Bez předsudků, Drahouškové, Zamilovat se… a konečně Natěrač. Co mají tyto hry společné? Kalich a především duo Jana Paulová - Pavel Zedníček. A všechny jsem je viděl a všechny si je více či méně užil.

Natěrač mi dlouho odolával (a když už se objevil vhodný termín, nechával jsem si v Komedii vyspílat), ovšem musím říct, že to čekání za to stálo, Natěrače považuju za nejlepší z výše zmíněných her.

Co diváka čeká? Vše, pro co mám tyto hry rád, nenáročný humor, který se však alespoň pro mě drží, nepopírám, že patrně jen díky hlavní dvojici protagonistů, nad hranicí, pod níž se nachází třeba Nahniličko či Saturnin uváděný v ABC (přičemž tato hranice odděluje moji představu toho, co patří na prkna divadla a co do silvestrovské estrády TV Nova), vystupování z rolí a vzájemné dobírání se mimo scénář.

Oba nezřídka opustí roli, nebojí se přiznat výpadek textu, nehroutí se z návalu smíchu způsobeného plánovanými i neplánovanými vtípky, ze všech situací vychází jako vítězové a ve chvílích, které by ve vážnějších hrách znamenaly citelný zásah do prožitku, jsou odměněni vděčným potleskem publika.

Zápletka Natěrače je prostá, Jana Paulová představuje Marciu, dámu z vyšší společnosti a též nevěrnou manželku, která se snaží svou nevěru zakrýt tím, že ve vhodnou chvíli vhodné osobě přestaví natěrače Waltera ztvárněného Pavlem Zedníčkem coby svého manžela. Touto vhodnou osobou je Jane, manželka muže, s nímž má Marcia poměr, v mnou viděném případě v podání Zuzany Mixové.

V první polovině hry nemá Jane téměř žádný prostor a většina je tedy o interakci mezi Marciou a Walterem. A to byl, vážení, herecký koncert, divácký výlet k branám ráje, chemie mezi Janou Paulovou a Pavlem Zedníčkem prostě funguje, jsou perfektně sehraní a osobně je vždy sleduji s dětskou (či dětinskou?) radostí v očích a bez ustání se třesoucí bránicí.

Přestávka přichází ve chvíli, kdy byly všechny karty rozdány, a druhá polovina slibuje vygradování v podobě sehraného divadélka pro Jane.

Přišlo ovšem veliké ale. Jak byla Jane v první polovině vedlejší postavou, tak se stává ve druhé polovině postavou ústřední, nezanedbatelným prvkem, který k tomu přispívá, je, že z dvojice Marcia - Walter je na scéně většinu času jen jeden, jsme tak svědky scény Jane - Marcia a poté Jane - Walter. Některé vtipy v mých očích klesají pod onu zmiňovanou hranici (motiv propadání se) a celkově jsem mírně rozladěný.

Ne že by Zuzana Mixová nezvládala svoji roli, její pojetí mě přesvědčilo, jen sama o sobě nedokázala nahradit onen chybějící faktor "Paulová - Zedníček". A přiznávám, že by bylo nefér to po ní chtít.

V této souvislosti musím ale zmínit, že Zuzana Mixová alternuje se Simonou Stašovou. Věřím, že kdybych viděl toto obsazení, mé hodnocení by útočilo na nejvyšší metu. Simona Stašová je totiž fenoménem sama o sobě, její Shirley Valentine či způsob, kterým zachraňuje hru Třikrát život (Yasmina Reza promine, ale nějak jí nemůžu přijít na chuť), mě vede k přesvědčení, že by byla schopna nahradit chybějící jiskření mezi Janou Paulovou a Pavlem Zedníčkem v druhé půlce Natěrače.

Ovšem slovy místního grafomana Mousera (snad mi krádež své repliky odpustí), viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 80%.