Původně jsem měl u této inscenace hodnocení 50% a komentář "Pokud máte rádi takové to klasické jezerkovské pitvoření Radka Holuba, je Jeppe z vršku jasná volba. Pokud ale od dvouhodinové inscenace čekáte i něco dalšího, budete patrně dost zklamáni.", cítím však povinnost uvést věci na pravou míru.

Předně, jak jsem došel k tomu tak vysokému procentuálnímu ohodnocení - byl to výsledek prosté úvahy, že obdivovatel komediálních kreací Radka Holuba by mu za roli Jeppeho dal devadesát až sto procent, zatímco divák, který by na toto představení zabloudil omylem s očekáváním divadelního zážitku, by odcházel o přestávce znechucen a pokud by se rozhodl vyjádřit svůj názor na tomto portálu, dostal by se maximálně na deset procent. Zprůměrováno to dává průměrné hodnocení.

Pravdou ale je, že zasadí-li se toto do kontextu mých ostatních zdejších hodnocení, je tak vysoké číslo neobhajitelné (a samotného by mě ani nenapadlo se o to pokoušet). Co tedy případného návštěvníka čeká?

Inu, vše je obsaženo v nadpisu tohoto blogu, čeká ho prostě Jeppe, líný vesnický ožrala a blb. Abych byl správně pochopen, čeká ho skutečně Jeppe, ne příběh Jeppeho, vylíčení kusu jeho života, předvedení krutého žertíku spáchaného na něm mocipány, interakce Jeppeho s ostatními postavami... To vše je sice alespoň nějak přítomno, ale vlastně na tom příliš nezáleží.

V běžné inscenaci je obvyklé, že postavy jsou vykresleny skrze příběh, jenž stojí v popředí a charakteristiky jeho aktérů jsou vedlejším produktem, sice zamýšleným, ale onen vztah je nastaven takto. Jeppe z vršku však není běžnou inscenací, a tak se prakticky celá první polovina skládá výhradně z obrazů, jež mají jediný účel - přesvědčit diváka, že Jeppe je opravdu král lenochů, generál opilců a arcibiskup budižkničemů a povalečů. Nejprve to vyslechne od Jeppeho ženy v podání Miluše Šplechtové (jejíž výkon považuji za jeden ze světlých bodů, jichž je pohříchu nemnoho), aby byl následně svědkem sledu scén, v nichž se ona označení znovu a znovu potvrzují.

Samotný děj popsaný v anotaci (k níž už vlastně ani není co dodat) je potom vměstnán do druhé poloviny, které ovšem opět dominuje Radek Holub, nemaje na jevišti sobě rovného partnera.

Sečteno a podtrženo, ačkoliv mám docela rád komediantství Radka Holuba (jež je v míře "tak akorát" k vidění třeba v Mandragoře), přiznávám, že sledovat dvě hodiny inscenaci, v níž téměř nejde o nic jiného... Z toho by jednomu jepplo.