Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (747)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.1.2017)
Jedním dechem musím ocenit práci Marcely Magdové, Mariany Kuchařové a Martina Satoranského, jak inscenaci pojali. Úprava textu, aby byl vysoce aktuální, scéna, jež přesně zobrazuje postavení postav v ději, a režie, která to vše dává dohromady, výtečně vede herce a divákovi nabízí řekněme politické drama, to vše vytvořilo nesmírně propracované představení. I vzhledem k alternacím vyzdvihuji z herců především ústřední dvojici. Jakub Kropáček pracuje výtečně se svým charismatem i projevem a Markéta Burešová je absolutní královnou nejen jako postava, ale i svým výkonem, jenž mne naprosto učaroval.
(zadáno: 1.1.2017)
Z nijak převratného nápadu, kdy si Lev Nikolajevič Tolstoj a jeho choť pozvou na své sídlo manželé Čechovovy, aby mladý Anton Pavlovič napsal rozsáhlý bilanční rozhovor s ruským velikánem, vznikla svěží komedie. Herci nápaditě využívají i rozlehlou scénu, ale kouzlo inscenace tkví v dobře napsaných dialozích, jež se zabývají jak manželskými potížemi, tak nesnázemi, které přinášejí vztahy velkého Tolstého k okolí i ke světu samotnému. Logicky na sebe největší část pozornosti strhává charismatický Tomáš Kobr v roli Tolstého. Tomu ovšem zdárně sekunduje i Diana Šoltýsová, jako Tolstého žena.
(zadáno: 1.1.2017)
Předvést divákovi skrytý sadismus v napohled spořádané rodině a určitou státní (v tomto případě bankovní) mašinérii, je jistě chválihodný nápad, který by na aktuálnosti mohl získat poměrně jednoduše. Nevím, zda je na vině Vaculíkův text, který bych osobně nechal již klidně spát, nebo jeho dramatizace, ale hra postrádá možná rychlejší spád, možná větší zdůraznění naléhavosti, určitě pak však dotažení postav a celého děje. Sledoval jsem hezkou scénu, slušné herecké výkony a sálem se potulující myšlenku, která však ne a ne se pevně usadit, natož pak zacílit divákovi přímo do těla a zasáhnout.
(zadáno: 1.1.2017)
Klasická precizní Fričova režie se tentokráte zaměřila na problémy, pokrytectví a sobectví společnosti. Žel se mi zdá, že text je až příliš spojen s dobou svého vzniku a přenos do současnosti ne zcela zafungoval. Nicméně už zmíněná režie, dále pak výprava a celková atmosféra, dávají inscenaci jedinečný ráz. Výkony Anežky Hessové a Hynka Chmelaře jsou standardně dobré, Miloslav König a Alena Štréblová hrají pak opravdu skvěle, ale nad všemi se mi zdá vyniká Tomáš Petřík. Jeho pastor Manders je ďábelský jak svým zevnějškem (a to nejen kontaktními čočkami), tak i celkovým pojetím. Působivé.
(zadáno: 31.12.2016)
Vzít text, který je výborně napsán a skvěle se pohybuje mezi humorem a dojetím, umožňuje divákovi vzácný pocit vcítit se do postav, které žijí ve svém vlastním světě, a tím jej pochopit, a předhodit ho divákovi jako čirou taškařici, kdy se obecenstvo může v drtivé většině jen bavit nad tím, jak to outsiderům v životě moc nejde, mi přijde jako promarněná příležitost stvořit hodnotnou inscenaci. Pokud byl cíl představení diváka jen pobavit, čemuž ochotně jinak slušně hrající M. Hofmann a F. Blažek posloužili, pak byl splněn. Pokud má divák i jiná očekávání, nechť raději sáhne po knižní předloze.
(zadáno: 31.12.2016)
Antická tragédie posloužila jako prostředek k ztvárnění manželské krize v současné době. Ženu, jež odlákala muže od jeho manželky, Zuzana Stavná vtipně pojala jako uvěřitelný obraz části současné zmatené generace. Dojde tak například na zaujetí mnoha zálib či anorexii. V kontrastu této povrchní bytosti pak o to více vynikne Jana Stryková jako unavená, ale stále odhodlaná Médeia, která se s nastalou situací nemíní smířit. Neřekl bych, že by vzniklo nějak zásadní představení, ale nastudováno je precizně a souboj mezi oběma ženami je hrán s potřebným zaujetím. Povedená "rubínovská" inscenace.
