Mimořádný ročník Skupovy Plzně začal již v pátek 28.8., ale až nyní se mi podařilo navštívit dvě představení. O mediálně vděčných obřích loutkách jsem jen slyšela a četla. Obří loutky se líbily, ale prý bylo tolik lidí, že část diváků sledování loutek vzdala, a usedla ke kávě a pivu. Ti, co dále obří loutky sledovaly, většinou nepostřehli, že se obří loutky pokoušely vyprávět ucelený příběh.

V pátek 4.9. jsem zhlédla argentinského Cínového vojáčka a japonského Čelistu Gauče.

Drobná ukázka toho, jak se v Argentině zpracovává Andersen, příliš nenadchla. Omar Alvaréz vlastně jen ilustroval text. Andersenovu pohádku četl česky herec divadla Alfa. K čtenému textu Alvaréz mával tu loutkou, tu závěsy, a hojně si k tomu pouštěl parostroj. Na malé jeviště svítilo několik reflektorů, a dva dokonce měly filtry, ale práce se světly nebyla nijak vidět. Na předscéně seděla mechanická loutka, znázorňující Andersena. Loutka třímala pěkné psací brko, a po celou dobu představení jakoby psala příběh.

Loutky cínových vojáčků byly stejně velké nebo i větší než loutky služebné a dětí. Přestože se mluví o tom, že cínových vojáčků je dvacet pět, na scéně se jich objeví pouze pět. Děti v publiku tento rozpor dlouho rozebíraly. Inscenace nenabídla buď jen nadhled a nadsázku, nebo nějaké konkerétnější ztvárnění 25 vojáčků, třeba nakresleným obrázkem, nebo tak.

Inscenace působila dojmem zbytečného technického vybavení, přitom vlastně nenabídla o moc více než přečtení textu. Na co chodit do divadla?

Japonská inscenace Čelista Gauche smíchala vážnou hudbu s obrázky promítanými na zadní prospekt a loutkami roztomilých zvířátek. Inscenace prý vznikla na motivy půvabné dětské knihy slavného spisovatele Miyazawy Kenjiho. Předlohu neznám. Pro potřeby inscenace byl příběh zjednodušen, čelistovi se na koncertech nedaří, a tak se snaží přijít na tajemství hudby. Zároveň se ponoří do tajů duše a hledá spojení s přírodou. Různá zvířata mu v jeho fantazii postupně pomohou dosáhnout koncertního úspěchu. Hlavním tvůrcem inscenace byl u nás známý loutkář Noriyuki Sawa, který často pracuje s meotarem. V této inscenaci byly vytvářené obrazy velmi pěkné a působivé. Sawovi se ve vedení loutek tolik nedařilo. Jednotlivé výstupy s loutkami však nebylo třeba tolik vnímat, diváci si vystačili s hudbou a obrazy z meotaru.