Páteční festivalový den začal jednoduchou, nenáročnou a líbivou hříčkou hostitelského divadla Alfa. Inscenace Lékařem proti své vůli, uvedená samotným Moliérem (loutka nad jevištěm), je plná zpěvů, vtipných situací, loutkových nápadů a slušných hereckých výkonů. Velkou roli hraje i povedená hudba provozovaná přímo na jevišti.

Následovala inscenace Dvojí domov / Z Čepa, scénická koláž inspirovaná texty katolického prozaika a esejisty Jana Čepa. Jedná se další inscenaci trojice Jan Nebeský, David Prachař a Lucie Trmíková, a z jejich tradiční tvorby se vymyká poklidností a srozumitelností. Hereckou dvojici Prachař-Trmíková doplňuje tentokrát Alois Švehlík, který na sebe suverénně strhává pozornost. Na jevišti během performance vzniká obraz se dvěma postavami v polích (Igor Korpaczewski) a vše je doprovázeno hrou na klavír (Martin Dohnal) . Atmosféra venkovské idylky, vytvářená mimojiné kuchyňským stolem s bramborami na loupačku, nás provází různými životními peripetiemi hlavních hrdinů, ke kterým patří i závěrečná smrt.

Na večer jsme se dočkali další provokativní inscenace, (M)učedníka ruského divadla Gogolovo centrum. Inscenace se odehrává na téměř prázdném jevišti, a občas probíhá několik dějů současně. Scéna se skládá v podstatě jen z několika dřevěných koz a prken (a mikrovlnky). Přesto s tím ruští herci dokáží udělat hodně „parády". Herecké výkony jsou velmi přesvědčivé a jevištní výslovnost natolik precizní, že jsem s údivem zjistila, že ruštině ještě dost rozumím. Pokud jde o ústřední dvojici učitelka biologie versus Južin, oba se chovali velmi dogmaticky, a vlastně byli na stejné lodi. Pouze jedna vzývala vědu, a druhý katechismus, nemající s vírou a láskou nic společného. Natož s nadějí. Jako obraz současného Ruska opravdu značně pesimistické.