Misantrop

65%. Nenapíšu asi nic, co by již nezaznělo. Pečlivý dramaturgický a režijní výklad, dotažená aktualizace charakterů, kterou důsledně vedení herci většinou zdařile naplnili a navíc precizně interpretovali verše. Je třeba jmenovat zejména F. Čapku a E. Josefíkovou. V předešlých komentářích často zazněla kritika výkonu B. Pavlíkové, herečka však patrně s reprízami na roli pracovala, ke konci uvádění do inscenace zapadla a nepůsobila vůbec rušivě.

65 % viz blog

65%.Stejně jako v době vzniku vzbuzuje i smíchovský Misantrop spíše zdvořilé uznání než zájem a nadšení. Určitě zaujme povedená scéna J.Cillera a kostýmy Z.Hudákové. Z Brutovského režie úplně nevyplývá, proč hrát tuhle hru právě teď a tady. Nahlíží ji především jako vztahovou tragikomedii. Alcest v podání F.Čapky nedokáže žít v pokrytecké společnosti, ale tušíme, že podobné problémy bude mít i jeho život v ústraní. Jeho vystupování je teatrální a z nenáviděné společnosti si vědomě buduje publikum. Z ostatních herců zaujme především M.Krátká. Podivné mi přišlo pojetí postav Akasta a Klitandra. (více v článku na blogu)

Misantrop dle mého názoru není ani asociál ani idealista, nýbrž vzor toho, jak by se k sobě měli lidé chovat. Proto tuto navýsost aktuální Molierovu hru mám tolik ráda a Švanďácké pojetí je kvalitně zinscenovanou klasikou. Kostýmy jsou výborné, scéna v pořádku, výkony herců ale nerovnoměrné. Je dosti velký rozpor sledovat dynamického, správně nadurděného M. Čapku nebo nenápadnou, ale o to zajímavější M. Krátkou na jedné straně, když na opačné straně zrovna nezáří mírně přehrávající B. Pavlíková a slabší D. Punčochář nebo J. Erftemeijer. Ve výsledku ale spokojenost.
74%

Nasazení Moliérova Misantropa do repertoáru porozumíme už při prvním dějství, kdy text spustí obžalobu společnosti sevřené do přetvářky a převrácených konvencí. Inscenace Lukáše Brutovského je především oslavou slova. Režie s citem modernizuje klasicistní hru, zajímavě pracuje se znaky a za zmínku jistě stojí výtvarná stránka inscenace. Divák s povděkem přijímá bravurní interpretaci veršovaného textu a v tomto smyslu výrazné výkony herců v čele s Filipem Čapkou. A teď co je podle mě špatně: málo odvahy ke škrtání, prazvláštní sterilita inscenace a nekorigované herectví Bohdany Pavlíkové.

65%. Tleskám především velmi zdařilé scénografii, která mj. sugestivně podtrhuje prostřednictvím průhledných rekvizit snadnost prokouknout společenskou přetvářku a nechává trefně vyniknout jejímu kontrastu s názory misantropa Alcesta, který svou černou dřevěnou židli nosí neustále se sebou, stejně jako negativní postoj k falši, povrchnosti, pomluvám a předstírané vzájemné shovívavosti většiny ostatních. Byť i po herecké stránce lze hovořit o dobře odvedené práci, inscenace jako celek mě zásadněji nestrhla. Téma hry bylo vysloveno, podtrženo, sečteno, ale pro mě ničím objevným nevynásobeno.

Inscenace je velmi přitažlivě zpracována po výtvarné stránce, zvlášť co se kostýmů Z. Hudákové týče, podobně lze hovořit i o střídmé, leč působivé a funkční scéně J. Cillera. Na nastudování nejvíce oceňuji, že byl kladen tak velký důraz na precizní práci se slovem, překlad V. Mikeše zněl z jeviště ve svém celistvém půvabu. Režijní uchopení ale považuji za průměrné. Z inscenace nebylo patrné, proč by se hra měla nasadit na repertoár právě nyní. Chybělo jí zásadnější režijní téma. Dobrý výběr hudby a vyrovnané herecké výkony, jen B. Pavlíková by nemusela tolik „tlačit na pilu“.