Nevím, zda za to mohl doznívající dojem z Shapiry nebo mi kdosi podstrčil nějaký halucinogen, leč rozhodl jsem se opět jednou vyrazit na komedii na hlavní scénu Divadla na Fidlovačce. Vybral jsem si kus, u něhož byla jistá šance, že nepůjde o ztřeštěnou komedii plnou "retardovaných" postav, přece jen mýtus biblického stvoření člověka je téma, u něhož lze očekávat jistou pokoru jak ze strany herců, tak ze strany divadla, jež hru uvede.

A to nejlepší, co můžu na úvod říct, že se tento předpoklad do značné míry naplnil a že celek mohl být mnohem horší. K ději samotnému není moc co říct, představení začíná Adamem povalujícím se osamoceně v ráji a končí Kainovým odchodem po bratrovraždě. Jak moc je inscenace věrná v převyprávění tak notoricky známého příběhu?

Rozdíl, který mě potěšil, je po většinu hry nejednoznačné rozlišení dobra a zla. Postavy Lucifera ani Kaina nejsou vyloženě špatné, Lucifer se dokonce snaží lidstvo chránit, chce Kaina odvrátit od jeho údělu, Kain je zase lidsky zcela pochopitelný. Bohužel jsem neodešel dvacet minut před koncem a tento dojem mi tak byl v závěru odebrán, vyznění celé hry je tak neskutečně nudné a banální, vše je, jak má být, bůh je ztělesněné dobro, Luciferovy pohnutky jsou skrz naskrz špatné... Snad jen ten Kain si uchovává špetku zajímavosti, ač nijak výraznou.

Z hereckých výkonů bezesporu nejvýše ční Lucifer Otakara Brouska mladšího, toho jsem si opravdu užíval (a on svoji roli určitě též), jeho vývoj od remcajícího anděla po anděla padlého byl výrazný a pro oko diváka dobře čitelný.

Výborní byli též Marek Holý jako všemi přehlížený a přitom těžce pracující Kain Dennyho Ratajského coby všemi milovaný Ábel, líný a rozmazlený mamánek, tento kontrast mezi bratry a z něj plynoucí Kainův čin považuji za nejsvětlejší bod představení, jež jinak přešlapuje v podivném příšeří.

Pokud jde o Adama Petra Rychlého, tak je to prostě Petr Rychlý, ví, co umí a co je divácky vděčné, a drží se toho. O poznání zajímavější je Andrea Černá v roli Evy, na níž leží břímě zobrazení ženy, jež může za prvotní hřích a pyká za něj, s tímto konceptem se vypořádala docela zdatně.

A zbývá (kromě tria přizvukujících andělů, z nichž zaujal jen Azrael Lukáše Pečenky) Tomáš Töpfer ztvárňující starozákonního boha, což je symbolizováno stylizací do židovského mudrce. No, musím uznat, že působil vskutku bohorovně, a vtírá se mi na mysl otázka, zda důvod, proč tuto inscenaci Divadlo Na Fidlovačce uvádí, není právě ten, aby si pan ředitel mohl onu roli "střihnout".

Sečteno a podtrženo, Stvoření světa a jiné je hrou, která sice neurazí, ale nemám pocit, že by mě nějak obohatila.