V loňském roce měla pod hlavičkou divadelního spolku Lachende Bestien premiéru hra Kohlhaas na motivy novely německého spisovatele z počátku devatenáctého století Heinricha von Kleista Michael Kohlhaas. Obsah hry je především autorské dílo zakládající dvojice Lachende Bestien Šimona Spišáka a Michala Háby, kteří jsou podepsáni pod textem, režií a rovněž oba v představení účinkují. Na jevišti je pak doplňuje dvorní skladatel tohoto divadelního spolku Jindřich Čížek, a také Simona Zmrzlá. Inscenační tým pak ještě doplnila Adriana Černá, která se věnuje scénografii také u všech děl Lachende Bestien a nově ještě dramaturgyně Veronika Švecová. Premiéru měla hra ve Venuši ve Švehlovce, nicméně aktuálně divadelní spolek sídlí v prostorách Divadla X10.

Příběhu muže, Michaela Kohlhaase, se již v Lachende Bestien věnovali v minulosti. Žel jsem ani jednu ze dvou inscenací neviděl, a tak ke mně osud kupce žijícího v šestnáctém století, jemuž tehdejší moc svojí zvůlí zle uškodí a on následně bere spravedlnost do vlastních rukou, přichází až nyní ve hře Kohlhaas, která si však z novely bere jen výchozí motiv a jedná se, jak jsme u tohoto divadelního spolku zvyklí, o vlastní interpretaci a autorský komentář, přičemž otázka, zda je legitimní se spravedlnosti domoci i za použití násilí, je jen jednou z mnoha. Hlavním tématem je spíše postoj lidstva k probíhající klimatické změně, což ale sebou přirozeně nese i řadu dalších znepokojujících a aktuálních společenských nešvarů a umožňuje vytvořit obsahově bohatou inscenaci.

V úvodní scéně Michal Hába jen stručně odvypráví zásadní části Kleistovy novely, přičemž si občas vypomůže svojí oblíbenou napodobeninou krve, která na bílém pozadí a bílých částí oděvu působí efektně. Některé scény i náznakem přehraje, což je demonstrováno zábavnou formou a rovněž to potvrzuje, že všichni účinkující plují na stejné vlně. Možná by divák neznající tvorbu Lachende Bestien mohl znervóznět, že se v podobném duchu ponese celé představení. Ostatní spíše očekávají zásadní zlom, kdy odejde do pozadí Kleist a přijde Michal Hába, jeho tým a jejich interpretace Kleistova díla. K tomu poslouží oslí můstek, kdy v knižní předloze Michael Kohlhaas zapaluje svět, zatímco návštěvníci divadla jsou Michalem Hábou ubezpečeni, že k tomuto procesu během jejich představení nedojde, jelikož svět už hoří.

Aby bylo ihned jasno, o co inscenátorům jde v první řadě, obleče si následně Michal Hába kostým včely, bez jejichž přítomnosti na planetě by jak známo nemohl existovat brzy ani člověk. Ačkoliv následná hudební prezentace je spíše jen taková jednotvárná blbůstka, hned po ní přichází svěží divadelní smršť, která jen nejenže promyšlená, ale také nastaví obdivuhodné a nutno dodat, že příjemně energické tempo. Už jen následující píseň opakující jen slova zbraně a koně vlévá do hlediště náboj. A poté následuje mimo jiné boxerský souboj citací mezí Martinem Lutherem Kingem a Michalem Hábou, jenž prezentuje novodobého Kohlhaase, nebo se do představení i za pomocí blackfacingu a banánovníku dostane téma rasismu, pochopitelně je přítomna též kritika kapitalismu, a když se vydá Michal Hába mezi diváky, aniž by se musely obávat interakce, dostane herecký prostor Jindřich Čížek, aby se s pomocí loutek vrátil k původnímu příběhu.

Nad vší tou divadelní hravostí a řadě témat však visí to hlavní, kterým je enviromentální žal. Hra, která je plná metafor, spěje ke svému konci s bolestnou bezvýchodností, jelikož i přes nezbytnost a životní nutnost jednat, svět hoří dál. Ti, kteří tento oheň a zkázu prožívají osobně, pomalu pociťují, že s nastavením většinové společnosti nedokáží pohnout. Otázka, kdo je Kohlhaas dnes, a zda by tedy násilí mohlo být v případě takto závažného problému ospravedlnitelné, zůstává pochopitelně nezodpovězena, ale alespoň byla vyřčena a povedenou divadelní formou aplikována do srdcí diváků.

Tvůrci v čele s Michalem Hábou, ačkoliv rád bych vyzdvihl celý inscenační tým jako fungující celek, se v Kohlhaasovi věnují tématu, jež je stejně nepříjemné jako pro oko zvolený fond písma v programu k představení, jenž mimochodem obsahuje zajímavé fragmenty rozhovorů a článků. Inscenaci mohu s klidným svědomím doporučit, a to jak po stránce divadelního zpracování, i když by se jistě některé méně povedené části našly, tak po stránce obsahové. V Lachende Bestien k lidem promlouvají svým specifickým jazykem, kterým vysvětlují a komentují své společenské názory a morální zásady. Otázkou je, zda má vůbec toto divadlo ambice si najít cestu i k jiným než skalním fanouškům. I tuto otázku bych v duchu představení nechal nezodpovězenou. V každém případě se případní zájemci návštěvy Kohlhaase doufám nenechají odradit nepříjemným tématem probíhající ekologické katastrofy, protože horší než sfouknuté svíčky a nastalá tma by bylo v tuto chvíli tento boj vzdát, přičemž každý může pomoct, jak může. Lachende Bestien například kvalitním a hravým apelativním divadlem.