Pěna dní

K originálu jsem se dosud trestuhodně nedostala, Bezručovská Pěna dní mě přesto spontánně velmi potěšila. Vianův román je obrazotvorný a opojný a inscenace se toho dobře drží. Nebylo tam tolik věcí, které jsem nepochopila, nebo bych je považovala za nadbytečné. Naopak, moc se mi líbila skvělá práce s textem a různé slovní hříčky. Ondřeji Brettovi sedí méně komediální postavy mnohem lépe a Terezka Vilišová bezchybná jako obvykle, byť už jí není jednadvacet či devatenáct, nebo kolik to té Chloé bylo.

Pěkná hudba, pěkná choreografie i kostýmy, vše má nadhled, ale jakoby tomu něco chybělo. Zvláště druhá půle je oproti Havelkově verzi zbytečně zdlouhavá a doslovná. Zhlédnuto na Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé.

Tragický příběh plný metafor i drsné reality nepřežil setkání s režisérkou Annou Petrželkovou. Navršila na sebe tolik metafor, vtipů, hudby, scének, že z toho dohromady vznikl akorát guláš. Když se člověk snažil hledat, tak sice nakonec našel, proč se to všechno odehrálo zrovna takhle, ale silný zážitek mu to nahradit nemohlo. Navíc stylizace postav hercům nedala moc prostoru k hraní.

34,99% viz blog

45%. Lavina překotných metafor mně znesnadnila cestu k textu - něco podstatného z něj zůstalo pod ní zkrátka zasypáno. Herecké výkony pro mě ovšem každopádně byly bernardýnem se spásným soudkem na krku.

Rozhodně nesdílím nadšení pro práci režisérky A. Petrželkové. Nastudování Pěny dní mi jen definitivně potvrdilo, že její inscenace skoro pokaždé znásilňují texty, herce tlačí do nepřirozených poloh a za rádoby symboly se skrývá pouze zájem o vytvoření vlastního rukopisu za každou cenu. Nesmyslné, pseudointelektuální. Herecky výborně disponovaný soubor Bezručů se této koncepci podvolil a maximálně vyšel režii vstříc. Objektivně hodnotím 30%, subjektivně jsem někde kolem 10%. Vlastně jsem se v divadle už hodně dlouho takto netrápil.