(zadáno: 31.12.2016)
Dvě jedinečné, ale zároveň odlišné pražské divadelní scény, se propojily (Strašnické divadlo a A studio Rubín). Lenka Havlíková a Jiří Pokorný nastudovali nelehký text Caryl Churchill, který tepe do všech bolestí světa. A servírován je divákům nesmírně promyšleně. Pomáhá k tomu jednoduchá scéna, hudba, ale třeba také kostýmy, jež herci postupně odkládají. Tomáš Kobr a Jakub Gottwald hrají své postavy s nebývalou intenzitou a skrze homosexuální vztah a vytrácející se lásku dávají průchod hněvu a zoufalství v plné síle. Navíc je chvílemi text upraven pro české společenské a politické prostředí.
(zadáno: 30.12.2016)
--- Zamřížovaný salónek kolaborujících dam --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.12.2016)
--- Podívejte se do reálné budoucnosti – „Slovo a dílo!“ v Rusku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.12.2016)
L. Havlíková a E. Zembok zvolily pro zobrazení bezútěšné společnosti Mayenburgovu prvotinu. Životní příběh sériového vraha sledujeme jako soudní proces s prolínáním do Haarmannovi minulosti. Vypracovaná scéna přibližuje věrně atmosféru ponurého předválečného Německa, kde je cítit chudoba a absolutní ztráta morálky. Jen živé hudební vstupy trochu rozbíjely celistvost inscenace. Herecké výkony, kdy řada herců hraje více postav, jsou více než solidní, ale nad všemi ční J. Grundman. Jeho Haarmann má více poloh a všechny byly zvládnuty skvěle. Zásadní otázka, kdo vlastně nese vinu, visí ve vzduchu.
(zadáno: 19.12.2016)
(zadáno: 21.11.2016)
Bez zbytečného patosu, naopak trefně vystižený Karel Kryl. Nenásilně je zobrazena jeho osobnost například v porovnání s dobovými písničkáři, a také s mnohými dalšími, kteří se Karlu Krylovi chtěli vyrovnat a nemohou. Možná nejzdařileji je vystižena výjimečnost Karla Kryla ve vtipném (používajícím výhradně texty z písní) dialogem mezi velikánem a udavačem z Těšína. Je radost vidět, jak účinkující tato hra baví. Pokud byste snad postrádali pevnější dějovou linku, rozpráší vám tyto úvahy úchvatně německy zpívající Anita Krausová. A nakonec k tomu všemu patří i ten buřtguláš s cibulí. Dobrou chuť.
(zadáno: 21.11.2016)
Že Thomas Brussig umí dobře napsat monolog, se před lety ti šťastnější mohli přesvědčit v Komedii na hře Hrdinové jako my. Tentokráte jeho sonda míří do duše fotbalového rozhodčího, a protože nám ji citlivě, ale zároveň s nesmírným nasazením, dokáže Ladislav Hampl otevřít, v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů, jedná se o velmi podařené představení. Ani se nemusíte obávat, že nejste fotbaloví fajnšmekři, byť býti zasvěcený je jistě výhoda. Předností pak dále je, že i Ladislavu Hamplovi je toto téma blízké. Je to znát, a proto se usaďte na tribunu a společně jej můžete krásně vypískat.
(zadáno: 9.11.2016)
Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.
(zadáno: 8.11.2016)
--- Sveřepí šakali ve vile vyli --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2016)
--- Do sklepení Slovenského štátu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Faust, který byl oproštěn značné části textu, značné části myšlenek. O to více však je na dřeň zobrazen na jedné straně svou věčností unavený Mefisto, na druhé pak vztah mezi Faustem a Markétkou, a jejich chápání svých životů. Na této moderně pojaté inscenaci zaujme především skvěle ztvárněný Mefisto v  jedinečném podání Filipa Březiny, ale nerad bych opomněl i Denisu Barešovou a Vojtěcha Vodochodského, kteří své postavy uchopili taktéž citlivě. Myslím, že režijní práce Norberta Závodského, a jeho vhodně zvolená úprava, byla základem k povedené inscenaci pasující do směřování Divadla Spektákl.
(zadáno: 6.11.2016)
Dramaturgie, scéna, kostýmy, hudba, režie. To vše se povedlo, navíc se k tomu přidal s precizním a charismatickým výkonem Stanislav Majer. Jenže se obávám, a už to tak i vypadá, nejvíce se bude mluvit o textu Davida Zábranského. O jeho provokativní výpovědi. Ano, špatně napsaný text to jistě není. Pokud vám ovšem narcismus a egoismus autora nebude příliš vadit. Zda přistoupíte na to, že si napsal na sebe reklamu. Hru doporučuji, ale aby dostála svému poslání (ač pochybuji, že nějaké bylo úmyslem), přál bych si, aby se ze Studia Hrdinů projela po rudé politické mapě naší domoviny.
