Místo: šatna domácího týmu

Čas: půl hodiny před zápasem Bláznivý den aneb Stavovské divadlo proti divákům

Hovoří trenér: "Tak si ještě jednou zvopáknem strategii, máme natrénováno, tak je rozneseme na kopytech, až budou odcházet, budou tak mimo, že ani netrefí domů. Základ je jasný, není to komedie, není to agitka, není to drama, není to fraška, není to vysoký umění, není to operetka... Ale dáme tam kus od všeho, to je totálně odrovná. Jo, poslední pokyny pro každýho, vezmu to tak, jak to máme řazeno v programu:

Mirku, ty tam máš toho hraběte, co ti budu povídat, však to dobře znáš, prostě jako vždycky, vždyť sám víš, co na ně platí. Že zrovna hraješ ve Figarovi, tím se netrap, text umíš a jak ho zpracovat ti přece radit nebudu, na to jsem malý pívo a stejně máš ve smlouvě, že ti do toho nikdo kecat nebude.

Káťo, ty budeš náš trojský kůň, máš tam ty kostýmový triky, sice je to pořád na jedno brdo, ale přece jen je to origoš nápad, tak to neomrzí, takže se budeš celou dobu držet toho, hraj to přeexponovaně, fakt musíš být ta nejhraběnkovatější hraběnka, dej tomu prostě takovej ten fílink... No a pak to celé odpálíš ztřeštěným sólem na bicí, tohle fakt nebudou čekat, pecka mezi voči, jestli je tohle nepošle k zemi, tak už nic.

Ríšo, tys tu už dlouho nic novýho nehrál, tak tě budu šetřit, na úvod lehce zčeříš vodu, ono to sice pro další vývoj nebude důležité, ale tak jednou už jsi na plakátech, tak to musíš zahájit. Pak se stáhni, nech to na ostatních, až v druhé půli, kdy už budou diváci lehce zdeptaní, vyrazíš v celé parádě a střihneš ten monolog proti vrchnosti. Co? Že to vyzní trapně a nikdo nepochopí, kde se v tobě vzalo tolik energie? Tak naposled a pro všechny: já jsem trenér, takže buď mi věříte, nebo tamhle máte dveře.

Pavlí, roztomilá leč mazaná Zuzanka, to je jako dobrý, ale když je něco dobrý, může to bejt lepší. Takže asi takhle, víš, jak tě trénoval ten Wilson, to je fakt borec, už jsem upravil hřiště podle jeho vzoru, tak tam ještě občas frkni tu jeho stylizaci, no však víš, vždyť to ještě pořád hraješ, tak třeba na konci nějaké scény nebo tak, aby to jako moc nerušilo, ale zase to bylo poznat.

Jani, ty jsi taková ta milostná dvojka, co si budem povídat, vizáž na to máš, tak se neztratíš, zvládneš i to překlopení do starostlivé maminy kvočny, prostě typově perfektní a zbytek vem ďas.

Milane, toho opilého zahradníka máš na výbornou, ještě ti to podkreslíme hudbou, to bude zlatý hřeb celého utkání. Ale chápej, tohle je týmová hra, o pana čistého tu nestojíme, tak víš co, na konci jim tam šoupneš nějakou tu moralitku, víš jak, takovým tím krutě vážným tónem, jako bys pohřbíval prezidenta zeměkoule a teď měla přijít apokalypsa.

Janinko, ty máš tu nanynku Fanynku, ona se tváří naivně a přiblble, ale ono se ukáže, že to tak možná není... Zvládneš hrát blbou? Hodná holka. Jo a s tím zvratem to moc nepřežeň, jen tak naznač, ta mazaná už je Zuzanka, tak to Pavlušce nekaž, však je v našem mančaftu dýl než ty.

Mílo, ty jsi tu kvůli tomu zpěvu, ten tvůj falzet je sázka na jistotu, tak to tam rozbal na plný pecky, když tě ještě pořádně vymódíme, tak máš sukces jasnej.

Vláďo, ty do toho jdi po hlavě, ať je ten tvůj Bartolo nesnesitelný už jen kvůli tomu, jak ho budeš hrát, znáš takový ty večerníčky s nafoukanými rozmazlenými hrabátky a princátky? No Rumcajse a tak... Tak to je přesně to, co chci vidět.

Honzo, ty se tvař drsně a neúprosně, na konci potřebujeme, abys zavrhnul Figara, tak to celou dobu válej čistě na efekt tak, aby nikoho ani nenapadlo, že bys s tím floutkem mohl mít vůbec něco společného. A neber jednorozměrnou postavu jako chudé herectví, to je naopak šance jako hrom, nemusí tě trápit nějaká rozervanost, vnitřní boj a podobné nesmysly, tři hodiny se plně soustředit na jeden výraz, to je přece výzva.

No a Filipe, ty tam toho prostoru moc nemáš, tak si tam klidně podstrč dětinské vztekání, to už bude obecenstvo tak zmožené, že jim to třeba nepřijde jako totální kravina a naopak tím vezmou zavděk.

A slovo trenéra na závěr - Aleš nám dodal fakt dobrou hudbu, tak z ní vymáčkneme, co se dá, takže občas něco zazpíváte, i když vůbec nebude jasné, proč byste to zrovna v tu chvíli měli dělat, ale to má taky něco do sebe, to jsem okoukal od Slávka, v těch jeho Naháčích to vypadalo dobře, to vyjde. A taky tam sem tam strčíme sbor, to bude vypadat dobře, tak jako majestátně.

A hlavně nezapomeňte, že naší hlavní zbraní je žánrová nezařaditelnost, hrajeme to tak trochu na všechny strany, začneme komedií, i když tady si myslím, že ta předloha vtipná vůbec není, tak ji zazdíme a naroubujeme na to směsici vlastního humoru, každý tam nějaký ten frk máte a aspoň to bude rozmanité, sice každý pes jiná ves, ale divák je trouba a bude se smát čemukoliv...

Budeme pokračovat střídáním tempa a stylu, podstatné je, aby divák netušil, co přijde v další sekundě, mám tam pak jeden bezva nápad s odhalovací scénou, dáme ji celou à la Limonádový Joe a promítneme to na plátno, na závěr to zahustíme a budeme šít do politiků, pro ten případ tu mám pár úryvků ze všeho možného, co by se mohly hodit, takže až na to přijde, tak se zklidníte a vytvoříte dusnou a tíživou atmosféru, jo, jen tak, protože tohle už není sranda, tady jde o vážný věci.

Takže všechno je jasný, ještě týmový pokřik a jdeme na to a snažte se, ať na to jen tak nezapomenou."

Sečteno a podtrženo, doufám, že rychle zapomenu.