Poslední den 1. Skupovy Plzně byl zakončen Aladinovou kouzelnou lampou. Inscenace byla velmi pohádková, na úvod se na hledištěm vznášely lampiony, které elegantně zapluly nad jeviště a navodily kouzelnou pohádkovou atmosféru. Tu trochu shodila vypravěčka Anička Duchaňová, která je originální vždy a všude. Aladin byl vyprávěn jako jedna z pohádek Tisíce a jedné noci, takže jsme museli překlopýtat přes Aniččin úvod, a přes stínohrový Šeherezádin úvod, až se některé děti ptaly, kde je Aladin, pohádka má přece býti o Aladinovi. Aladin se nakonec objevil, jako loutka manekýn. Manekýn byla i princezna velmi složitého jména. Ten, kdo nestihl v Plzni obří loutky, jako třeba já, mohl sledovat obrovského džina z kouzelné lampy, velbloudy a slona. Aladin zvítězil nad temnými silami, dostal princeznu za ženu, a byl konec. Až se jedno děvčátko z publika zklamaně zeptalo, „A to už je konec?“ Rádi bychom zůstali v pohádce, ale musíme počkat na další Skupovu Plzeň.