(zadáno: 6.11.2016)
Tak přesně takhle bych si představoval, že OLDstars pojme hru Williama Shakespeara. Všechnu vážnost stranou a udělat si to po svém. Bláznivě, uvolněně a s cílem, aby to bavilo hlavně herce samotné. Když si k tomu ještě přidáte živou hudbu a zpěvy, pak vás jistě dění na jevišti vtáhne a budete na podobné, možná i stejné vlně jako účinkující. Přesto ale nelze namítnout, že by se nejednalo o Shakespeara. Zachován byl především jazyk a určitý způsob vyjadřování, což lze nejlépe vidět ve scénách, kde se velmi dobře projevují Kryštof Lepšík a Štěpánka Romová.
(zadáno: 6.11.2016)
Martin Satoranský tentokráte v OLDstars sáhl po čistokrevné frašce, kde nemusíte hluboce přemýšlet, ale o to více se budete kochat nad situační komedií. A dobře udělanou, neb s úpravou, dramaturgií a režií si Martin Satoranský pohrál s precizností sobě vlastní. V provedení, které jsem viděl, pak ještě zaskočil na jevišti. Doplnil tak perfektního Václava Matějovského v ústřední roli, jehož výkon inscenaci zcela dominuje. Pokud holdujete tomuto žánru nebo se jednoduše chcete necelou hodinku dobře bavit, pak račte do OLDstars, kde vám nabízejí roztomilý humor. Bezpochyby nebudete litovat.
(zadáno: 6.11.2016)
Suverénního výkonu Elišky Vocelové se zdatně drží i Martina Haluzová, a tak máte minimálně jeden pádný důvod tuto inscenaci navštívit. Uvidíte střet činoherní a loutkové herečky, které spojuje aktuálně společná práce na loutkové inscenaci, ale také vztah k jejímu zesnulému režisérovi. Byť se text samotný točí výhradně kolem divadelního prostředí a zřejmě zaujme více "lidi vod fochu", lze v něm najít i přesah, který vás pustí do hlubších úvah...
(zadáno: 6.11.2016)
Vždycky, když se někdo ohání tím, že jsou dnešní děti vystavovány příliš velké dávce násilí, což může negativně ovlivnit jejich vývoj, vzpomenu si na pohádky bratří Grimmů. Mimo jiné i na Jalovce. Krutější pohádku najít by zabralo asi hodně času, ale doporučuji ten čas raději strávit v OLDstars, kde nastudovali tento příběh hravě a zdařile. Už scéna samotná je řešena nápaditě a nejen scéna. Na výsledném díle se podílel kolektiv a uznale oceňuji, že všechny nápady se podařilo poskládat srozumitelně a příběh běží krásně plynule. A to tak že zbyde i na menší odbočku do jiné pohádky. Povedené!
(zadáno: 6.11.2016)
Pro mnohé je kniha Richarda Bacha o hledání pravé lásky nedotknutelný text. Pro mě ne, nebo jsem jej četl příliš mlád. O to více jsem však rád, že mi v OLDstars dokázali mé počáteční pochyby rozptýlit. Zásluhu na tom má jak úprava textu, ze kterého zmizel jistý patos a zůstalo to podstatné, stále aktuální, tak výkony obou protagonistů. Málokdy se sejde taková dvojice, jejíž souhra je dokonale přesná. Je vidět, jak se jednomu s druhým dobře hraje, a to se odráží na celkové kvalitě inscenace, na naléhavosti výpovědí postav. Tuhle hru mohu doporučit všem, kteří mají rádi dialog, jenž má co říct.
(zadáno: 25.10.2016)
Přes nesporně povedené psychologicky procítěné herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného jako sourozenců, co by k sobě jistě chtěli mít blíže než skutečně mají, se jedná o velmi odhadnutelný příběh. Zbývá nám tedy spíše prožívat napětí, které mezi sebou mají postavy, než to které měla předvést zápletka. Přestože se oba aktéři nejen snaží, ale opravdu jim to jde, jedná se o tuctový text, který ani jeden z herců nezachrání. Škoda, tento tvůrčí tým by se slibným textem mohl předvést o hodně zajímavější představení.
(zadáno: 20.10.2016)
Palec nahoru: kolektiv stvořil text a úspěšně ho převedl na jeviště. Palec nahoru: kolektiv hraje žáky třídy na střední škole, jako by se o spolužáky skutečně jednalo. Palec nahoru: kolektiv skvěle ukazuje, kterak to má dnešní mladá generace v internetové anonymitě složité. Jak těžké je bližší seznámení, prosazení vlastního názoru, apod.. Palec nahoru: za všechny ty detaily charakterizující "Google generaci". Palec nahoru: za videa. Nečekejte klasický příběh, tito mladí jsou klipovití. Pestrá mozaika životů náctiletých a Julii Vaňkové jsem tu "hejtařku" naprosto uvěřil. Za mě palec nahoru.