Eskalátor (manifest outsidera)

Velmi milé představení, které vzniklo jako kolektivní dílo účinkujících. V dnešním představení byly aktuální novinky z facebooku i odjinud integrálně propojeny, a budily zaslouženou odezvu publika. Sled scének, které "většinové publikum" zná buď z vlastní zkušenosti nebo z televize či odjinud, jsou zde nově zpracovány a interpretovány. Tentokrát po představení nebyla diskuze, ale diskutovalo se v divadelním baru. Vedení divadla přislíbilo další reprízu Eskalátoru v listopadu 2013.

85% viz blog

65%. Titul vznikl jako experiment, na němž hodlá inscenační tým s dalším uváděním pracovat. Jednotlivá uvedení se liší. Představení 8.10.2012 mě zaujalo především atmosférou, která vystihovala svět bezprostředního okolního světa. V tom jsem shledal hlavní hodnotu výpovědi. Vulgarity do inscenace patřily. Řada zajímavých motivů, jejichž propojení trochu vázlo. Tvar by si zasloužil ještě vyladit a zejména lépe naložit s postavou „Anděla“. Přes jisté nedostatky však je inscenace smysluplnější a zajímavější než řada počinů, které v hledištích divadel vídáme.

Bezesporu zajímavá forma, zdánlivě nahodilé či chaotické scény v konečném důsledku dávají dohromady obraz české/pražské společnosti. Vtipně a zároveň chytře reflektuje aktuální dění a jisté archetypy našeho chování. Vážná stránka je dobře vyvážena humorem, byť někdy trochu černým, ale důsledkem toho se krom zamyšlení i dobře pobavíte. Celkový kladný dojem dotváří i povedená scéna a doprovodná hudba. K tomu všichni herci předvedli kvalitní a vyrovnaný výkon.
Věřím, že každý se zde tak trochu najde a po skončení bude odcházet s tím, že to co zde slyšel a viděl stálo za věnovanou pozornost.

Inscenace mi svými nedostatky trochu připomínala Gombárův Crash u potoka. Ovšem nutno podotknout, že text je uveden pod pseudonymem označující prý všechny tvůrce a účinkující. Ať už je pravým autorem kdokoli, podařilo se mu (jim) načrtnout několik zajímavých situací a nálad, Gombár je propojil do relativně fungujícího celku, ale ani tak na mě výraznější poselství z výsledného tvaru nedýchlo. Nemůžu ovšem říci, že by mě tato mozaika lidských příběhů zcela míjela, v představení se nacházelo několik silných míst včetně velmi působivého závěru. Nejvíc mě bavilo sledovat hereckou souhru souboru.

Pohybově laděné představení jako směs pocitů a útržků lidských příběhů, "zrcadlení" (vzhledem ke scéně doslova) povah a nálad. Propojení "Švandova" divadelního světa s tím všedním městským, nejen Smíchovským, překvapivě dobře funguje. Dle mého názoru eskaluje eskalátor manifestem dvou outsiderů, kdy každý řeší svou frustraci po svém a oba "vítězí" (také po svém).

Laboratorní tvar inscenace ani nevnímám. Propojení motivů jistě bude vyladěno, důraz se dá na podstatu obsahu slov či myšlení postav než na vulgarity, některé použité konotace projdou revizí. Dojde na lepší kooperaci pilířů, na nichž to stojí: reality, tvůrčího nadhledu a stylu grotesknosti. Herci se budou méně schovávat za postavu. Podstatné je, divadlo reaguje...a dobře reaguje. Mozaikou, z níž mrazí a která se manifestačně hlásí k protestu proti bahnu. Dodo Gombár v této hře vystihl pocit, ke kterému mnozí ještě nedospěli, ale už zítra jim bude svírat krk. Těším se na finalizaci projektu!

Opravdu originální provedení. Zezačátku se může divák cítit poněkud zmaten, čím víc se ale "propadá do děje", tím méně je nutné hledat souvislosti a stačí si užívat atmosféru. Herci - jak je ostatně ve Švandově divadle obvyklé - na velmi dobré úrovni. A působivý závěr zůstane v hlavě ještě hodně dlouho.