PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Kateřina Jírová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (348)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.5.2022)
Tentokrát dalo Naivní divadlo šanci mladému tvůrčímu týmu odjinud. Vznikla inscenace, kterou u přední loutkové scény očekáváme. Kromě marionet se používají také ostatní druhy loutek, například spodový lemur je úžasný. Roztomilý je i Dodo v titulní roli. Kvalitní text, kvalitní loutkoherecké výkony, co si více přát.
(zadáno: 23.5.2022)
Ve stísněném prostoru jeviště Dejvického divadla se odehrává historické drama o mnoha postavách. V režii SKUTRu několik herců hraje vícero rolí, až z toho divákovi přechází zrak. Ono to nevadí, stejně všichni umřou. Scéna je jednoduchá, bílé stěny s černými cákanci. Na čumák postavená koňská hlava byla podle mě dost zbytečná, zvláště pak, když překážela hercům v pohybu. V daném černohumorném kontextu je Richardův sekáček až roztomilý, zvláště když je používán jako zrcátko nebo jako hřeben pana Kopfrkinga. Zdánlivě nenápadné kostýmy Simony Rybákové jsou velmi dobře propracované a nebojím se říci, krásné.
(zadáno: 22.5.2022)
V odcizeném prostoru strohých zdí někdejších kancelářských open space. Uprostřed stojí obrovský rodinný stůl, u kterého si chce Vassa, matka rodu, hrát na rodinnou idylku. Všechny postavy jsou nešťastné a pohybují se poněkud mechanicky, jako by sledovaly neviditelné čáry na podlaze. Ač hra ruského dramatika, na city duše krajiny širé se tady vůbec nehraje, vše je strohé a chladné. Pokud chce někdo nějaké city, buď umře, nebo je poslán z domu. A Vassa nakonec v dopsaném závěru doplatí na svůj životní postoj a (ne)výchovu svých dětí.
(zadáno: 4.5.2022)
Inscenace působí odtažitě, bez přesahu emocí do hlediště, ale v závěru němý řev Goopera a jeho ženy vše napraví. Copak je opravdu nikdo nechápe? Viz blog. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.5.2022)
Přiznám se, na Laternu Magiku mi to přišlo trochu málo. Režisérka se pokusila o totální divadlo, barvy, hudba, činohra, tanec, mnoho rekvizit, zajícova smrt. Magické bylo připomenutí tzv. Pepper’s Ghost Effect, hojně využívaný v 19. století: když je postava herce nasvícena jen pod jistým úhlem, na scéně vzniká iluze jeho „ducha“. Občas scénou proletí kyvadlo, které už nikoho neděsí. Zaujme nápaditá módní přehlídka a některé etudy Vladimíra Javorského. Za celé představení padne jeden vtip, kterému se zasměje celé hlediště, asi zkouška, zda v hledišti někdo je a nespí.
(zadáno: 27.4.2022)
Ženy, hudba, zpěv. Romantické svícení. Dobře vystavěná pohádka, krátké etudy jsou spojené stále se opakujícím motivem, rámec, který je znám minimálně od sepsání textu Míček Flíček. Dvě herečky, jedna hraje muže, jsou v úvodní scéně oblečeny do červených zdobených kimon. Obě postavy jsou velmi bohaté, a chvástají se, kdo z nich připraví vzácnější pokrm. Madam napadne usmažit zlatou rybku. Zlatá rybka je prokleje na 1000 let a 1 rok, postavy přijdou o svůj život v přepychu, a postupně se propadnou až na samé dno. Zde hnusný černý igelit. Aničkovsky ulítlé, ale už velmi divadelně poučené.
