Penis pravdy

74,99 % viz blog

Autor si vypůjčil hlavní téma nesmrtelnosti z pohádky Dařbuján a Pandrhola, které se snažil rozpracovat. Děj přesadil do ostravských 90. let a postavy nechával mluvit tamním dialektem, aby v jeden moment bůhví proč začaly hovořit i slovensky (z programu se dozvídáme, že je to proto, že se mu nechtělo tyto pasáže z filmové verze překládat), jenže nakonec víceméně dochází ke stejnému závěru jako ve zmiňované pohádce. Naznačené sociální problematiky se inscenace dotýká okrajově, režie tlačí na humornou stránku, čímž stírá nástřely zajímavých myšlenek. Herecky průměrné, ostatně jako samotný celek.

Fantasmagorické neučesané divadlo, které banálně vypráví o sociálních problémech, před nimiž zavíráme oči. Autor předlohy na půdorysu známé pohádky vrší na sebe nesourodé sentence a propojuje realitu s absurditou poměrně zábavným způsobem. Co na tom, že více než Ostravsko slyšíme jazyk Slovácka, odkud autor pochází. Toto satirické podobenství rádo přímočaře filozofuje a nelze mu upřít zásahy do černého. Svižná postmoderní pohádka mnoha proměn si mezi diváky Komedie jistě získá své příznivce, je však také dalším důkazem toho, kde Komedii tlačí bota – divadlu chybí režisérské osobnosti.

Novodobá variace na pohádku Dařbuján a Pandrhola se sice dotýká některých neradostných témat, ale jinak je to především dobrá zábava. Pavel Göbl totiž nešetří chytrým konverzačním humorem, některé dialogy jsou skutečně povedené, navíc naplněné údernými hláškami. Sehraným dojmem působí především ústřední dvojice, kterou vytvořili Jiří Racek a Michal Slaný, přičemž oběma se daří jednotlivé scény pěkně pointovat. Je to lehce absurdní oddechovka, která diváka pobaví, aniž by se musela uchylovat k lacinému humoru či hereckému podbízení. Více viz blog (více v článku na blogu)