Jiří Koula

44,99 % Sečteno a podtrženo, mé nízké hodnocení Temné energie odráží podle mého nevhodný výběr předlohy vzhledem k záměru. Jistě jsou knihy, kterým emancipace osobních realit neuškodí (ostatně některé záměrně nic jiného ani nenabízejí), ovšem řekl bych, že zrovna román Juli Zeh mezi ně nepatří. Pokud je vám ale tvorba MeetFactory blízká, pravděpodobně budete výrazně spokojenější. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, otáčkový Dracula je jednak povedená letní zábava, tvůrci se však zároveň pokusili vypořádat s časovou propastí mezi dobou vzniku předlohy a realitou současného publika. Výsledek může být místy kolísavý a rozpačitý, pro mě osobně to však ve výsledku zážitek spíše umocňuje, inscenace se mi tak do mysli zaryla výrazněji, než kdyby se vše hrálo na jistotu. Více viz blog.

74,99 % Originální přístup režiséra a dramaturga Martina Satoranského k tradičně strukturovanému monodramatu spolu s výkonem Marie-Luisy Purkrábkové důsledně naplňující zvolenou koncepci způsobí, že se namísto obvyklé trojkombinace smích-dojetí-zapomnění budete s viděným muset vypořádat, nějak si to sami pro sebe přebrat. A byť k tomu můžu mít své výhrady, inscenaci rozhodně doporučuji k návštěvě.

Sečteno a podtrženo, otázku, proč je Caryl Churchill považována za první dámu britské dramatiky, mi inscenace Čaj a apokalypsa (opět) nezodpověděla. Řekl bych, že celý tvůrčí tým odvedl dobrou práci, snad i chápu, proč si Divadlo Letí tento text vybralo... Přesto vlastně nevím, komu bych výsledek doporučil, sobě určitě ne. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, chcete-li vnímat Cloud jako povrchní inscenaci, bránit vám v tom nemohu, je to vaše právo a i tak si ji můžete užít. Rozhodně to však neznamená, že opravdu povrchní je. Pokud kolega Holubec ve svém komentáři píše, že v Divadle D21 není zvykem nejít do hloubky, já dodávám, že tam není zvykem ani divákovi servírovat vše předžvýkané, naopak je tamějším zvykem počítat s jeho aktivním zapojením, přemýšlením a interpretací. Více viz blog.

44,99 % Sečteno a podtrženo... První řada, sedmé sedadlo zprava. Pro to byla inscenace vytvořena a z něj třeba i funguje, takže pokud se na ni chystáte, zkuste urvat to nebo nějaké kolem. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, Kolo kolo mlýnský je řemeslně dobře udělaná inscenace, jak jsem z KoČky zvyklý. Na co už ovšem zvyklý nejsem, to je výběr textu, v němž postavám naprosto nemůžu věřit. Ale vy ten problém třeba mít nebudete. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, v Rubínu zase jednou vznikla inscenace, na niž se budu rád opakovaně vracet a jež právě tomuto prostoru dle mého sluší. A Dagmar Radové (no dobře, hlavně sobě) přeju, ať tento "Rubín s ženskou tváří" pokračuje, Thelma a Selma by mohla být začátkem... krásného přátelství. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud vám při spojení typu "jevištní báseň" či rýmu inscenace - meditace nenaskakují pupínky, pak by se vám Correspondence mohla líbit (více než mně) už během představení, já ji vzal na milost spíše až při zpětném promýšlení. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud jste zaměstnanci, pak Bull doporučuji ke zhlédnutí i kvůli obsahu, bez ohledu na váš pracovní poměr však stojí za návštěvu už proto, že je to prostě dobré divadlo. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, Svatojánská noc je důstojnou nástupnicí Bakchantek - je to inscenace, z níž čiší promyšlenost všech složek, leč přesto je ve výsledku lehce šílená, po celou dobu diváka drží, na první dobrou se dá "tak nějak" pobrat, avšak odejít s pocitem "jo, všechno jasné" je pravděpodobně nemožné. Více viz blog.

55 % Sečteno a podtrženo, Utrpení mladého Werthera je svým způsobem zdařilou inscenací, s níž se divák může tak či onak ztotožnit. Mně osobně se z ní ale vytratil Goethe. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, Panna Orleánská je plnokrevnou inscenací, jež zahltí všechny vaše smysly a sama má svůj smysl, pro mě jde o jeden z největších zážitků, jichž se mi v Divadle D21 dostalo. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, našel jsem si v tom, co jsem si v tom našel, ale třeba to bylo myšleno jinak. Každopádně to byla jízda! Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, na inscenaci Lorca † Bernarda se rozhodně vyplatí zajít už jen kvůli Bernardě, jedná se o pozoruhodně čistou inscenaci Lorcova textu jdoucí bez zbytečných příkras přímo k jeho temnému jádru. A pokud netrpíte jako já utkvělou představou o tom, jaké by mělo divadlo být, třeba si užijete i Lorcu. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, skončím, kde jsem začal. Předchozí řádky se vztahovaly k Zábranskému - postavě. Nevím, kdo je David Zábranský - člověk, neznám ho, setkal jsem se s ním jen skrze jeho hru Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, na základě této zkušenosti můžu říct maximálně to, že Zábranský - dramatik mě moc nebaví. Nebo naopak mě pouze baví, inscenace ve Studiu Hrdinů je zábavná, na čemž má rozhodně zásluhu i herec Stanislav Majer a možná režisérka Kamila Polívková, pokud Majera vedla. Co se ale skrývá za touto zábavností? Nevím, já nic nenašel. Více viz blog.

