Páteční festivalový den byl pro mě ve znamení českého divadla, neboť obě slovenské inscenace mi ušly.

Režisérské duo SKUTR uvedlo v Novém divadle se souborem hostitelského DJKT svoje vidění Büchnerova Vojcka. Jak už mnozí psali, sice to byl zmatek nad zmatek, ale bylo to krásné, snové, výtvarné, připadala jsem si jak ve výstavní síni. To, že se na jevišti odehrávalo několik většinou neveselých dějů na jednou, a to v šedé betonové šachtě, vlastně připomínalo obrazy Hieronyma Bosche.

Divadlo DISK bylo pozváno na festival s inscenací Rituální vražda Gorge Mastromase. Úplně jsem nepochopila, proč. Do přestávky to byly zdařilé školní etudy, každý student si mohl zkusit krátký výstup a na malém prostoru si vyzkoušet různé polohy. Ani se mi nechtělo věřit, že studenti hrají podle pevného textu autora Denise Kellyho. Takovéhle výstupy se většinou improvizují a vycházejí z autentických zážitků protagonistů. Po přestávce chtěli studenti hrát vážné divadlo, ale bylo to poněkud nad jejich síly. Hlavně Matyáš Řezníček s titulní rolí dost bojoval.

Zimní pohádka Dejvického divadla splnila má očekávání. Až na smrt malého Mamillia se jednalo o příjemnou milou pohádku se standartními výkony a nápady, jak jsme z Dejvic zvyklí. Navíc, mohli jsme si představovat, že Čechy leží u moře.