Alantis12

Otázka, zda bychom do tohoto světa měli přivádět dalšího člověka, je hodně aktuální a palčivá. A příjemně přirozený projev obou protagonistů diváka do představení opravdu vtáhne. O to je to všecko intenzivnější... Moc se mi líbila scénografie a využití audiovizuální techniky.

Kdyby to měla být jen aktovka, nebo naopak jen žertovné a pěvecké výstupy, šlo by hodnocení níž, ale takhle jako celek je to divácky velice příjemný zážitek. Každá půlka má něco do sebe. Líbily se mi impro vsuvky k aktuálním tématům... Co na závěr? "Jedny olivy zelené, jedny olivy černé..."

Jsem cílová věková skupina, takže na mě téma i sdělení hry správně zapůsobilo. Byt o 35 m2, pohyb po přesně vyznačených liniích (nalajnovaný život?), konzumní bytí ze dne na den, ze kterého jaksi vymizelo to důležité - smysl, proč tu vlastně jsem, a čirá radost z toho, že jsem... Jako celek to fungovalo velmi dobře... Jen mě trošku rušily časté přeřeky herců (zejména na Janu Grundmanovi pak bylo vidět, že se tím i docela odbourává a vypadává ze soustředěnosti). Zvlášť zpočátku jsem váhala, jestli tihle aktéři zvládnou celou hru utáhnout, ale nakonec to vytáhli.

Výsledný dojem z představení je vlastně dost dobrý. V průběhu se to ve mě trošku bilo, některé okamžiky byly ve stylu wow efektu, jiné trošku slabší. Některé výplně byly nadbytečné. Co rozhodně nepokulhává, jsou herecké výkony: v čele s Danem Krejčíkem, A. Krejčíkovou i P. Horváthovou. To téma je náročnější na zpracování, a asi bych úplně netvrdila, že kdo představení nechápe, je to jeho problém, a ne problém představení. Šlo by to udělat divácky přístupnější. Ta tenká hranice mezi tím "hrozně se mi to líbilo" a "mám k tomu výhrady", tam asi bude... Ale 10 % dá asi jen kulturní buran, přátelé.

Obrovské haló, které se kolem uvedení tohohle kusu v ČR dělalo, vůbec neodpovídá tomu, co jsem viděla. Jednotlivé složky nesourodé, kulisy z Fantoma trapné. Místy taky problémy se zvukem. Pěvecky a herecky nevyvážené - teda až na Tomáše Vaňka, který je jedním z mála muzikálových herců, který kromě toho, že výborně zpívá, umí taky hrát a na jevišti mě dost baví. Herčíková byla vlastně taky dobrá i v hereckých částech. Ďuricová umí zpívat, ale každý pokus o vtip šel v jejím podání tak nějak do ztracena. Ostatní nijak nezaujali... Povykování a tleskání uvaděčů během představení zakázat!

Silný příběh v podání skvělé Kláry Cibulové. V průběhu představení jsem měla několikrát husí kůži, když jsem si uvědomila, jak moc je ten text aktuální a kolik životů lidí podobné situace zasáhnou. Na první dobrou si řeknete, že je to hrůza, když se stane nějaká tragédie, ale když vám pak někdo naservíruje obraz toho, co předchází a jak jsou ovlivněni jedinci, kteří se k události připletou náhodou a popisují děj ze své perspektivy, jen tak to z hlavy nevymažete.

Samotný text není nic moc, nicméně už kvůli některým hereckým výkonům stojí za to na hru zajít. Jmenovitě se jedná o Kanwara Šulce, Martina Letáka a Marii Machovou. S čím jsem trochu měla problém, bylo obsazení Tomáše Webera do role Juana. Typově mi v tom prostě neseděl. Ale to je můj osobní názor. :)

Trochu jsem se bála, jak mladí herci uchopí věkově neodpovídající role, ale zbytečně, bylo to výborné.

Pardon, ale ne... asi už jsem toho viděla moc, abych tohle mohla hodnotit jako něco na úrovni... Předpokládám ale, že svůj záměr to plní. Je to ten typ divadla, na který se naváží autobusy někde z Horní Dolní, kde lidé slovo kultura znají jen ze slovníku, ale v konečném důsledku jsou hrozně spokojení, že viděli na jevišti známé tváře, které jinak vídají jen v televizi. A vlastně si myslím, že to ani ti herci nevnímají jako vrchol své umělecké kariéry... Na tenhle kus jsem se dostala jen z toho důvodu, že mi přijela parta kamarádů z Moravy, kteří si hru vyhlédli podle obsazení měsíc dopředu.

