Merlin - Grál začíná přesně tam, kde Merlin - Zrození skončil, rytíři se vydali hledat Grál. Kromě příběhů jejich cest jsme svědky zbytku legendy, rozpadnutí spolku Rytířů kulatého stolu, Lancelotovy a posléze i Mordredovy zrady.

Ač je tento "díl" poloviční oproti předchozímu a "papírově" obsahuje více akce, je přesto klidnější, bez vedlejších postav, skrze vnější konflikty je pozornost soustředěna na niterné prožívání hlavních aktérů.

To na jednu stranu vytváří zajímavý kontrast k předchozí části, na druhou stranu se mi tato koncepce jeví poněkud nešťastná při uvádění Merlina jako celku, soustředit se v pozdních hodinách na volnější tempo je dost náročné.

Osobně mě zamrzelo i nahrazení živého výstupu Gabriely Vermelho reprodukovaným pianem, pravdou ale je, že pomohlo v navození intimnější atmosféry.

Co mě však v této části dost rušilo, byli Lancelot a Mordred ztělesnění Kristýnou Frejovou a Zuzanou Onufrákovou. Odvážná scéna, v níž se Mordred zmocňuje Ginevry, sice oko mužského diváka potěší, nejsem si ale jist, její vyznění je ale přece jen řekněme zvláštní. Též sir Lancelot pobíhající v závěru po jevišti v tenké přiléhavé košilce vypadal značně nestandardně.

Též mi bylo docela líto, že se závěrečné děkovačky nezúčastnili všichni účinkující, diváci totiž konec první hry vnímali jen jako druhou přestávku celku, a tak se někteří herci strávivší na jevišti čtyři hodiny potlesku nedočkali. A že stál za to, ač by se osazenstvo hlediště bez problémů vešlo do studia, intenzita potlesku předčila nejednou hru, na niž je v hledišti "narváno".

Sečteno a podtrženo, ač mi závěrečná dvouhodinovka přišla slabší než dvě předchozí, celkově Merlina hodnotím kladně a bude-li možnost si tento zážitek zopakovat, pravděpodobně tak učiním, kdo ví, třeba se mi dostane ozřejmění aspektů, jež jsou pro mě po prvním zhlédnutí záhadou.