Rozhovor

Enjoy the show! V týdnu od 27. května do 1. června 2024 ožije Malostranské náměstí a jeho okolí anglickojazyčným festivalem Prague Fringe. V neformální přátelské atmosféře si diváci budou moci potřást rukou a prohodit pár vět například s představiteli Shakespeara, Holmese nebo prince Gayaji, vzít potomky na pohádku o Fritzovi a prodloužit si večerku o půlnoční stand-up. O podobě a high lights nadcházejícího 23. ročníku jsme hovořili s ředitelem a zakladatelem festivalu Stevem Govem, který (jak se ukázalo) vlastně táhne dál komediantskou káru zesnulého génia Járy Cimrmana.


Na webu propagujete letošní ročník heslem It´s going to be a belter! Slangový obrat asi neznamená pouhé better, že?
Pokud je něco belter, znamená to, že to bude prostě fantastické, absolutně nejlepší. Obrat se používá jak v britské hovorové angličtině, tak ve skotské, a nejúderněji vyzní s glasgowským akcentem. Slogan má být chytlavý, musí zaujmout, ale s marketingovou strategií si hlavu nelámu. Vždycky je to spontánní. Mimoděk něco vyťukám na klávesnici a když to vidím napsané, uvědomím si, že je to ono. Intuitivní volba se opět osvědčila, protože ta fráze vzbudila tvoji zvědavost.

Čím bude letošní ročník specifický?
Nevšední zážitky a novinky nabízíme rok co rok. Tentokrát mohu s potěšením říct, že poprvé po dlouhé době vystoupí divadelní společnost z Tchaj-wanu. Shinehouse Theatre z Taipei je jedna z tamních nejrenomovanějších divadelních společností. Od podání grantu jsme intenzívně a za obrovské finanční podpory vlády Taipei pracovali na tom, aby skupina dvanácti umělců mohla přijet. Mám obrovskou radost, že se to podařilo. Velkolepou fyzickou performance The Whisper of the Waves (Šepot vln) uvedeme v Divadle Inspirace s anglickými a českými titulky. V minulosti jsme na Fringe měli tchajwanské umělce, ale dosud nikdy nepřijeli s tak velkým projektem.

The Whispers of the Waves (Šepot vln)

Divadlo Inspirace ve sklepních prostorách HAMU je vaše tradiční působiště. Přibyla nějaká nová scéna?
Objevili jsme další podzemní prostor, vzdálený od naší stage v A studiu Rubín co by kamenem dohodil. V devadesátých letech tu vznikly kousek od sebe dva „glennovské“ bary. My si v podzemí Original Glenn's Bar otevřeme malý festivalový komediální klub s impro a stand-up programem. Návštěvníky bych jen rád upozornil, aby si místo konání nepletli s jazz barem U malého Glenna.

V loňském roce jste zahájili spolupráci se sicilským Catania Fringe. Pokračujete v této nové tradici?
Letos uvedeme italské one-woman-show Alice no (Alice ne) a Be My Guest (Všichni jste mými hosty) a obě se v rámci multilingvinního čtvrtka 30. května budou hrát dokonce v původním jazyce s anglickými titulky. To je opravdu kuriózní. Fringe v České republice platí za tradičně anglickojazyčný divadelní festival, přesto na něm v onen den zazní také italština nebo tchajwanština. Třetí v letošním mixu je hindština ve "velké" divadelní interpretaci.

Velké v jakém smyslu?
UnErase Poetry - Stories from India (Příběhy z Indie) nepatří do kategorie opulentních show, ale je velká záměrem vrátit poezii zpátky do lidského života. V dnešní době tento žánr opomíjíme, nebo pro nás přestal existovat. Tím se velmi ochuzujeme. Básnický spolek z Bombaje, jeden z největších následovníků této tradice v Indii, má potenciál to změnit. S výjimkou zmíněného čtvrtka bude hrát v angličtině.