(zadáno: 12.4.2022)
Půvabná groteska na téma, které zná mnoho rodičů. Vše se odehrává na čtvercové posteli (dva praktikábly 1x2m), za kterou je líbezný bílý prospekt se světle modrými holubičkami. Tatínek za zvuků ukolébavky uloží své dva andílky k zulíbání do postýlky a jde si po své práci. Andílci se probudí a začnou svádět sourozenecký boj. Tatínek je několikrát přijde uklidnit, a ve stylizovaných polštářových bitvách dostane co proto. Kromě poetiky letícího šlehačkového dortu, zde nahrazeného polštáři, zaujme obdivuhodná tělesná zdatnost a akrobatické umění loutkoherců. Všechny bitvy probíhaly za obrovského gaudia cílového publika.
(zadáno: 17.11.2021)
Sázka na třináctku
Sedět na divadelní adaptaci románu Mistr a Markétka ve třinácté řadě na sedadle třináct hovoří za vše. Velmi se mi líbilo výtvarné zpracování. Divadelní obraznost a loutkářský pohled na svět má rod Kopeckých v popisu práce již více jak tři století. Dramatizaci nepovažuji úplně za zdařilou. V předloze je mnoho groteskních situací, zde se je však nedaří vyhrát. A proč plést do Moskvy německý kabaret? Srovnávat Wolanda M. Kopeckého s Wolandem J. Vondráčka by bylo nespravedlivé, ale přeci jen Woland je velká postava, kterou J. Vondráček nedokáže interpretovat. (70% provedení, +10% výběr titulu)
Sedět na divadelní adaptaci románu Mistr a Markétka ve třinácté řadě na sedadle třináct hovoří za vše. Velmi se mi líbilo výtvarné zpracování. Divadelní obraznost a loutkářský pohled na svět má rod Kopeckých v popisu práce již více jak tři století. Dramatizaci nepovažuji úplně za zdařilou. V předloze je mnoho groteskních situací, zde se je však nedaří vyhrát. A proč plést do Moskvy německý kabaret? Srovnávat Wolanda M. Kopeckého s Wolandem J. Vondráčka by bylo nespravedlivé, ale přeci jen Woland je velká postava, kterou J. Vondráček nedokáže interpretovat. (70% provedení, +10% výběr titulu)
(zadáno: 21.9.2021)
Velmi dobře vypravené "divadlo na divadle". Na jevišti to úžasně jiskří, vše je velmi veselé a zábavné, až se v tom jedna sebevražda úplně ztratí. A nakonec se ukáže, že to byl jen sen. Stejně jako třeba rozhovor Romea a Julie, kdy Julie promlouvá z balkonu. Tomáš Jeřábek se úspěšně popasoval s pro něj netypickou rolí, a i Lenka Krobotová konečně něco hrála. Šimčík sice není Myšička, ale snažil se.
(zadáno: 21.9.2021)
Adaptace Vesnického románu Karoliny Světlé je do přestávky zdařilá, dobře převádí na jeviště postavy a vztahy mezi jednajícími postavami. Obě matky, Rychtářka a Jírovcová, se ke svým dětem chovají stejně krutě. Jírovcová se pak jako hezky chová ke svým vnoučatům, ale té fanatické babě není možno věřit žádnou dobrotu. V druhé půli se dramatizace od předlohy odklání, aniž nabídne nějaký logický závěr. Slavná country píseň Sedm dostavníků v tomto kontextu působí až otravně.
(zadáno: 20.9.2021)
Temná, avšak přesto příjemná inscenace se šťastným koncem. Literární předlohu neznám, tak nemohu srovnávat. V komorním prostoru je jen stolek a pár židlí. Do monologu hlavního hrdiny (skvělýn Jan Hájek) občas vstupují jeho dvě lásky. Vyzývavá Claire objeví na jevišti vždy, kdy se Florent zmíní o Paříži, neboť stále doufá, že se k ní vrátí. Platonická láska Camille po celou dobu trvání inscenace sedí v koutě na židli. Nejvíce si Florent rozumí se svým notebookem, který mu dělá psychiatra, navigaci, organizuje mu čas, a dokonce spočítá, jak dlouho Florent poletí z okna (4,5 vteřiny). To však Florent neudělá.
