Hlavním zahajovacím představením prvního dne Mezinárodního festivalu DIVADLO byla inscenace Varšavského divadla s názvem Netopýr.

Inscenace byla věnována tématu eutanazie, a dlužno dodat, že takhle velké téma neproměnila, řečeno slovníkem probíhající fotbalové kvalifikace na mistrovvství. V Polsku je inscenace možná provokativní, ale české publikum jejímu uměleckému významu neporozumělo.

Soubor je plný hereckých individiualit, zdatných jak herecky, tak hudebně a pohybově, ale v daném představení jejich dovednosti nesloužily celkovému vyznění inscenace.

Tvůrci tvrdí, že jejich inscenace je inspirována operetou Die Fledermaus Johanna Strausse ml., z ní však publikum uslyší pouze pár not a jednu písničku. Vodítkem tak možná má být plastový Ken (ten od Barbie), který sedí na předscéně mezi malými řadami netopýrů. Možná celý výklad inscenace tkví v tom, že kdo z mužů nevypadá jako Ken, musí nutně spáchat asistovanou sebevraždu.

Té se mu může dostat za patřičný poplatek na specializované klinice, kde zájemci musí několikrát na videokameru zopakovat, že opravdu chtějí zemřít, a pak dostanou smrtící nápoj a můžou si vybrat k umírání oblíbenou hudbu. Osmdesátiletý těžce nemocný bývalý dirigent si vybere Straussova Netopýra, mladistvý chromý chlapec si vybere slaďák od Ricci e poveri Ti amo.

Inscenace o první akční scény, v které nemohoucí starý dirigent předvádí svou cestu světelným tunelem na onen svět, se inscenace zpomaluje a stává se velmi těžkopádnou. Nudí, ale neprovokuje.  

Závěrečná píseň Ti amo, při které má mladý chromec zemřít, je neúměrně natahována, až začne lézt na nervy a většina publika téměř zemře nudou.