La Loba

Viz blog a hodnocení J. Pařízka (více v článku na blogu)

Ano, bylo to nesmírně působivé. Angažování Jany Vébrové a Ivana Achera by mohlo asociovat projekt miusee@poetrymusical Pražského komorního divadla. A vskutku, i La Loba má v sobě něco, co by mě mohlo nutit se vracet... Jenže za tím mámením naprosto nic nevidím, snažit se zobrazit archetyp "napřímo" je podvod, neboť mu je imanentní promlouvat právě skrze své materializace. Takže z mého pohledu mnoho povyku pro nic... Ale povyku zatraceně podmanivého, možná se přece jen vrátím. Může forma pohltit obsah a nahradit jej sebou samou? Pokud ano, je toho právě La Loba důkazem.

Promyšlená kompozice pro tanečnici a zpěvačku, jež uhrančivým způsobem vetkne do myslí diváku otázku, kdo že je ta stařena, posléze žena, odkud jde a kam. A co znamená ta symbolika kostí, zpočátku humorná, přecházející v silnou scénu pohybu ženy „kostí zbavené“. Znamenitá hudební stránka i výkon obou protagonistek stojí za pozornost, byť celkový dojem ve mně La Loba nezanechala takový jako předchozí Jezdci.

Opravdu silné a působivé. Naprosto mě vtáhlo a já měl pocit jako by se přede mnou zhmotnilo něco prastarého, tak trochu temného a jen jsem se zatajeným dechem sledoval tuto bytost, která brázdí svět od počátků věků. To je výsledek výborné práce se zvukem, hudbou, světlem a pohyby na scéně. Velká pochvala pro Lenku Vágnerovou a samozřejmě také pro obě účinkující Andreu Opavskou a Janu Vébrovou.