V angličtině se hraje také cimrmanovský Záskok. Odhalíte novou kapitolu ze života fiktivního českého génia?
V duchu tradice uvedeme inscenaci v Malostranské besedě, kde měla v roce 1967 premiéru vůbec první cimrmanovská hra. Za šíření odkazu tohoto velikána v anglofonní komunitě vděčíme několika anglickým divadelníkům, kteří pobývali v Praze. Zhruba před deseti lety oslovili Divadlo Járy Cimrmana s tím, že by se jejich hry pokusili přeložit do angličtiny. Nemožné se stalo skutečným. S úspěchem je uvedli v žižkovském divadle a my nyní Cimrman English Theatre představíme na místě, kde se legenda zrodila.

Jara Cimrman's The Stand-in (Záskok)

Bezpochyby se s tím pojí nějaké senzační odhalení?
Přímo vzrušující objev. Donedávna jsem se domníval, že s myšlenkou na založení české verze Fringe festivalu jsem přišel první já. Nyní se ukazuje, že dávno a dávno předtím, než jsem zakotvil v Praze, založil Fringe neboli „okrajový“ festival Jára Cimrman a provozoval ho řadu let. Mohl bych být zklamaný, ale v případě tak oslavovaného Čecha jsem se s tou skutečností vyrovnal. Je logické, že Fringe by měl v české metropoli zakládat Čech, a ne nějaký Skot. Zajímavé je, že Cimrman ho prý současně založil i v Českých Budějovicích.

Když jsme u české sekce, jaké zkušenosti máte s tuzemskými diváky? Mám pocit, že jich na festivalu moc nevídám.
Před pár lety jsme dělali průzkum a z něj vyplynulo, že tvoří asi třetinu publika. Stálo by za to průzkum zopakovat, protože si myslím, že z České republiky pochází většina z nich. Když chodím po festivalových scénách, všude zní angličtina. Ale když se dám s lidmi do řeči a ptám se, odkud jsou, ukáže se, že mluví česky. Někdy jsou to páry, kde jeden člověk pochází z Anglie nebo Ameriky, a druhý odtud. Na první pohled je ale těžké to rozklíčovat. Můj zdejší známý a návštěvník festivalu mi řekl, že když vyrazí na Malou Stranu, je tu doma, v důvěrně známém prostředí. Jakmile však vejde do některého z divadel, připadá si jako na dovolené, protože se ocitne v mezinárodní komunitě.

Jako doma, na dovolené a zároveň pokaždé něčím překvapen, je to tak?
Vždy zařazujeme novinky a zároveň se sem někteří umělci vrací s novými projekty. Pokud vás zaujali, přijdete znovu. Fanouškovskou základnu má v Praze třeba Pip Utton. Píše brilantní monodramata a je skvělý herec, skutečně se proměňuje v postavy, které si vybral. Ať už je to Margaret Thatcherová, nebo Winston Churchill, Charles Dickens. Jsem zvědavý, jak to bude s velkým alžbětincem v Pipově letošní one-man-show At Home With Will Shakespeare (Doma u Willa Shakespeara), protože jsem ji ještě neviděl. Skvělé také je, že opět vystoupí Henry Naylor, tentokrát ve dvojici s Emily Cardingovou. Potkali se v Praze v roce 2019, každý se svou vlastní show jednoho herce. Byli se jeden na druhého podívat a byli nadšení. Pak se potkali na baru a domluvili si spolupráci. Let the Bodies Pile by Henry Naylor (Ať padají jak mouchy) je výsledek. Vrací se k tématu pandemie koronaviru, na které bychom nejraději zapomněli. Je to velmi silný zážitek, mohu jen doporučit! Inspirativní setkávání umělců a navazování spolupráce jsou další výhodnou festivalu. Rodí se nová uskupení, nové projekty. To je báječné.

Let the Bodies Pile by Henry Naylor (Ať padají jako mouchy)

Vrací se také skupina Rendered Retina. Kdysi mě nadchla vtipným zpracováním Timona Athénského...
Opět to bude Shakespeare, tentokrát jeho "nejhorší" hra King John (Král Jan) ve velmi fyzické, rozpustilé zkratce. Během hodiny vám prvotřídní performeři vysvětlí, jak příšerný kus to je.

