Občas se mi stane, že chci napsat blog a nakonec k tomu nedojde, nenastane totiž správná kombinace času a chuti a přijde okamžik, kdy se pro mě samotného ten blog stane zbytečným. Toto je jeden z oněch případů... Tedy byl by, kdyby se předmět jeho zájmu znovu nepřihlásil o moji pozornost. Řeč bude o Divadle Na zábradlí (dále DNz) a poněkud zvláštním fungování některých procesů. Na rozdíl od Národního divadla v tomto případě nebudou "špatně nastavené procesy" mlhavou obhajobou nestandardního odvolání ředitele divadla, nýbrž je hodlám zcela konkrétně ilustrovat.

Na sklonku loňského roku, přesněji 22. prosince, se mělo v Eliadově knihovně odehrát představení Eliade. Plánoval jsem je jako poslední předvánoční představení, jež navštívím, a zanesl je do svého předběžného divadelního rozvrhu. V den zahájení předprodeje prosincových představení DNz (pondělí 12. listopadu?) jsem přišel na pokladnu s požadavkem na jednu vstupenku. Pan pokladní se podíval do systému a sdělil mi, že právě dnes začal předprodej a představení v Eliadově knihovně ještě nejsou zadána v systému, ale ať se stavím zítra, že už tam budou.

Poloha DNz tuto scénu nestaví zrovna mezi ty, kolem nichž denně chodím, a tak jsem znova nedorazil hned následující den, nýbrž až ve čtvrtek v rámci kolečka dokupování lístků na prosincová představení. Opět jsem přednesl svou žádost o jeden lístek, načež se slečna či paní pokladní podívala do počítače a sdělila mi, že představení bohužel ještě není v systému, ale ať se stavím příští týden, že tam již jistě bude.

Představa třetí návštěvy mě moc nelákala, našel jsem ale na stránkách DNz variantu si vstupenku "rezervovat e-mailem". Tak se odkaz jmenuje v programu, ovšem skrývá se pod ním možnost vyplnit na další stránce formulář a poslat ho ke zpracování. Učinil jsem tak a čekal. A čekal. A čekal. Přiznám se, že tyto ad hoc formuláře nemám příliš v oblibě, neskýtají totiž nutně člověku zpětnou vazbu, v jakém stavu jeho objednávka je. Tedy můžou a nemusí, záleží na přístupu divadla.

Nicméně v tomto konkrétním případě se mi žádné odezvy nedostalo, přesto jsem očekával, že můj požadavek byl zaregistrován a nějak se bude řešit, na celou záležitost jsem zapomněl. Jenže přišlo pondělí 17. prosince, do představení pět dní a já začal být nervózní. Zašel jsem tedy opět osobně na pokladnu DNz, kde mě uvítala slečna či paní pokladní, jiná než minule. Přednesl jsem opět svůj požadavek s tím, že mám možná rezervaci. Ejhle, o nějaké rezervaci systém nic nevěděl, no co, byl jsem tam osobně, tak mě to v tu chvíli nemuselo moc trápit.

Lehce z míry mě ale vyvedlo, že se pokladní zarazila, že v systému vidí představení jako blokované. Vzala tedy telefon a zavolala na "vyšší místa" (obrazně a nejspíše i doslovně), zda mi ten lístek může prodat. Dostalo se jí ujištění, že ano, a já tak odcházel se vstupenkou a hřejivým pocitem, že je můj prosincový program konečně kompletně zajištěn.

Další den mi však jedna "osoba blízká" sdělila, že představení je zrušeno. Podíval jsem se na web DNz a zjistil, že tomu tak skutečně je. A teď to začíná být opravdu zajímavé. Na tomto portále mám na starosti automatickou aktualizaci programů divadel, ta je zajištěna "robotem", který každé ráno sbírá informace z webů divadel a aktualizuje podle nich "náš" program. Tak jsem zjistil, že v pátek 14. prosince v šest ráno informaci o zrušení představení "robot" ještě nenašel, při mimořádném běhu v půl dvanácté již ale ano.

Jinak řečeno, ač se v pátek dopoledne na webu DNz objevila informace, že prosincové představení Eliade bylo zrušeno, byl mi lístek na ně následující pondělí odpoledne prodán, a to dokonce po ujištění "shora", že je to možné.

