prospěje lidstvu víc, aby všude co nejrychleji zavládl blahobyt, mír a klid. Tak začíná sarkastický sled těch nej(ne)obyčejnějších výjevů ze života Hitlera a jeho přízemní říše. Kdo by byl býval řek, že se z vegetariána, umělce, filosofa a pacifisty (!) vyklube taková svině? Kdo by byl býval řek, že se osudové setkání moderních dějin odehraje zrovna v Brně...?

Absurdní groteska o třech, kteří dorazí na tancovačku, namířená proti falešnosti politického a kulturního života společnosti, zacyklena do nekonečného kruhu lidské snahy se zabavit (žít), navzdory překážkám...

Hra o tom, jak žijeme, kde jsme ztratili domov a duši, a co schováváme pod gaučem.

Hra současného německého dramatika o tom, jak to vypadá, když je naše vnitřní dítě chladné, když mrzne... „Je tu dusno a vydýcháno, chceš něco úplně jiného, chceš pryč, ale je to tvoje vlastní párty. Ty nemůžeš jít. Osm postav, výbuch vztahů a kdo to bude uklízet? Mamka. Antananarivo, Ottawa, Alamogordo, Sacramento, Guatemala, Porto Alegre, všechno tvoje vina.“

Muzikálová adaptace „Žebrácké opery“ o prodejnosti světa, který rozkrádá sám sebe. Jaká jsou pravidla hry a kdo má moc? Kdo pracuje pro koho? Každý s každým, a přitom všichni proti všem. Jen tak se zvítězí nad pravdou a nenávistí. Slušnost a mravy stranou prosím, teď se obchoduje...

„Vytvořili, co je naplňuje pýchou, co je pobízí k pohybu. Vzhlížejí na své dílo, jako děti vzhlížejí na vlastnoručně postavený výtvor. Nezáleží jim na tvaru, nezáleží na zdrojích či následcích. Menší děti staví pro zábavu, starší naplňují realismus. Fukar listí, židle, bublinková fólie, šatní ramínka, dveře, peří, nafukovací balón, hřebíky, palety, trampolína, pračka a spousta provazů, které vše táhnou k nebi! Postavit část vesmíru, která pohne ostatními.“

Multidisciplinární inscenace, která vznikla z dialogu mezi dvěma zahraničními performerkami o hledání společné reality skrze odchody, loučení, rozdvojené identity. Pokus o přepsání autobiografických prvků do audiovizuální poezie...

„Generační paměť otisknutá do dětských her. Atmosféra lesa dovoluje nahlédnout do bunkru plného pokladů, které mají pro dítě nevyčíslitelnou cenu. Jako půdní profil jsou vrstveny odkazy předchozích generací. Vše, co jsme zakopali, eroze z půdy navrátí. Autorský text sepsaný ze zážitků a dětství v oblasti vojenského újezdu, ve kterém žije už čtvrtá generace. Vychovává zde své děti, co si v lese hrají na kdysi přítomné partyzány.“

Poprvé pojem „Uncanny“ psychologicky rozpracoval německý psychiatr Ernst Jentsch, následovaný Sigmundem Freudem. Nejedná se o něco nového nebo neznámého, ale o něco, co je naopak naší mysli známé a zažité, jen se to známé ztratilo v nevědomí. Jedná se o něco, co se neodehrává za čtyřmi stěnami, ale přímo v nich. „Seděli jste někdy s přáteli u šálku čaje, viděli na stole cukřenku, která vám najednou evokovala pocit, jako byste tuhle situaci již někdy prožili? Možná v jiném čase nebo jako jiný člověk. Nebo jste se večer snažili usnout, ale v rohu pokoje se najednou zjevilo velké černé monstrum, které vás paralyzovalo? Když jste pak rozsvítili, zjistili jste, že je to pouhá hromada oblečení a že černé monstrum zmizelo se světlem.“