"Ale tak já odcházím v docela dobrém rozpoložení... Mě to neotrávilo." (postarší pán své paní při odchodu z divadla)

Poslední dobou mám pocit, že se na pražské scéně začíná cosi dít. Začalo to (tedy co jsem zaregistroval, přiznávám, že nemám dosud zhlédnuto vše podstatné) Národním divadlem uvádějícím na své hlavní scéně... Jak to jen říci slušně, dejme tomu kusy, které by tam divák nečekal a které ho bohužel pravděpodobně dosti zklamou. Před měsícem pak uvedlo Divadlo v Dlouhé inscenaci Láska a peníze, jež též nezapadá do v tamních končinách obvyklého repertoáru... A o tři dny dříve vyrukovalo Divadlo Bez zábradlí s Indickou bankou.

Ani o ní nelze říci, že bude přijata hladce obvyklým publikem tohoto divadla. Jde o komedii poněkud černou, dosti explicitní ve výrazových prostředcích, zabývající se (pro)jevy moderní globalizované společnosti. Ne snad, že by neměla předpřipravenou cestičku, i jiné zdejší komedie se již minimálně k sexualitě vyjadřovaly vcelku otevřeně, nejvýraznějším posunem v této oblasti tak bude použitý jazyk, jenž si místy neklade žádné překážky.

Větším oříškem bude možná samotné téma. Alain Kraft, obchodník s nemovitostmi, přichází do banky vybrat si peníze. Ta však byla zakoupena Bank of India a lokální pobočka začala fungovat podle indických principů. Tedy, abych byl přesný, svět inscenace se řídí mixem indické kultury a pravidel velkých (ano, nadnárodních) společností. Toto prostředí poskytuje šanci dotknout se mnoha aktuálních témat - střetu výrazně odlišných kultur, přesunu zodpovědnosti v globalizované společnosti kamsi mimo dosah "obyčejného člověka", transformace zaměstnanců v nemyslící a necítící stroje při zachování vědomí, že by snad přece jen měli zůstat lidmi, rozporu mezi státní legislativou a firemním kodexem.

Nutno říci, že se vším jmenovaným Sébastien Thiéry ve své hře počítá, osobně však mám problém se způsobem, jakým s těmito otázkami nakládá, slouží mu jen jako kulisy absurdní komedie, hra nemá názor, mechanicky využívá absurdity dnešní doby a skrze divadelní nadsázku nechává banální zápletku nakynout do obludných rozměrů.

A to je vše, nečekejte pointu, nečekejte poselství, není třeba odvádět DPH, protože přidaná hodnota prostě chybí. Jediným záměrem je pobavit diváka a nejde ani o kvalitu humoru... Nevím, zda je hra inscenována tak, jak ji zamýšlel autor, nebo za tím stojí režie Karla Heřmánka, ale ve výsledku svým zpracováním Indická banka vlastně docela dobře do repertoáru Divadla Bez zábradlí zapadá, kdyby ne ničím jiným, tak svojí bezzubostí a bezpohlavností.

Celkově mi tak není jasné, s jakým záměrem tuto komedii pan Heřmánek vlastně zařadil, starší generaci může odradit vulgární mluva a prostředí, jež pro ně přece jen není důvěrně známé, mladší ročníky pak těžko přitáhne neslaný nemastný výklad. Navíc jsem při odchodu divadla zaslechl ještě jeden rozhovor, jedna velmi mladá slečna sdělovala svému příteli své pohoršení nad jednou nadmíru vulgární scénou, kterou by dotyčná nejradši vyškrtla. Ani toto lákadlo holt není sázkou na jistotu.

A ještě musím zmínit drobnou nedůslednost, inscenace se sice snaží vyhýbat přesnému určení, v které zemi se odehrává, nicméně se to úplně nedaří. Na jednu stranu se hlavní postava jmenuje Alain Kraft, bankovní úředník též Alain a úřednice Brigitte, navíc si Alain Kraft chce vybrat eura a na předčítaném výpisu z účtu se vyskytuje tatáž měna. Na druhou stranu však v jednom okamžiku Alain (obchodník) prohlásí, že se nachází ve středoevropské zemi.

Sečteno a podtrženo, Indická banka je inscenací, která někoho pobouří, ale těžko někoho nadchne, veškeré užité motivy je možno vidět v současné době v povedenějších inscenacích.