Zábava

Za největší klad této inscenace považuji kontrast Mrożkovy hry a Holičkovy interpretace, to je skutečně geniální "obrat". Jenže kolik diváků ho ocení? Zůstaneme-li tedy v rovině viděného, pak ani poselství, že nutnou a vlastně bohužel často i dostatečnou podmínkou zábavy je touha publika se bavit, není k zahození, avšak má to takový ocas promarněné šance, kdyby se zahrál nejdřív Mrożek a pak Holiček (případně se tyto pohledy šikovně zkombinovaly), to by byla pecka.

55% Pokud chtěl tvůrčí tým poukázat na to, co jsou dnešní baviči schopni prezentovat jako zábavu (potažmo producenti filmů, divadel atd.) a čemu všemu je dnešní divák schopen a ochoten se smát, povedlo se. Jenže svým způsobem do této kategorie tak trochu nakonec zapadla i samotná inscenace, která nedokázala jasně oddělit míru zřetelného tvůrčího nadhledu zabývající se tímto tématem a míru herecké improvizace. Docela by mě zajímalo, jak by v režii B. Holička vypadala inscenace, kdyby se ji rozhodl zpracovat "klasicky". Třeba by pak v sobě objevil další možnosti rozvoje svého nesporného talentu.

Tři herci, kteří odehrají celé představení ve slipech, vyrábějí na podkladě Mrożkovy aktovky zábavu za každou cenu. Prvotní nápad režiséra Braňa Holička smysl má, ke konci nastane jistý posun, ale ve výsledku inscenace působí příliš jednotvárně a sdělení vyznívá poněkud banálně. Přestože záměr režisérovi ve výsledku zcela nevyšel, snaha o experiment a aktualizaci se počítá. Je dobré nebát se riskovat a i těm nejlepším se prostě čas od času nezadaří.

Dávná absurdní hříčka posloužila k rozehrání minimalistické eskapády, jež se motá kolem bavičských klišé. Vznikla do jisté míry kritika světa, který baží po zábavě. Smíchy v hledišti postupně ustávají, až se jeden z diváků (...). Schematickou předlohu tato inscenace převrací do schematičnosti jiné, je silná tam, kde staví na ryzí improvizaci a lehkosti. Jakmile zabředne do lascivnosti nejhrubší podoby, stala se (alespoň pro mě) nekoukatelnou a trapnou, nikoli tématem, ale provedením. Tvůrci podle mého naprosto podcenili fakt, že žijeme v mnohem absurdnějším prostředí než protagonisté této hry.

Co se stane, když vezmete absurdní drama a seberete mu autorův kontext? Bude zábava? Musí být?
Braňo Holiček pokračuje ve své linii divadla kritizujícího stav dnešní společnosti, nicméně tentokrát už podle mě nedokázal vybalancovat sdělení a koukatelnost. Proto bych tuto inscenaci doporučila skalním příznivcům. A nejlépe si před tím ještě přečíst předlohu.