Shakespeare je v dramaturgii zastoupen každý rok?
Ano, zájem o jeho dílo a láska k němu neumírá. Všichni umělci, jak mladí, tak bardové, touží jeho dramatickou látku zpracovat, nebo třeba jen rozvést jednu postavu. Na prvním ročníku jsme měli hru o Shylockovi. Vymýšlejí se různé nadstavby, improvizace. Zajímavé je to i lingvisticky, protože shakespearovskou látku můžeme rozdělit do různých jazykových úrovní. Obvykle nejde o úplné verze jeho dramat - v některých případech jsou spíše tématem hry než hrou samotnou. Pravidelně hostíme například Australian Shakespeare Company, skupinu skvělých mladých herců z Austrálie.

Pokud se nemýlím, hrají v archaické shakespearovské angličtině?
Letos uvedou vlastní verzi Twelfth Night (Večera tříkrálového) a myslím, že to bude spíše fyzické divadlo. Máme to v jazykové kategorii Easy English. Obecně uvádíme inscenace v několika úrovních náročnosti, aby si vybral každý. Občas zařazujeme i nonverbální performance. Naopak ty z kategorie English jsou obtížnější. Divák si tedy může vybírat z programu i podle toho, jak si je jistý svými jazykovými znalostmi.

Shakespearovská angličtina je pro nás hlavně rarita. Angličané jí rozumí?
Myslím, že ani pro rodilé mluvčí to není snadné. Je to velmi poetické a výborně napsané, ale je to napsané v úplně jiné době, před nějakými 500 lety. A tak je pro nás opravdu těžké porozumět doslova. Pokud ovšem uvidíte opravdu dobrou inscenaci Shakespearovy hry, dobře zrežírovanou a obsazenou kvalitními herci, nemusí to být náročné. Pokud jste ještě neviděli Shakespearovu inscenaci v angličtině, nestresujte se, že nerozumíte každému slovu, ať jste Čech, nebo Angličan. Nechte to plynout a užívejte si tu poetiku. Když je inscenace dobrá, odnesete si krásný zážitek, jaký byste při úporné snaze porozumět každému slovu neměli.

At Home with Will Shakespeare (Doma u Willa Shakespeara)

Proč jste oproti předchozím ročníkům rozšířili nabídku stand-upu?
Za posledních pět až deset let se stal u nás v České republice hodně populární. Víte, když jsme v roce 2002 začali s festivalem, hledali jsme způsob, jak ho oživovat i v průběhu roku. Po dvě nebo tři zimy jsme organizovali malou sérii stand-up comedy večerů. Mělo to obrovský úspěch, protože tehdy v Praze nic takového nebylo. Vloni jsme se "naši scénu" v hostelu Charles Bridge pojmenovali Charles Bridge Comedy Club. Na každé představení je k dispozici pouze 30 míst, ale bylo téměř vyprodáno.
Přidali jsme tedy další klub, o kterém jsem před chvílí už mluvil. Upřímně, ačkoliv nabízíme spoustu divadelních inscenací a performancí, jakmile zhlédnete tři, čtyři kusy v jednom festivalovém dni, trocha odlehčení na závěr přijde vhod. Pro tu příležitost chystáme půlnoční program u Karlova mostu. Každý den od 23:30 do jedné bude náš přítel z Bombaje Simar Singh hostit nejvýraznější komiky či divadelníky letošního ročníku. Speciální program se jmenuje Bombay Comedy at the Fringe - Hosted by Simar Singh (Bombajský stand-up).

Bombay Comedy at the Fringe - Hosted by Simar Singh

Proslulé jsou i noční party mimo program, především ta závěrečná. Co všechno to obnáší?
Naši dobrovolníci pořádají všemožné party, někdy to je diskotéka, jindy třeba skotské tance, každý večer je jiný. O poslední noci se všichni včetně účinkujících obvykle sejdou v Malostranské Besedě. Je to fantastické setkání a zároveň výzva. Člověk musí prokázat velkou výdrž. Nejde o konzumaci alkoholu, ale o to zůstat vzhůru. Končíme tím, že se vydáme na Karlův Most sledovat východ slunce. Oslavíme začátek další sezóny a přípravu dalšího ročníku. Bývá nás dvacet až padesát. Starší účastníci včetně mě pak spěchají do postele, ale je to tradice a skvělé zakončení toho neskutečně intenzivního týdne.