Ano, přiznávám zde svoji spoluvinu, od listopadového zahájení předprodeje jsem stav představení na stránkách DNz sledoval jen jednou dvakrát do týdne, naposledy někdy kolem 11. prosince. Mohl jsem si třetí návštěvu odpustit, kdyby mě napadlo, že představení, na něž měsíc běžel předprodej, zruší týden před jeho konáním. No, prostě mě to nenapadlo. A vlastně bych řekl naštěstí, kdyby ano, nezískal bych "cenný dokument" - vstupenku na v době prodeje zrušené představení.

Tak, tolik k původnímu impulsu k sepsání tohoto blogu, starý rok nahradil nový a já se rozhodl, že si tento incident nechám pro sebe. Jenže DNz si na mě hned přichystalo další vtípek z podobného soudku, stará rána se otevřela a výsledek jejího krvácení právě čtete. Co se přihodilo?

Minulý čtvrtek, tedy 10. ledna, začal předprodej na únor a já si vyhlédl inscenaci Ředitel prásknul do bot. Jde sice o hostovačku, nicméně se hraje na hlavní scéně, nepředpokládal jsem tedy obdobné problémy jako v případě Eliadovy knihovny. Únorový program jsem měl sestavený a do DNz se chystal hned v pátek, neb mě tam čekal Život Galileiho. Ve čtvrt na sedm jsem přišel na pokladnu s tím, že bych chtěl jeden lístek na "Ředitele". Slečna či paní pokladní mě nechala vybrat si místo v sále a dala vytisknout vstupenku. Tu vzala, že mi ji podá, když v tom se zarazila.

Lístek vrátila zpět na stůl a oznámila mi, že ona inscenace ještě nemá zadáno v systému, co se má na vstupence zobrazovat. To je pro mě samo o sobě dosti překvapivé a jde o poměrně zajímavý náhled do interního fungování DNz - pro každou inscenaci je zřejmě nutno "někam" zadat, co se má tisknout, přičemž ono "někam" je nezávislé na informacích, jež systém potřebuje, aby vstupenku k tisku nabízel, vskutku originální přístup.

Pokladní se snažila situaci okamžitě vyřešit a jala se opět volat na "vyšší místa", ovšem neúspěšně. Odchytila ještě nějakou kolemjdoucí interní dobrou duši, jež se vydala shánět někoho, kdo by problém mohl vyřešit. Mezitím mi nabídla, ať se posadím v kavárně, že mi tam lístek přinese. Uposlechl jsem a čekal. Jenže náhle bylo za deset minut sedm a lístek nikde, vrátil jsem se tedy k pokladně, vystál frontu lidí žádajících vstupenku na za chvíli začínající představení a optal se, zda se podařilo problém odstranit.

No nepodařilo a byly mi nabídnuty dvě možnosti - buďto vrácení peněz s tím, že se stavím jindy, nebo ruční vypsání lístku a jeho opatření razítkem divadla a podpisem pokladní. První varianta mi okamžitě asociovala předchozí anabázi s Eliade, a tak jsem vděčně přijal druhou možnost, ani jsem nezkontroloval údaje na vstupence a utíkal do sálu, kde za pár minut začínalo mé představení.

Výsledek? Na lístku je vytištěno a přeškrtnuto "3.6.2012 Dětský den" a ručně dopsáno "3.2. Ředitel prásknul do bot". Bohužel už tam chybí identifikace sedadla, kteréžto je číslo šest ve třetí řadě... A já mohu jen hádat, zda je místo 3/6 v nějakém vztahu k vytištěnému datu 3.6., či jde jen o pozoruhodnou náhodu. Každopádně nějaký lístek mám, možná na něj budu i vpuštěn do sálu a mé sedadlo je snad v systému označeno jako prodané a bude tedy pro mě volné.

Sečteno a podtrženo, poučení z toho všeho budiž, že pokud chcete jít do DNz na nějakou "nestandardní" inscenaci, vřele vám doporučuji si lístek obstarat přes Ticketportal (kde už je, jak jsem teď zjistil, naprostá většina termínů včetně těchto lahůdek), ač předprodej DNz začíná o deset dní později než ve většině pražských divadel, nejsou evidentně schopni se na tento den náležitě připravit. Že takovéto zmatky nastávají například v A studiu Rubín, na to jsem si už zvykl, ostatně jde o soukromou scénu, v případě magistrátního divadla bych však čekal poněkud profesionálnější přístup. Sobě, dalším potenciálním divákům a konečně i Divadlu Na zábradlí pak přeju, aby tento blog kromě případného zvíření emocí též někoho "pošťouchl" směrem k provedení změn k lepšímu.