Jiří Koula

Viděno poprvé ještě před koronténou, příliš nezaujalo... Viděno podruhé teď v Roudnici... Pecka! Čemu věříme? A jak to ovlivňuje naše životy? Vyrypajev si pohrává s divákem, postupně odhaluje, co samy postavy nevědí, Kulhavý našel dobrou formu, herci mě bavili... Jo, tohle bych si dal i potřetí.

Z anotace si o tomto textu moc představu neuděláte... Čímž ho ale zároveň docela dobře vystihuje. Ano, jde tam o mobbing... A rodinné vztahy, nevěru... A roztěkaného terapeuta. A pár dalších věcí. Je to zmatené? Je.

Jan Horák je pro mě "nepravděpodobný showman", který mě fakt baví... Pokud se drží příběhu. Toto na mě bylo už příliš rozvolněné, více show než divadlo.

45 % Tady se prostě nemůžu přenést před naprostou nevěrohodnost textu, výsledku nepomohl ani koncept střídání hereček. Inscenace vzniklá čistě pro potřeby hereckého "procvičování".

Monodrama Ondřeje Poláka s účastí dalších herců, z nichž musím vyzvednout Kláru Fittnerovou, takhle přesvědčivě podanou semetriku mě velice mile překvapila. Ovšem skutečnou lahůdkou je text (přičemž oceňuji, že každý divák obdržel leták s úvodem do kontextu), na první pohled absurdní zápletka, pod povrchem ale studie, kterak lze s přísně racionálním uvažováním v kombinaci s nereflektovanými vnitřními konflikty dojít k plnotučnému šílenství, hodně varovné i přenositelné.

Vtipná hříčka, při níž jsem ale na okamžik ztratil pozornost a unikla mi pointa... Jež dovysvětlená už tak nevyzněla.

Energie Andrey Jeřábkové mě bavila, dokonce mi v tomto případě ani nevadila "přílišná interaktivita". Ale ten text... Myšlenka dobrá, ale chtělo by si to s ní ještě hodně pohrát.

Na daný text překvapivě roztříštěná inscenace (k čemuž mohl přispět prostor, v němž byla inscenace v rámci roudnického festivalu uvedena) s velmi nevyrovnanými hereckými výkony. I tak jsem ale rád, že jsem měl možnost se s tímto textem opět potkat.

Inscenace, jež mi otevřela prostor příliš osobní na to, abych cokoliv dodával... Snad jen, že ji doporučuji prakticky komukoliv, možná z různých důvodů, ale prostě jo.

Přínos této inscenace spatřuji primárně v tom, že si David Zábranský přiznal, že je lyrickým básníkem.

Děkuji vedení Klicperova divadla, tedy jmenovitě patrně zejména Pavlu Khekovi, že jste Dianě Šoltýsové poskytli prostor u sebe Hanu inscenovat, že jste jí umožnili si s sebou přivézt vlastní realizační tým i část "jejích hereček", ale též za to, že máte v souboru herečky (v čele s Lucií Andělovou) schopné naplnit její vizi a ustát cestu vedoucí k jejímu naplnění, protože díky tomu všemu vznikla inscenace, na niž můžete být právem hrdí. Více viz blog.

84,99 % Malý zázrak, který má potenciál stát se velkým. Mnohem více viz blog.

Je to prča. A taky je to megachytré a megadivadelní. Více viz blog.

64,99 % Rain Woman je dobrá inscenace, lepší, než jsem si myslel bezprostředně po představení. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby jí někdo věnoval trochu péče, učesal ji, spojil volné konce a přelakoval zjevné stopy toho, že to či ono je výsledkem momentálního nápadu, improvizace, mohla by být skvělá. Nebo stručněji, není to ošklivé káčátko ani ve své eleganci krásná labuť, je to ošklivá labuť. Více viz blog.

Nerdi ze všech koutů republiky, spojte se a vyrazte na Nesmír, konečně se hraje divadlo právě pro vás. Více viz blog.

Až někdo sepíše deset hříchů divadelního publika, jistě jedním z prvních bude, že divák přichází na představení s určitým očekáváním a pak je nespokojen s tím, že je tvůrci nenaplnili, čímž sám sebe připravuje o možnost získat něco jiného, s čím ani nepočítal. Já se tohoto hříchu v tomto případě vyvaruji závěrečným konstantováním, že jsem sice vyrazil na Raskolnikova se Soňou, ale dostal jsem Marmeladova s Porfirijem Petrovičem. A dva za dva, to je pořád dobrý kšeft. Více viz blog.

64,99 % Takže jaký je verdikt? Pokud nemáte problém se Srpnem v zemi indiánů, určitě si nenechte Protokol ujít. A pokud jo, i tak to nemusí být ztracený večer, výběrem textu mě sice v Celetné příliš nepotěšili, ale pokud jde o realizaci, tak za mě jednoznačně palec nahoru. Více viz blog.

74,99 % Shrnuto, Šumavské legendy jsou vzpomínkou na dětství, návratem do časů, kdy jsme věřili, že leccos je možné, a též konejšivým pohlazením. Nezbývá mi než poradit, dopřejte si ten luxus a nechte se pohladit. Více viz blog.

74,99 % V jednoduchosti je síla, síla Schimmelpfennigova textu i této Ferenzové inscenace. Více viz blog.

84,99 % Bible 2 je prostě boží. Je-li pravda, že smích prodlužuje život, pak děkuji za čas, který jste mi darovali. A pokud ne, pak aspoň za nadmíru vesele strávených sedmdesát pět minut. Více viz blog.

55 % Sice pozdě, zato natvrdo. Více viz blog.

Inscenace o nás. Bohužel. Více viz blog.

65 % Nechť je hned v úvodu jasno, inscenace Adama Skaly a Martina Satoranského Všechno, co v nás zkurvili komunisti je nejspíše právě tím divadlem, které bych dělal já, kdybych to uměl. Více viz blog.

Na jedné straně nepochybuji, že v Homo 40 vymezená komunita skutečně existuje, a inscenaci považuji za její vtipnou i dojemnou analýzu, navíc je to fakt dobré divadlo, bravo. Ovšem pro mě skutečně zásadní rozdíl oproti Homo '06 je uzavřenost a vyhraněnost. Hovoří Homo 40 za všechny (čtyřicetileté) gaye? Za všechny pražské gaye? Za většinu? Jak významnou? Nevím a nejsem si ani jistý, zda to vědí tvůrci. V tomto kontextu mi její absolutnost a sebeobsažnost přijde prostě nefér, jde o příliš jasnou zprávu o příliš nejasné skupině. Nezbývá mi než doufat, že k tomu řeknou své i ti, kteří byli vyloučeni. Více viz blog.

Výsledek? Zajděte si na Pod sněhem, užijte si představení a bezprostřední pocit, že v té které postavě poznáváte sebe či někoho ze svého okolí. A pak od této inscenace utečte rychle pryč dříve, než o ní začnete přemýšlet. Více viz blog.