(zadáno: 18.9.2021)
Výborné mechanické divadlo theatrum mundi. Inscenace nabízela spoustu technických vychytávek, ale jen u mála z nich se diváci nadchli. Jako stará loutkářská forma dobré, ale v dnešní době přeci jen vítězí jiné formy sdělení. Suchopárný výklad podle J.A. Komenského na životnosti také moc nepřidá.
(zadáno: 18.9.2021)
Tato inscenace divadla DRAK poněkud pokulhává za svými slavnými sestřičkami. Hraje se s maňásky, ale tentokrát se nedaří vymyslet dostatek loutkářských vtípků. Urputný boj zlé sudičky dostat se na hrad je sice originální, ale nedokáže diváky strhnout. Pak už jen tradiční otočná scéna, tradiční filmové projekce, a v našich krajích ne zcela tradiční svatba patnáctileté (stopatnáctileté) nevěsty.
(zadáno: 18.9.2021)
Brilantní loutkoherecká hříčka na motivy her starých loutkářů. Krásně jemná mluva, prima jemná hudba, do nejmenšího detailu promyšlené marionety.
(zadáno: 12.9.2020)
Zdařilá inscenace podle osvědčeného vzoru vzít zajímavý pozapomenutý příběh o jinakosti. Ve srovnání s další Dianiškovou inscenací Transky, body, vteřiny, vše působí jakoby přes kopírák, ovšem s přihlédnutím ke kvalitnímu zpracování a tématu. Expozice Křížová cesta-Křížová výprava-Semínko tisu mohla být kratší.
(zadáno: 12.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba.
(zadáno: 11.9.2020)
Se slavným debutem Wernera Schwaba se dámský tandem Ha-divadla popasoval velmi dobře. Inscenace neztrácí tempo a herečky dovedně gradují sled scének až do vítězné prohry. Jedině Marjánka (jedinečná Kamila Valůšková) snad odjede do svého nebe. Avšak souhra Moniky Maláčové a Marie Ludvíkové za Marjánkou nezůstává nikterak pozadu. Inscenace je posazena do roku 2009, kdy Brno navštívil papež. V kontrastu s touto expozicí nemusí režisérka ve vulgaritách tolik tlačit na pilu jako jiní režiséři, kteří Prezidentky inscenovali.
(zadáno: 11.9.2020)
Příběh ospalého městečka kdesi na Středozápadě či v Jižních Čechách. Zajímavě řešená scéna, několik různých hracích prostorů bez nutnosti přestaveb. Pokud by tři role hrál jeden herec, mohla by to být alespoň nenáročná zájezdovka. Text hry honí příliš mnoho motivů, které nedávají smysl, ale do přestávky je to alespoň legrace. Druhá půlka je k nepřežití. Postavy hledají smysl života, některé ho i najdou, ale diváci smysl inscenace nenaleznou.
(zadáno: 11.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba, Mexiko a mexický temperament nenechá nikoho chladného. Pozor, Azorro způsobuje, že diváci ještě asi hodinu mluví "španelsky".
(zadáno: 5.3.2020)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 5.3.2020)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 20.1.2020)
Výborně zdramatizovaný příběh špatného odhadu porodní báby. Jak Zdenda dospívá, je jasné, že je to muž, ale všichni se podřídí ženskému jménu. Příběh silné osobnosti, která veškeré trampoty zvládla bez psychologů a psychofarmak. Stačí jen předběhnout divočáka. V hlavní roli exceluje J. Burýšek a v dvojroli P. Gajdošíková, jejíž postava je dotvářena velmi ženskými kostýmy. Ostatní herci střídají různé role v krátkých scénkách. Text hry působí hodně vesele, zvláště při scénkách z tréninku v chlapeckém oddílu. Domnívám se, že na černý humor se autoři soustředili proto, aby se a ani diváci z těžkého tématu nezbláznili. (18.1.)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 17.12.2019)
Příjemná vánoční hra s koledami a kašírovanými loutkami. Čert je správně zlý, Josef a Marie jako svatí jsou o něco větší než prostí smrtelníci. Dvě papírové stěny sloužící jako portál se postupně promění v živé město.
