Rozhovor

Jakub Krofta působil v Divadle Drak jako režisér a posléze umělecký šéf v letech 1995 – 2012. Absolvoval režii na DAMU, v Dejvickém divadle inscenoval kultovní Spoonriverskou antologii a jako režisér nebo pedagog pracoval také v USA, Austrálii, Izraeli, Rakousku, Dánsku, Finsku nebo Polsku. Již 10 let je uměleckým šéfem Wrocłavskeho Teatru Lalek, které se pod jeho vedením stalo jednou z nejčastěji oceňovaných polských scén pro děti a mládež. V těchto dnech vrcholí zkoušky inscenace Macbeth, která bude hlavní premiérou Letních shakespearovských slavností, v jeho režii.


Jak došlo ke spolupráci s tradiční shakespearovskou přehlídkou?
Nabídka na režii představení v rámci Letních shakespearovských slavností přišla již před čtyřmi lety, tedy ve chvíli, kdy už se mi v Polsku začínalo pomalu stýskat po domově. Ale to byl jen jeden z důvodů. Miluji Shakespeara a tak jsem vděčný za každou příležitost se s ním setkat. Na této produkci je také příjemný fakt, že si lze vybírat herce a poskládat tak dohromady skutečně originální partu velice zajímavých a různorodých osobností. O osvícenosti producentů svědčí také to, že mě nechali vybrat si hru a žádným způsobem neovlivňovali ani má další umělecká rozhodnutí. To je zejména v soukromém divadelním sektoru obdivuhodné a domnívám se, že taková důvěra v tvůrce stojí za vysokou uměleckou úrovní produkcí Letních shakespearovských slavností.

Kolik inscenací her Williama Shakespeara jste již inscenoval?
No právě, těch příležitostí moc nebylo. V královéhradeckém Klicperově divadle jsem za legendárního šéfování Vladimíra Morávka mimo jiné režíroval Sen noci svatojánské, ale také adaptaci Shakespearových Sonetů, na kterou vzpomínám obzvlášť rád.

na první čtené zkoušce inscenace Macbeth (foto: Pavel Hejný)

Jak probíhají zkoušky?
První měsíc jsme v podstatě celý strávili u stolu ve velice příjemné zkušebně Divadla v Řeznické. Chtěl jsem mít jistotu, že všichni skutečně stoprocentně vědí, co hrají. Aranžování na scéně je pak už s takovou průpravou hračka a to se vzhledem k tomu, že venkovní zkoušení na Pražském hradě probíhá pozdě v noci a může se protáhnout až do svítání, jen hodí.

Budete mít na zkoušení ve venkovním prostoru před Míčovnou dost času? A jak se připravujete na venkovní představení, kde není black box?
Času máme dost, i když noční zkoušky jsou neskutečně náročné a vyčerpávající. Zatím se ale statečně držíme! K absenci zatemnění během první půlky představení jen tolik, že i sám Shakespeare hrál za denního světla a nikomu to příliš nevadilo soudě podle toho, že měl neustále vyprodáno.

na tiskové konferenci k Letním shakespearovským slavnostem 2022

Jak vznikl nápad mít na jevišti živou hudbu?
Živá hudba je na divadle téměř vždy přínosem. V našem případě má však i dramaturgický kontext. Čarodějnice jsou v mé koncepci hudebnice, které kromě hraní hudebních podkladů a interpretace zhudebněných textů také v určitém smyslu vypráví a komentují celý Macbethův příběh. Nakonec i v původních shakespearovských inscenacích v londýnském Globe byla živá muzika běžná a plnila důležitou roli při tvoření atmosféry představení.

Má vaše inscenace Macbetha kromě temnoty i bavit?
Tak to bych byl samozřejmě moc rád. Zpočátku jsme sice byli k jakémukoliv humoru v Macbethovi skeptičtí, ale během zkoušek jsme zjistili, že dosti značný humorný potenciál v sobě skrývá celý ten patetický, brutální a ne příliš moudrý mužský svět, který Macbetha obklopuje a kterého je i on sám součástí.

vizuál k inscenaci Macbeth - v hlavních rolích s Markem Němcem a Lenkou Krobotovou (foto: Pavel Mára)

Liší se zkoušení v polských divadlech a v českých? (Poláci berou divadlo dost vážně...)
Ano, skutečně, polským hercům může občas chybět distanc od sebe samých, smysl pro ironii nebo určitou dvojznačnost. Na rozdíl od svých českých kolegů ale dokáží být neuvěřitelně autentičtí ve vypjatých emocionálních scénách.

A jak se liší zkoušení s činoherci a s loutkoherci?
Já už ani nevím. Mám pocit, že dnes už ty hranice téměř neexistují. Skutečných loutkoherců, čili herců, kteří se dokáží vyjadřovat prostřednictvím loutky nebo nějaké jiné neživé formy je dnes i v tzv. loutkových divadlech jako šafránu a já se s nimi v dosavadní bilanci své třicetileté kariéry setkal vlastně spíše výjimečně. S láskou a obdivem vzpomínám hlavně na legendu jak českého, tak i světového loutkářství Vaška Poula. On byl ale zrovna tím mistrem, který exceloval s loutkou i bez ní.
.