Daniel Krejčík byl naprosto fenomenální, ostatně jako i v jiných inscenacích, ve kterých jsem ho viděla. Jeden z největších talentů současné scény. Matěj Stropnický byl překvapivě přirozený a profesionální Sandra Nováková jim i při menším prostoru skvěle sekundovala. Haterům, kteří tohle představení hodnotí 10 % apod. bych ráda vzkázala, že buď mají nějaký osobní problém, nebo ví o divadle velký kulový. Skvělé představení!!!

Úžasná interaktivní inscenace, ve které Dan Krejčík ukazuje, jak skvěle dovede do pečlivě nastudované hry vkládat i prvky improvizace. I když je spontánní, tak je herecky přesný a precizně přechází z dětské naivity do pubertální a dospělé sféry. To vše se mu daří citlivě a přirozeně... Za mě jeden z největším divadelních zážitků posledních měsíců, který je divákům předkládán takovým způsobem, který si získá každého.

Ljuba Krbová byla vynikající. Téma je aktuální v každé době, a pokud se vás osobně dotýká jako mě (moje máma si prošla tím samým, akorát se šťastným koncem), určitě vás hra zasáhne. Série monodramat Oldstars pokračuje a zase se posouvá o kousek dál...

Skvělý humor, výborné nápady. Uklidňuje mě, že i hrdinové můžou mít depku; a i Catwoman může bezúspěšně hledat vážnou známost na Tinderu, Batman ve snaze žít jako normální člověk zapomenout svého psa Agónii uvázanou u obchodu v čínské čtvrti a Superman řešit existenční krizi marnými pokusy o sebevraždu. Postupně gradující přeměna Hulka a výstupy R2-D2 nezapomenutelné (snad bude George Lucas dlouho živ). Tady si opravdu přijdou na své i ti, kteří nejsou zrovna milovníky komiksů. Dlouho se mi nestalo, že bych si během představení říkala "jen ať to ještě nekončí".

Se scénou a různými experimenty v ND mám obecně problém. Snaha o nějakou světovost a inovace často dopadá katastrofálně... Nicméně Maryša toho není příkladem. Bylo to velice příjemné překvapení jak po herecké, tak zvukové a scénické složce. Myslím, že jsem hru neviděla naposledy.

Na místě jsem měla pocity smíšené, ale když jsem si dojmy nechala pár dní uležet, tak to bylo vlastně docela fajn... Polišenská byla výborná a její příběh ve mě utkvěl nejvíce.

Úžasný výkon Matyáše Řezníčka. Udržet divákovu pozornost ve hře, která má dvě hodiny a v níž stojí na jevišti úplně sám, není nic jednoduchého, ale on to zvládl na výbornou.

Obsadit do titulních rolí Samuela Tomana a Anežku Štastnou byl skvělý tah, jejich naivní a mladou lásku jim prostě uvěříte... Moderní pojetí s využitím techniky a "současné" hudby (nevím, na kolik se dá o Sladkém mámení od Vondráčkové hovořit jako o současné hudbě) bylo vlastně docela chytlavé, ale nakonec je to možná ten důvod, proč zůstanu u sedmdesáti procent. Hra ztratila něco ze svého tragického půvabu... Nicméně rozhodně bylo vidět, jak jsou jednotlivé postavy herecky vyšperkované a že se nejednalo o něco, co bylo nastudováno narychlo. Všichni herci věděli přesně, co mají dělat.

70 %, dalších 10 % za skvělého Lukáše Rumla a Martina Letáka :) Nutno uznat, že výkony herců hrajících mužské postavy byly u všech výrazné... Dámy až tolik nezaujaly a na velkém prostoru vlastně ani nebyly dost slyšet... Jako celek to ale působilo velice dobře... Jedna z her, kterou můžete vidět víckrát a nenudí...

Herecky velmi vyvážené. Antonín Brukner v roli "mentála" neodolatelný. Povedeně byly vykreseleny rozdílné povahy obou hlavních protagonistů, takže pochvala patří určitě i Honzovi Šípalovi... Marek Zavřel, coby jediná spojka s okolním světem, působil velmi sympaticky. Výtky bych neměla ani k herečce hrající všechny ženské postavy, každou pojala jinak...

Až si to trochu sedne, může to být i lepší :) Nicméně hodina a půl utekla jako voda a rozhodně jsem se nenudila. Kanwar Šulc v titulní roli byl vynikající.