Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1601)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.4.2011)
La Putyka představuje ochutnávku něčeho, co jinde nenajdete. A mě osobně rozhodně zaujala a pobavila. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o první (byť vydařený) krůček na cestě k dokonalému zážitku, proto nemůžu jít nad osmdesát procent (a své naděje vkládám do UP´END´DOWN).
(zadáno: 4.4.2011)
viz blog
(zadáno: 29.3.2011)
Nemůžu to napsat jinak, než že je tato hra kompaktní. Prolínání místa, času, děje i postav tvoří v celku takové divadelní amarouny... A přiznávám, že mi opravdu chutnalo.
(zadáno: 23.3.2011)
Představení má vzestupný průběh, takže se k těm sedmdesáti procentům nakonec s vyplazeným jazykem vydrápalo, ale na to, co jsem očekával, jsem poměrně zklamán.

Ne že by snad bylo co konkrétního vytknout (snad až na podivně nejisté koketování s modernizací), jen nějak není co chválit a první půlhodinu jsem sem tam i přemýšlel, proč já tam vlastně sedím.
(zadáno: 21.3.2011)
Možná silně neobjektivní, ale na dvojici Veronika Freimanová - Zdeněk Žák prostě ujíždím. A pokračování naštěstí nebylo jen odvarem předchozího, Bernard Slade našel a použil nové pohledy na vztah ženy a muže.
(zadáno: 16.3.2011)
O hře samotné asi není co říct, toto stokrát provařené téma je ale v podání Činoherního klubu opravdu chutnou polévkou okořeněnou přesvědčivými výkony. Ivana Chýlková je intrikánka jak má být, Ondřej Sokol, kterého jsem konečně viděl ve větší roli, velmi mile překvapil... A Cecílie Mariky Šoposké je opravdu, ale opravdu rozkošná.
(zadáno: 16.3.2011)
Komedie, u níž se divák rozhodně zasměje. Simona Stašová je přesvědčivá ve všech třech vzájemně značně rozdílných postavách, Petr Nárožný s ní drží krok uvěřitelným vývojem své postavy.
(zadáno: 11.3.2011)
Rozhodně nemůžu říct, že bych byl celou dobu v naprostém klidu, atmosféra, již tato hra dokázala navodit, je určitě unikátní a na divadle jde o opravdu pozoruhodný počin.

Přesto jsem ale nevykřikoval, nenadskakoval a navíc to, co podle mě mělo být do konce skryté, jsem odhalil při prvním náznaku. To ovšem může být dáno tím, že už jsem viděl příliš mnoho hororů i detektivek.
(zadáno: 11.3.2011)
viz blog
(zadáno: 5.3.2011)
Celkově dobře pojaté drama, zaujala mě především přesvědčivá přeměna Karin v podání Gabriely Pyšné z tatínkovy holčičky ve svobodnou ženu. Naopak u Davida Prachaře jsem měl v první půli pocit, že se občas sám ztrácí ve spletitosti Henrikova charakteru.
(zadáno: 28.2.2011)
Přehlídka lidské nízkosti, hnojiště, z nějž možná vzejde růže, ovšem jen proto, aby jím byla opět pohlcena.
(zadáno: 28.2.2011)
viz blog
(zadáno: 28.2.2011)
viz blog
(zadáno: 26.2.2011)
Na divadelní prostředky poměrně skoupá komedie s detektivní zápletkou, jež neuráží vkus a až na závěr ani inteligenci diváka.

Poslední čtvrthodina sice trpí obvyklou potřebou vysvětlit vše tak, aby to pochopil opravdu, ale opravdu každý, nicméně věřím, že Fidlovačka zná svého diváka a ten to ocení.
(zadáno: 25.2.2011)
viz blog
(zadáno: 23.2.2011)
Duu Veronika Freimanová - Zdeněk Žák to prostě šlape, oběma jsem jejich proměny věřil mnohem více než Ellen Burstyn a Alanu Aldovi ve filmu na motivy této hry a to i přes filmovou výraznější fyzickou proměnu umožněnou "armádou maskérek" a relativně neomezeným časem mezi natáčením jednotlivých časových období.

Za zmínku též stojí přechody mezi scénami realizované pouštěním dobové hudby, opravdu velmi příjemný zážitek, těším se na pokračování.
(zadáno: 23.2.2011)
Hodnotit tuto hru měřítky běžných představení, asi by to bylo o dvacet procent níže. Ovšem zde není možno nevzít v potaz dimenze, jež běžně ignoruju, tohle byl prostě Zážitek.
(zadáno: 22.2.2011)
viz blog
(zadáno: 18.2.2011)
viz blog
(zadáno: 17.2.2011)
Deset let stará recenze Michala Nováka je stále aktuální a není k ní vlastně co dodat. Hra je prostě kouzelná, ani jako odpůrce "zábavy pro celou rodinu" nemůžu dát nižší než absolutní hodnocení, i kdyby se snad celkový dojem blížil devadesáti procentům, Tesařův Neckář a lampová zvonkohra to s přehledem dorovnají.
(zadáno: 15.2.2011)
Z oněch 70% je 30% čistě za fantastickou Gabrielu Vermelho (a za hlavní přínos tohoto představení považuji, že ji pro mě objevilo), 10% za rytmičnost Vojtěcha Kudrnáče... A 30% za vše ostatní (druhý přínos tohoto představení pro mě je, že už vím, co jsem tušil, Veselé skoky sice umí, ale ne to, co bych vyhledával).