65 % Na rovinu, inscenaci jsem zhlédl před deseti měsíci, poznamenal si procenta a dal ji do složky blogy. Po čase jsem se k ní vrátil a už mi nebylo jasné, proč jsem o ní chtěl napsat blog, přesunul jsem ji proto do složky komentáře. A včera jsem zjistil, že už si z ní vybavím jen scénu Lukáše Kuchinky a na ní Pavla Neškudlu coby představitele titulní role. Nebudu se tvářit, že k ní mám dnes co dalšího říct, prostě nevím, omlouvám se všem angažovaným a Marii Špalové zvlášť. Nicméně bezprostředně po zhlédnutí mě něčím oslovila, proto na ni vyražte a zjistěte, co to bude pro vás.

Myšlenka inscenace je obsažena už v názvu - jakou šanci ukázat, co v něm skutečně je, má superhrdina v malém poklidném městě? Ale superhrdina si umí poradit. One-man show Jana Šípala je nejen zábavná, ale pod kostýmem superhrdiny se schovává odkaz k dosti podstatnému aspektu dnešní doby v té naší zaprděné kotlince, totiž k nespokojenosti plynoucí z kontrastu mezi vnitřní touhou člověka něco zažít, něco dokázat, být součástí něčeho významného, a vnějšími podmínkami, jež jsou právě teď a tady tak nějak šedé, průměrné, nudné.

54,99 % Ne, tento text prostě nemám rád, pro mě příliš mnoho zbytečných slov. Ovšem úvodní scéna s vozíkem (plně realizovatelná asi právě jen na roudnickém festivalu), kulisy cílové destinace a pozornosti hodný výkon Evy Sinkovičové, to jsou kvality, jež mi chvílemi daly na mou nechuť k textu zapomenout. A to není málo.

Pozitiva - text (díky Kryštofu Lepšíkovi za výběr) a potenciál obou hereček (díky Natálii Novákové a Karin Vápeníčkové), typově rozdílné, zajímavý kontrast plně v intencích textu. Negativa - režie ("díky" Kryštofu Lepšíkovi), herečky očividně neměly úplně jasno v tom, co přesně v které scéně hrát. Něco mezi - překlad (opět Kryštof Lepšík), zachování původní lokace s vtípky aktualizovanými pro české prostředí, zvláštní napětí.

Long story short: Nejsem večírkový typ, nebaví mě předstírat aktivní zájem o někoho, koho jsem dosud neviděl a už ho ani nikdy neuvidím (zvlášť když je smyšlený), pointy dvou tří postav, jež jsem vyslechl, mi přišly slabé ve srovnání s délkou čekání na ně. To celé umocněno zmarem nad tím, že skutečnými VIP pro mě byli herci, kteří ale byli schováni za své postavy.

54,99 % Petr Maška sepsal přesně ten text, který nemusím - pokud nevíte, o kom se hraje, dostane se vám útržků, které si stejně tak docela neposkládáte, pokud máte nastudováno, už nepotřebujete takovouto koláž. Inscenace je na to, že jde o "site-specific v prázdných místnostech", vizuálně zajímavá, herci pod vedením režisérky Lucie Ferenzové se snaží, ale u mě uhráli maximálně lepší remízu.

84,99 % Od předlohy přes dramatizaci a chudou leč bohatě využitou scénu až k hereckým výkonům, v této inscenaci je prostě všechno dobře; ne nutně výjimečné či unikátní, ale rozhodně nadprůměrné. A navíc to všechno dohromady prostě funguje. Hledáte-li inscenaci pro puberťáky či ty z nás dospělejších, kteří nejsou přehnaně dospělí, pak vřele doporučuji, viděl jsem obě premiéry v H2O, viděl jsem reprízy na festivalech v Roudnici nad Labem i v Celetné... A těším se na další setkání.

Oceňuji obohacení Musila o další autory, dobrý nápad, který funguje. Scéna naladí a do ní vhodně zasazenou stylizaci herci precizně dodržují. Jenže se mi i zde přihodilo to, co se mi u inscenací Tygra v tísni stává - časem onen výrazný a vymazlený vizuál přehlušil vše ostatní a já měl pocit, že sleduji živý obraz a ne divadlo, jedna složka vyhrála nad celkem.

74,99 % Když si čtu své hodnocení inscenace tohoto textu Divadla v Celetné, říkám si, zda vůbec šlo o stejnou hru. Ale nejspíš ano, to, co pro mě nefungovalo ve Špalkově režii mezi Lukešovou a Jastrabanem, naopak ve Staňkově režii mezi Kauckou a Tylem šlapalo jako pověstné švýcarské hodinky, bravo.