Rain Woman

Zvláštně nekonzistentní inscenace. Jako kdyby se David Drábek pokusil do téhle jednohubky nacpat tolik témat, že by je neuneslo ani velké divadelní plátno. Nejprve to vypadá, že jádrem příběhu bude vztah k autistické sestře, aby pak byly nakousnuty další závažné motivy jako sexuální zneužívání, drogová minulost či životní nenaplněnost. Místy je melancholická atmosféra prosvětlena humorem, ne ovšem v takové míře, jako je u Drábka zvykem. Dějový oblouk působí nuceně a výraznější pointa nepřichází. V malé roli Svědka Jehovova mě zaujal M.Zeman.

65%. „Neučesaný“ inscenační tvar, na němž se mělo ještě pracovat. Přesto vznikl počin s těžko popsatelnou osobitou atmosférou, který o autistech a lidech v jejich okolí vypověděl mnoho výstižného a pravdivého. A třeba se našli i diváci, kteří se dokázali pobavit, vcítit či dojmout.

--- Oheň, voda, vítr v jednom bytě --- (více v článku na blogu)

Škoda, že se tvůrci rozhodli jít experimentální cestou a zaměřit se na pouhou výseč z jednoho období života partnerů, kdy chod jejich domácnosti zčeří nečekaná situace. Musejí se totiž postarat o autistickou dívku, sestru Zdeny (H. Mathauserová). Přesvědčivá I. Machalová coby autistka Adina nemá více možností se uplatnit, na rozdíl od G. Haška, jenž Angličana Snorriho podává se suverénní lehkostí a jeho přízvuk je příjemným kořením inscenace. Zkrácení by však snesl jeho dlouhý monolog v závěru, který se do celku nehodí. Tvůrci si zřejmě své zadání splnili, ovšem na diváka v této podobě inscenace plně dolehnout nemůže.

64,99 % Rain Woman je dobrá inscenace, lepší, než jsem si myslel bezprostředně po představení. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby jí někdo věnoval trochu péče, učesal ji, spojil volné konce a přelakoval zjevné stopy toho, že to či ono je výsledkem momentálního nápadu, improvizace, mohla by být skvělá. Nebo stručněji, není to ošklivé káčátko ani ve své eleganci krásná labuť, je to ošklivá labuť. Více viz blog.