Zatím poslední premiérou Divadla v Celetné je inscenace BLUFF Karla Krále v roli režiséra a Jakuba Špalka v roli producenta.

Šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král se tentokrát rozhodl režírovat na poměrně velkém jevišti, rozhodně tedy větším, než je Kroužkova kavárna Divadla v Dlouhé či Eliadova knihovna Divadla na Zábradlí. V obou divadlech připravoval Karel Král spíše scénická čtení, která měla jen několik repríz, a byla určena spíše pro užší okruh přátel a spřízněných duší. Také se většinou jednalo o díla, která splňovala kritéria „představení děsně veselého, při němž vám smíchem budou vstávat chlupy na těle“, jak byl charakterizován BLUFF.

K tomuto vytčenému cíli, „představení děsně veselého“, měla druhá premiéra hrůzostrašné pantomimy se zpěvy a tanci v Divadle v Celetné ještě dosti daleko. Inscenace vznikla na motivy stejnojmenné inscenace v Divadle na provázku, která měla premiéru v roce 1982, jejím autorem byl Boris Hybner a režíroval Peter Scherhaufer.

V Divadle v Celetné se činoherci pokoušeli sehrát pantomimu se slovy, ale vše velmi drhlo. Párkrát jsme se zasmáli, ale že by se jednalo o profesionálně vypointované gagy, to se opravdu říci nedá. Hlavní protagonista Matouš Ruml chce být velmi vtipný, ale o to více je v křeči. A možná by bylo lepší, kdyby vůbec nemluvil. I když k jeho pohybu na jevišti bych měla výhrady, přeci jen se mu daří v pohybové interakci s ostatními vyjádřit více, než slovním projevem, který mnohdy navíc jen zverbalizuje předchozí dění.

Ženské postavy naplňují role loutek a figurin celkem dobře. Nejvýraznější je Eliška Boušková, která, přestože je loutkou, dokáže také být velmi živou a temperamentní figurinou. Přestože je Eliška Boušková nejcharismatičtějsí protagonistkou inscenace a je nejpřesnější v pohybu a ve výrazu, přeci jen její „odbourávání se“ na jevišti působilo velmi rušivě.

Inscenaci čeká ještě několik repríz, a jistě se dá očekávat, že s každou reprízou bude lepší a lepší.